tag:blogger.com,1999:blog-51419814683778125192024-02-29T00:43:56.768+01:00Blog nemusí mít "cool" název, aby byl skvělý. :)O podnikání, technologiích, běhání a dalších věcech, které se mi zrovna honí hlavou a potřebuju je dostat ven.Honza Slavíkhttp://www.blogger.com/profile/06556411898574794178noreply@blogger.comBlogger29125tag:blogger.com,1999:blog-5141981468377812519.post-40956270083858407502024-02-16T16:08:00.013+01:002024-02-16T16:45:28.061+01:00AI restart - Projektové řízení pod palbou AI <h1 style="text-align: left;"> AI restart - Projektové řízení pod palbou AI Q&A</h1><div><br /></div><div>Vždycky mě mrzí, že na na konferencích nestihnu odpovědět na všechny otázky z publika, sli.do atd. Anebo, že není dost času odpovědi rozvést do hloubky. Tentokrát jsem se pojistil a nechal jsem si je ofotit. Za screenshoty děkuji Veronice. ;) Odpovědi níže a děkuji týmu <a href="http://Taste.cz" target="_blank">Taste.cz</a> za skvělou organizaci konference a možnost vystoupit a prezentovat. Profesionalita s jakou restarty pořádají je opravdu ohromující a stojí za to některý z restartů navštívit. Kdyby někoho zajímala má prezentace, najdete ji na <a href="http://Airestart.cz" target="_blank">Airestart.cz</a> spolu s prezentacemi ostatních řečníků, anebo <a href="https://docs.google.com/presentation/d/19id1dCv3HxkARpvFnKj73xpgmRnd6tYhMjchA6iW47c/edit?usp=sharing" target="_blank">odkaz přímo na prezku.</a> </div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<table>
<tbody><tr>
<td></td>
<td></td></tr></tbody></table><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhKxjiaQyrTYqk7FE70kkngs9WLkh_oo_oYkDTVBkW8_XSLAlS0t2oT_WW_p7hiZqjnG4nSXWG_rdyHQfleUGzovVKXFNKCn9L1FhmZzCcMrH0S4C829RoFshNaYSmlODqq_ZQ0LFPRaYaIlyEKQY8Q820NjvGmxQiKmhvNBrobMkPJ-mor5PIfeQKeSxM/s1280/2024-02-16%2013.31.27.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="1280" data-original-width="591" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhKxjiaQyrTYqk7FE70kkngs9WLkh_oo_oYkDTVBkW8_XSLAlS0t2oT_WW_p7hiZqjnG4nSXWG_rdyHQfleUGzovVKXFNKCn9L1FhmZzCcMrH0S4C829RoFshNaYSmlODqq_ZQ0LFPRaYaIlyEKQY8Q820NjvGmxQiKmhvNBrobMkPJ-mor5PIfeQKeSxM/s320/2024-02-16%2013.31.27.jpg" width="148" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiOCL7q_m61IGkIvRcD5q4v93a7_4v_9Hmcme18XoC9c3fLgMr38Mf38tj4THEBiqQzEcofgw6PQUfmxA_fu9Aixh73GWy-rhCsQvSddCNipOUxBb_IxncfRfeM4Zhxb4MeNQqwhQeH0lbmECaAcwoCn-5IR2dsNuGwiEQWJaBLbXDglL2fMUBqWVgTpo4/s1280/2024-02-16%2013.31.19.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="1280" data-original-width="591" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiOCL7q_m61IGkIvRcD5q4v93a7_4v_9Hmcme18XoC9c3fLgMr38Mf38tj4THEBiqQzEcofgw6PQUfmxA_fu9Aixh73GWy-rhCsQvSddCNipOUxBb_IxncfRfeM4Zhxb4MeNQqwhQeH0lbmECaAcwoCn-5IR2dsNuGwiEQWJaBLbXDglL2fMUBqWVgTpo4/s320/2024-02-16%2013.31.19.jpg" width="148" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;"><b>Otázka:</b> Zažili jste u klientů nějaký fail při implementaci?</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;"><b>Odpověď:</b> Na konferenci jsem říkal, že má kariér a je série failů. Ale to je jen první krok. Když jsem byl ještě aktivní člen GUGu, měli kulturu failení v naší DNA. Říkali jsme, že není fail, ale F.A.I.L. First Attempt In Line. Je v pořádku failit, když se z failu poučíme a už ho neopakujeme. Failit a nepoučit se v pořádku není. V nějaké knize nebo článku jsem četl, že rozdíl mezi úspěšnými a neúspěšnými podnikateli je ten, že úspěšní se nebojí failit, ale už ten fail nikdy neopakují. Ta druhá skupina se buď bojí anebo se nedokáže poučit a fail opakuje.</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;"><div class="separator" style="clear: both;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both;"><b>Otázka: </b>Jak byste postupoval jako firma/freelancer, která nemá k dispozici j.i.r.a.v.i.s? Dáte nám konkrétní rady/tooly, jak zjednodušit projektové řízení?</div><div class="separator" style="clear: both;"><b>Odpověď:</b> Přijďte na akci, kterou pořádám pod <a href="https://www.ipma.cz/ai-v-projektovem-rizeni-5-3-2024/" target="_blank">IPMA ČR AI v projektovém řízení</a>. Tam se budeme více do hloubky věnovat tématu integrací. A J.I.R.A.V.I.S. není náš produkt. Je to kombinace dostupných nástrojů, které jsme integrovali s cílem snížit rutinní úkoly a mít volnější ruce na práci s lidmi, klienty, produkty. Pokud má nástroj, který používáte ve firmě nebo jako freelancer API, lze ho automatizovat i bez znalosti programování s využitím jakékoli No-Code, Low-Code platformy.</div><div class="separator" style="clear: both;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both;"><b>Otázka:</b> Učíš projekťáky používat AI? Patří to mezi základní dovednosti?</div><div class="separator" style="clear: both;"><b>Odpověď:</b> Teď už je to samozřejmost, v jakékoli profesi a proto i já učím AI, ale hodně se zaměřuji na základy. Tedy popis toho co neuronová síť a jak funguje. Aby i chápali proč a kdy jim ChatGPT neříká pravdu a proč.</div><div class="separator" style="clear: both;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both;"><b>Otázka:</b> Způsobila vám Al nějakou kolizi při řízení projektu termínech, kapacitách apod. Jak jste to resili?</div><div class="separator" style="clear: both;"><b>Odpověď:</b> Zatím ne, je to pro nás stále ještě projekt, který není 100% hotový. Ale nevylučuji, že se to stane. Postup by byl stejný jako, kdyby chybu udělal člověk. Zjistit co zfaililo, proč a poučit se z toho.</div><div class="separator" style="clear: both;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both;"><div class="separator" style="clear: both;"><b>Otázka:</b> Jak reagují klienti, když s nimi komunikuje Al místo zaměstnance?</div><div class="separator" style="clear: both;"><b>Odpověď:</b> Oni to vlastně neví a ta komunikace je stále kontrolována projekťákem. Případně i editována a není to celá komunikace. Jen ta rutinní část je teď automatizovaná. Do budoucna se k tomu chceme přiznat a využívat snad nějakého AI Avatara, který bude s klientem rutinní věci řešit. V tomto směru nyní ani s nijakým výhledem nepředpokládáme 100% nahrazení práce projekťáka.</div><div class="separator" style="clear: both;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both;"><b>Otázka:</b> Jak to děláte, že jste tak dobrý lektor? Vaše přednáška vypadala SKVĚLE!</div><div class="separator" style="clear: both;"><b>Odpověď:</b> Děkuji, je hezké slyšet pochvalu. Přiznávám, že v poslední době nejsem se svými prezentacemi spokojený a snažím se více připravovat, než tomu bylo v minulosti. To jsem si přednášku chystal 30 minut a většinou jsem jen vložil screeny a obrázky, potom jsem dlouho mluvil. Pravda je, že veřejně vystupuji před větším publikem od svých 16 let a asi se projevuje i doba. A potom mám za skvělého kamaráda <a href="https://stanekconsulting.cz" target="_blank">Ondru Staňka</a>, který je dle mého názoru nejlepší lektor prezentačních dovedností v ČR a on mi ukázal, že můžu být lepší a pracovat na tom. Takže ho dost často žádám o radu, ukazuji mu slide anebo posílám videa z veřejných přednášek a prosím o feedback. ;) </div><div class="separator" style="clear: both;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both;"><b>Otázka:</b> dokaze to premyslet i v kontextu vic projektu najednou? aby se nekrizily deadliny atd?</div><div class="separator" style="clear: both;"><b>Odpověď:</b> Teď ještě ne, ale je to cíl kam se chceme dostat. Pokud to bude mít rozumné ROI, budeme se o to snažit i u projektů s velkou komplexitou. U těch s nízkou jsem už teď přesvědčen, že to nebude problém.</div><div class="separator" style="clear: both;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both;">Díky za vaše dotazy a těším se na další restarty anebo i konference a meetupy. Třeba i <a href="https://www.ipma.cz/ai-v-projektovem-rizeni-5-3-2024/" target="_blank">AI v projektovém řízení 5.3</a>. který téma z mé přednášky na AI Restartu více rozvíjí a budou tam i větší experti.</div><div class="separator" style="clear: both;"><br /></div></div></div>Honza Slavíkhttp://www.blogger.com/profile/06556411898574794178noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5141981468377812519.post-22866374189613275482020-02-17T10:07:00.003+01:002020-02-17T10:08:41.226+01:00Pravidlo dvou minut, Problém někoho jiného, Budu pryč osm měsíců a naučím vás chytat ryby<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjGvfTwHMz5FBGzpO9CZn-BOweif_mHtf2PPoDibyhRuQrRhTYztrLr-NnyN-tKj8fIVFvuVjae_Yt_-XttPy6QEc31kcBbI3Ekn5N6AKcSqNR7GnnrLBdlv5_4tojU_379UT17QPMzMzc/s1600/Screenshot+2020-02-17+at+09.57.45.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="992" data-original-width="1600" height="246" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjGvfTwHMz5FBGzpO9CZn-BOweif_mHtf2PPoDibyhRuQrRhTYztrLr-NnyN-tKj8fIVFvuVjae_Yt_-XttPy6QEc31kcBbI3Ekn5N6AKcSqNR7GnnrLBdlv5_4tojU_379UT17QPMzMzc/s400/Screenshot+2020-02-17+at+09.57.45.png" width="400" /></a></div>
<div class="mentions-texteditor__content" style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; box-sizing: inherit; color: rgba(0, 0, 0, 0.9); font-size: inherit; line-height: 1.5; padding: 0px; vertical-align: baseline;">
<br /></div>
<div class="mentions-texteditor__content" style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; box-sizing: inherit; color: rgba(0, 0, 0, 0.9); font-size: inherit; line-height: 1.5; padding: 0px; vertical-align: baseline;">
Pravidlo dvou minut z Getting Things Done znáte asi všichni, kteří jste knihu četli nebo absolvovali nějaké to školení time managementu. Asi je v pořádku, ale problém nastane, když někdo jiný, který zrovna potřebuje něco vyřešit, přehodí své dvě minuty na vás. Prostě a jednoduše, místo, aby se zamyslel jak ten problém vyřešit, napíše vám, jestli to můžete udělat. V tu chvíli pravidlo dvou minut neplatí! A stává se z nich PNJ tj. problém někoho jiného. Což je asi víc varovná metrika než pravidlo, ale n<span style="font-size: inherit;">ení to o tom, že nemáte pomáhat. Problém je v četnosti a určitě mi potvrdíte, že jste nejen v práci, ale i osobním životě zažili dny, kdy na vás pravidlo dvou minut přehodila snad polovina planety. Kolegové v práci, nadřízení, podřízení, partner, rodina, prostě polovina planety!!!</span></div>
<div class="mentions-texteditor__content" style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; box-sizing: inherit; line-height: 1.5; padding: 0px; vertical-align: baseline;">
A když po vás chce něco polovina planety, je to krize, a v krizi platí jedno pravidlo. Nejdřív pomoci sám sobě a potom teprve ostatním. Což je přesně ten případ, když během letu vypadnou ze stropu dýchací masky a nejdříve masku nasazujete sobě, potom svému dítěti a potom až partnerovi a následně někomu přes uličku. Ne obráceně! Jasné? Vím, že ne, ale projdeme si to celé ještě jednou.</div>
<div class="mentions-texteditor__content" style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; box-sizing: inherit; color: rgba(0, 0, 0, 0.9); font-size: inherit; line-height: 1.5; padding: 0px; vertical-align: baseline;">
<span style="font-size: inherit;"><br /></span></div>
<div class="mentions-texteditor__content" style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; box-sizing: inherit; color: rgba(0, 0, 0, 0.9); font-size: inherit; line-height: 1.5; padding: 0px; vertical-align: baseline;">
<span style="font-size: inherit;">Jasně, v běžném pracovním životě nejde život, i když se tak minimálně všichni tváří a chovají. Ale to, že je někde o jeden pixel posunutý obrázek na webu, nebo to, že nemůžete najít soubor na sdíleném disku, který je pořád ve stejné složce a chtěli ať jej najdu už 3x není věc, kterou bych nutně musel vyřešit za vás. V tuto chvíli jde o to, že jakékoli malé vyrušení způsobí to, že se nemůžu věnovat své práci a dodat to co potřebuji dodat, abych dostal zaplaceno. Prostě a jednoduše nedostanu zaplaceno za to, že udělám vaši práci. Nebo aspoň ne v tomto případě. Proto odpovídám zasláním textu z knihy svoboda v práci.</span></div>
<div class="mentions-texteditor__content" style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; box-sizing: inherit; color: rgba(0, 0, 0, 0.9); font-size: inherit; line-height: 1.5; padding: 0px; vertical-align: baseline;">
<br /></div>
<div class="mentions-texteditor__content" style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; box-sizing: inherit; color: rgba(0, 0, 0, 0.9); font-size: inherit; line-height: 1.5; padding: 0px; vertical-align: baseline;">
<i>"Budu pryč osm měsíců. … Pokud budete mít pocit, že je absolutně nezbytné mě kontaktovat, abych vám pomohl vyřešit váš problém, tak si jděte na chvíli lehnout. Až vás ten pocit přejde, tak se seberte, problém vyřešte a napište mi e-mail, jak jste to udělali."</i> Bob Davids z knihy Svoboda v Práci, B<span class="mentions-texteditor__highlight--error" style="background: rgb(255, 255, 255); border: 0px; box-sizing: inherit; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">rian Carney Isaac Getz</span></div>
<div class="mentions-texteditor__content" style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; box-sizing: inherit; color: rgba(0, 0, 0, 0.9); line-height: 1.5; padding: 0px; vertical-align: baseline;">
<span class="mentions-texteditor__highlight--error" style="background: rgb(255, 255, 255); border: 0px; box-sizing: inherit; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;"><br /></span></div>
<div class="mentions-texteditor__content" style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; box-sizing: inherit; color: rgba(0, 0, 0, 0.9); line-height: 1.5; padding: 0px; vertical-align: baseline;">
<span style="background-color: white;">Možná se někomu zdá, že jsem arogantní. Ano jsem, no a co. To vy jste mne stvořili. :D Ale jistá dávka arogance mi dovoluje si udržet zdravý rozum v mé práci i životě. Ale hlavně v 99% se žádosti opakují a když se opakují je nejvyšší čas na aplikaci pravidla 3x a dost. Pomoci jednou a ukázat, co a jak je fajn, po druhé ok, ale s upozorněním, po třetí upozornění, ale že příště už to musí zvládnout sám, protože jste mu už dali dost času ... A dále už postupujete tak, že naučíte okolí ryby chytat, místo toho, abyste ryby dodávali. Obzvlášť, když vám to brání dodávat vaše ryby. ;)</span></div>
<div class="mentions-texteditor__content" style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; box-sizing: inherit; color: rgba(0, 0, 0, 0.9); line-height: 1.5; padding: 0px; vertical-align: baseline;">
<span style="background-color: white;"><br /></span></div>
<div class="mentions-texteditor__content" style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; box-sizing: inherit; color: rgba(0, 0, 0, 0.9); line-height: 1.5; padding: 0px; vertical-align: baseline;">
<span style="background-color: white;">A kdybyste chtěli můžete mi napsat jak jste problém vyřešili. ;) </span></div>
<div class="mentions-texteditor__content" style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; box-sizing: inherit; color: rgba(0, 0, 0, 0.9); font-size: inherit; line-height: 1.5; padding: 0px; vertical-align: baseline;">
<br style="box-sizing: inherit;" /></div>
<div class="mentions-texteditor__content" style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; box-sizing: inherit; color: rgba(0, 0, 0, 0.9); font-size: inherit; line-height: 1.5; padding: 0px; vertical-align: baseline;">
<br style="background-color: white; box-sizing: inherit; font-family: -apple-system, system-ui, system-ui, "Segoe UI", Roboto, "Helvetica Neue", "Fira Sans", Ubuntu, Oxygen, "Oxygen Sans", Cantarell, "Droid Sans", "Apple Color Emoji", "Segoe UI Emoji", "Segoe UI Symbol", "Lucida Grande", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 18px;" /></div>
Honza Slavíkhttp://www.blogger.com/profile/06556411898574794178noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5141981468377812519.post-84235214482433358762020-01-31T09:00:00.003+01:002024-02-28T19:27:43.906+01:00Jak nakládáš s hovnem, takový jsi typ člověkaNedávno jsem byl na skvělém meetupu v Kiwi.com, kde David Pavlík zmínil, že po návratu ze států, kde pracoval mimo jiné ve SpaceX, měl několik kulturních šoků. A jedním z nich byla angažovanost zaměstnanců v ČR. Ve SpaceX, když v noci startuje raketa, zaměstnanci zapálí grill, a vlastně jsou všichni v práci. Nejde moc poznat, že by byla noc a další nahodí sledování na rakety na obrazovku a jedou. Vzpomněl jsem si na příhodu, jak jsem uklízel psí hovno před vchodem do firmy, kde jsem tehdy byl zaměstnaný, a všem ostatním přišlo divné, že mi to hovno vadí, když firma není moje a jsem jenom zaměstnanec. Ale mě prostě mega štvalo, že před firmou, kde pracuji se obří psí hovno. Petr Ocásek z AngelCam zmínil, že měl na toto téma kdysi na nějakém Barcampu přednášku o typech lidí, které dělil, dle toho jak nakládají s hovnem, při jeho odstraňování. Když to řeknu zjednodušeně, jsou tyto typy lidí. A platí to pro firmy, neziskovky, komunity, organizace všeho druhu i typu. Obecně vzato, platí to na celou společnost. I na vás!!!<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhmRrhDqmovMe0jRQPg9kiolFiOtSG2CGz7AtuzkFQKxtu8MkGZ-3tRbcKG9ahs1OAzSUHmm8YdbGaIVf9CyIKoViUu5jBAzaiv2rwGBjiIn1kGvN5fNCO1GmHhAfbHgnx9A2Y6QWRV7yk/s1600/Screenshot+2020-01-31+at+09.33.17.png" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="811" data-original-width="1600" height="202" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhmRrhDqmovMe0jRQPg9kiolFiOtSG2CGz7AtuzkFQKxtu8MkGZ-3tRbcKG9ahs1OAzSUHmm8YdbGaIVf9CyIKoViUu5jBAzaiv2rwGBjiIn1kGvN5fNCO1GmHhAfbHgnx9A2Y6QWRV7yk/s400/Screenshot+2020-01-31+at+09.33.17.png" width="400" /></a></div>
<br />
<br />
První typ lidí. To jsou Ti, kteří vidí hovno, respektive řečeno problém, ale nikomu o tom neřeknou. Hovno tam nechají a dál dělají, že tam není. Prostě se to vyřeší. Skřítek Seto zasahuje.<br />
<br />
Druhý typ lidí. To jsou Ti, kteří vidí hovno, a říkají, "hele tamhle je hovno a někdo, by s tím měl něco udělat, aby se to vyřešilo. Opět skřítek Seto.<br />
<br />
Třetí typ lidí je ten, který to hovno uklidí. Tuto skupinu můžeme je ještě rozdělit na tři podskupiny.<br />
<br />
Podskupina 1. Tamhle bylo hovno a potřebuji toto, toto a toto, abych ho odstranil.<br />
Podskupina 2. Tamhle je hovno, ale jdu to uklidit, zařídím to tak a tak.<br />
Podskupina 3. Tamhle bylo hovno, a už jsem ho uklidil.<br />
<br />
Osobně jsem slyšel, že existuje ještě skupina, kterou je, ale těžké identifikovat, protože pracuje v nechtěném utajení. A to jsou Ti co vidí, že tady je hovno, to hovno uklidí a nikomu ani neřeknou, že to udělali. S ohledem na způsob jejich práce je tato skupina něco jako bílá velryba, Yetty. Občas někdo říká, že ho viděl, ale vlastně to nikdo nemůže úplně potvrdit. <br />
<br />
Klasická hiring poučka říká, že Áčkoví lidi najímají Áčkové lidi, Béčkoví Céčkové, a Céčkoví déčkové. Prostě nejlepší hovnopucové, najímají zase nejlepší hovnopucy. Druzí nejlepší hovnopucové, třetí nejlepší a tak dále a tak dále.<br />
<br />
A jaký typ 💩jste vy? 😂<br />
<br />Honza Slavíkhttp://www.blogger.com/profile/06556411898574794178noreply@blogger.com1Unknown location.45.151053439668694 -128.2324222532.9484814396687 -148.88671925 57.35362543966869 -107.57812525000001tag:blogger.com,1999:blog-5141981468377812519.post-59804532737876783572020-01-16T08:26:00.005+01:002020-01-16T08:33:37.877+01:00Proč už nepíšu o běhání<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjCaDEu6A9gaYT5I0EnFNV9ieZnJ85vleqMpQm1RlYJ9rJCrJSzPw51cw1Dq6niVx7o3C_y2AJRJDUwPhJwbgQren5vfWlH6czQoOeCMHA8acpoGuoy1qSLY5R_c8Ktknj7sPJ-EKXLe6E/s1600/33159092_608460566193101_7061571068128919552_o.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="683" data-original-width="1000" height="218" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjCaDEu6A9gaYT5I0EnFNV9ieZnJ85vleqMpQm1RlYJ9rJCrJSzPw51cw1Dq6niVx7o3C_y2AJRJDUwPhJwbgQren5vfWlH6czQoOeCMHA8acpoGuoy1qSLY5R_c8Ktknj7sPJ-EKXLe6E/s320/33159092_608460566193101_7061571068128919552_o.jpg" width="320" /></a></div>
<span style="background-color: yellow;"><br /></span>
<span style="background-color: white;">Mnozí se mě pta</span>jí, proč už nepíšu o běhání nebo i jestli stále běhám. Teď mi vlastně dochází, že mám asi i nějaké Followers&Fans, které to co vytvořím zajímá. Moc díky, že mé výtvory čtete a že se vám i líbí. Odpověď je jednoduchá. <b>Protože mě to přestalo bavit!</b> Ne běhat, i když i touto fází jsem se prošel, ale psát. Měl jsem a mám dojem, že jsem pořád psal o tom samém.<br />
<br />
Jedu na závod, závodím, doběhl jsem do cíle. Nějaké fotka s medailí, bez a hotovo. Něco jako psát o pornu. Dopředu, dozadu, dopředu dozadu(čti levá před pravou a pravá před levou), vycákat a je to(čti proběhnout cílem) Občas obohatit nějakým vtípkem a hotovo. Jednoduché? Ano, ale ne zábavné a už to vůbec není taková zábava, když článek tvoříte a je už několikátý v řadě. Čtenost jakási je, teda byla, ale už nechtělo se mučit a nutit se do toho. A konec konců, demonstrace za obnovu blogu se nekonaly, tudíž žádná škoda pro fond národní literatury.<br />
<br />
Neříkám, že občas ještě něco běžeckého nevyplodím, ale nechci to psát jako reporty. Proto tady nebude jeden článek o běhání za druhým. A místo blogování jsem přešel na <a href="https://www.instagram.com/honza_slavik/" target="_blank">Instagram</a>. Každý běh nad 3 km, jedna fotka. Nedávám tam běhy s klienty, ano stal jsem se trenérem atletického svazu, ale o tom jindy nebo níže v článku, zatím jsem se nerozhodl. A myslím, že mám pokryto cca 95% svých běhů.<br />
<br />
No a jednoho dne se dostavila únava z běhu. Bavilo mě jít běhat, ale už se mi dost příčilo běhat kolem 100 km týdně a pak bylo i období, kdy jsem měl averzi k čemukoli a uběhnout 10 km bylo mentální peklo. Něco jako když vám vypadne v motoru jedna hlava a ztratíte část výkonu, akorát já měl tak málo výkonu, že se mi nechtělo nic. Boty šly na chvíli do skříně, ale ano, trochu se rozepíšu o tom jak jsem se stal trenérem. Běhal jsem asi rok a nejednou jsem měl lepší časy než kluci, kteří běhali o pár let déle a dle mého názoru měli za sebou i lepší sportovní minulost. A náhle za mnou začali chodit lidi, i díky blogu a fotkám na FB, jestli bych jim poradil. Ano, poradil jsem a potom se začali objevovat další a další a potom i lidi, kteří za radu platili a já jen říkal co mi říkali mí trenéři, protože to jsem taky dělal. Proto mi přišlo fajn mít v ruce i nějaký papír a taky jsem klučina od přírody zvídavý a chtěl jsem lépe porozumě tomu co se děje v těle a mozku, když běžíte, trénujete i odpočíváte. Obrátil jsem se na svého trenéra s radou jak se stanu trenérem? A on mě odkázal na <a href="https://www.atletika.cz/">Atletický svaz</a> a tam mi sdělili, že se trenérem stát můžu, ale je tam podmínka být členem nějakého, ve svazu registrovaném klubu, absolvovat kurz a složit zkoušky. Google maps, a ejhle nejblíž byla <a href="https://tjsis.cz/">TJ Sokol I. Smíchov</a>, kterou jsem oslovil a přesměrovali mě na jejich <a href="http://atletikasmichov.cz/">atletický oddíl</a>. Nejdřív jsem začal rozjíždět běhání dospělých a tento rok jsem začal trénovat i děti. A to opravdu vydá na samostatný článek, protože práce s dětmi je náročná, vyčerpávající, zdlouhavá, ale naplňující, no prostě super. A na <a href="https://naucmese.cz/">Naučmese</a> jsem přidal kurz <a href="https://www.naucmese.cz/kurz/behani-pro-lamy">Běhání pro lamy</a>. Dělám ho jednou za čas a pomalu si nachází svou cílovku.<br />
<br />
Takže ano občas tady něco oběhu bude, ale už ne primárně. První myšlenka u založení tohoto blogu byla stejně, že budu psát o své práci, a chválil se jak jsem dobrý a měl více klientů a budoval si osobní značku a byl cool a trendy. Ok, běhání je teď vlastně má práce, ale stejně chci psát i o jiné práci, kterou mám a taky o společnosti a politice. Protože jedna z "prací", kterou mám je politika. Jsem člen TOP 09 na Praze 5 a sedím ve dvou komisích na radnici. No prostě materiálu mám dost a v neposlední řadě, v dnešní době není od věci si občas sednou, zamyslet se nad tím co děláme, uspořádat si to v hlavě a klidně to i napsat. A klidně i veřejně. Stejně téměř všichni provádíme emoční striptýz na všech možných profilech různých sociálních sítí. Včetně mě. ;)<br />
<br />
P.S.: A mám takový malý, teď už veřejný závazek. Jeden článek týdně.<br />
<br />Honza Slavíkhttp://www.blogger.com/profile/06556411898574794178noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5141981468377812519.post-54972438380869941622020-01-07T11:29:00.001+01:002020-01-10T08:14:53.264+01:00StigmaHodně se teď mluví o tom, že psychická onemocnění jsou stigmatem a proto se k nim lidi snadno nepřiznávají nebo ne aspoň často. Ok, fajn, tady je můj coming out. Zhroutil jsem se, no a co!<br />
<br />
Zhroutil se Jan Mühlfeit, Zdeněk Pohlreich taky polykal pilule, když rozjel podnikání a kdo ví kdo ještě. Složili se jiní, složil jsem se já, možná se složíte i vy. Sometimes shit happens, tak ven s tím. Snad se mi konečně uleví. A upřimně, když se rozhlížím kolem sebe, mám pocit, že se týká každého druhého a jsou dny, kdy i prvního. Tudíž je vlastně pokrytectví se nepřiznat. A nemyslím takové to "vyhoření", kdy se objeví výčitky svědomí nad tím kolik stály vaše tenisky při pohledu na fotku hladovějících dětí v Africe, které si odjedete léčit na dvou měsíční pobyt na Bali, abyste se vrátili stejně povrchně osvíceni jako opáleni a začali kázat čistotu pravdu o kokosovém oleji nebo podobný nesmysl. Ale po 14 dnech jste ve stejných kolejích, protože před sebou neutečete.<br />
<br />
Já jsem jednoho krásného dne prostě nevstal z postele a bylo mi vše u zadele. Bylo mi tak zle, že místo odpovědi na banální otázky jsem po lidech házel nábytkem, v některých případech je mi líto, že jsem se netrefil, protože v hodinách fyziky mě neučili, že nábytek není pro trefování zrovna ideální. Přestal jsem zvedat telefony, odpovídat na emaily, chodit do školy, mluvit s lidmi vůbec byl problém, přestal jsem i na nějaký čas chodit ven. Všechny takové ty běžné činnosti, které člověk běžně dělá a nejsou vůbec náročné. Dle slov psychoterapeuta byla má diagnóza něco kolem F43.2. Pro neznalé nebo neschopné Googlení, je to reakce na těžký stres a poruchy přizpůsobení. Dle mě to není nic nepřekonatelného, ale na nějaký čas mě to vyřadilo z provozu a trvalo pekelně dlouho než jsem byl schopen se dostat do normálního stavu. Tím chci říct, že to není na 14 dní až měsíc nebo dva a zase šup do první linie. Trvá to a chce si to přiznat dost nepříjemných věcí a hlavně do toho nesmíte zabřednout. Což se mi nepovedlo. Jasně diagnóza je jen nálepka, ale pro mě to byl tenkrát fakt. A dost nepříjemný. Vlastně jsem čekal, že mi terapeut řekne něco ve stylu, hele hodně se lituješ, jiní jsou na tom hůře, vezmi si 14 dní volno offline a vypusť jeden, dva, tři, čtyři projekty. No nestalo se to tak.<br />
<br />
Zpětně to bylo něco jako plavba Titanicu nebo ještě lépe výbuch v Černobylu. Jak řekla Dana Drábová, někde v TV, "on ten reaktor se všemi silami neodborné činností těch lidí bránil." Mé tělo se taky dlouho bránilo, ale když ignorujete fakta, fakta vás stejně dojdou. Jako poslední kapka pro mne byla smrt kocoura. Dál už jsem nemohl. Přitom ještě těsně před tím jsem, vedl dost aktivní život. Aktivní sportovec, 2 maratony ročně byla pro mě zdravá norma, tréninkový objem 100 km týdně byl úplně v pohodě. Veřejně jsem přednášel, školil, mentoroval jiné projekty, pořádal jsem eventy pro lidi z komunity, věnoval se dobrovolné činnosti v jedné neziskovce, k tomu vlastní podnikání, rodina atd. Ano nebylo toho málo, ale pořád jsem měl dost volného času. Problém vlastně nebyl v množství, ale v tom co se mi vracelo. Téměř nic. Pocit vnitřního spokojení nula nebo někde kolem ní. Práce se startupy, kdy 9 z 10 do 2 let neexistuje je dost vyčerpávající. Je to něco jako dělat streetworkera s drogově závislými. Jen občas se někdo dostane na nohy. K tomu věci v rodině. Tenhle jde na operaci, tadyhle rakovina, tadyhle tohle a támhle toto. Klidné místo ve fyzickém není a po chvíli přestane existovat i uvnitř. Když se hodně vydáváte a málo dostáváte, deficit se zvětšuje přímo exponenciálně. A myslím, že poslední půlrok, před bodem zlomu jsem byl pro některé lidi na zastřelení, ale stále trvám na tom, že hodně z těch co jsem poslal do prdele, tam byli odesláni právem a zpětně je mi líto, že jsem to neudělal dříve a hlouběji. Nedostal bych se až tak daleko. Jak praví klasik, hrdě budu po zbytek života chodit bosý, pokud má bota zůstane zaražena hluboko v prdeli toho debila. Naučte se říkat ne, zní jedna ze základních rad v prevenci syndromu vyhoření. Jo a netýká se to jen velkých projektů, a práce a práce, ale i rodiny i partnera a dalšího velmi blízkého okolí.<br />
<br />
No a tak bylo najednou všechno jinak. Sám v bytě, sám ve své hlavě, izolovaný, uzavřený do sebe. Dojít do obchodu, odpovědět na mail nebo zvednout telefon. Téměř nemožné. Soustředění se na cokoli co je úplně normální činnost? Nepřekonatelný problém. Dojít na schůzku? Raději jsem je všechny zrušil. Samozřejmě veřejně vystoupit před lidmi a školit nešlo. Trvalo to roky než mi to přestalo drásat duši. Blbě se lidem z byznysu vysvětluje, jak moc shit se cítíte. Blbě se to vysvětluje komukoli. Jakákoli činnost se rovnala nule. Výsledky, záporné. I ty finanční.<br />
<br />
A přitom to celé přicházelo postupně a pomalu a příznaky se dají jasně rozpoznat už hodně dlouho dopředu, ale musíte vědět jaké a ideálně vám je musí říct nějaká respektovaná osoba. A hlavně nechodit přes závit. Víte byl jsem na tom v minulosti mnohem hůř, více problémů a stejně jsem se z toho dostal a fungoval normálně i proto mi nepřišlo, že je můj stav až tak za hranicí normálu. Ale na terapii se mi dostalo odpovědi, že překračuji životnost průměrného zombíka zhruba tak čtyřnásobně. Ano vydržíš víc než si myslíš, ale nejde to do nekonečna a nejde to opakovaně. S věkem se tolerance extrému snižuje. Nikdo nemládneme. Žába se taky vaří postupně. Ale byl to můj první kontakt s vlastní smrtelností. Memento mori. Namočení čumáku do bláta. Do té doby jsem si myslel, že se mi vlastně nic zvláštního neděje a mají to tak všichni nebo skoro všichni. Že nemají jsem se dozvěděl až na terapii. A potom byla ještě hodně dlouhá cesta zpět na nohy.<br />
<br />
<a href="https://i2.wp.com/canadianbowler.com/wp-content/uploads/2015/11/tjwbj-1.jpg?fit=1062%2C500&ssl=1" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img alt="Výsledek obrázku pro You must unlearn all what you have learn" border="0" height="150" src="https://i2.wp.com/canadianbowler.com/wp-content/uploads/2015/11/tjwbj-1.jpg?fit=1062%2C500&ssl=1" width="320" /></a>Následovalo krátké období úplného ničeho a potom snaha o návrat do práce a několik menších "flash backů" než jsem zjistil, že postupným přidáváním zátěže to nepůjde. Ale, že se prostě musím naučit spoustu věcí dělat znovu o začátku a jinak. "You must unlearn, what you have learn". By řekl mistr Yoda, kdybych byl u něj v tréninku, tam v bažinách na planetě Dagobah. Ale nebyl a po Praze zrovna moc Yodů nechodí. No, ale šlo to postupně a zabralo to dost času. Postupné uvědomování a iterační práce na detailech. Suma sumárum, do plného zotavení od bodu zlomu mi to zabralo 3 roky, než jsem zase mohl přednášet, školit, pracovat s lidmi. Bohužel některé následky jsou trvalé a jsem kapku méně sociálně empatický., než jsem býval. Kamarádka to popsala, že jsem jen lehce sociálně necitlivý. Ale myslím, že to bylo velmi jemně řečeno.<br />
<br />
A proč to píšu, když je to stigma? Protože v mém bližším okolí jsou 4 lidí, kteří jsou těsně před zhroucením. Vy víte kdo, protože jsem vám psal jmenovitě. Snad to zabralo. ;) A je mi jasné, že to je špička ledovce, protože většina bude mlčet, ale je nutné abych na závěr řekl toto. Psychické onemocnění je vlastně velmi podobné boji s radiací. Nepřítel, který není vidět, ale zabíjí stejně dobře, když se neumíš chránit. To, že nemáte masivní krvácení z hrudníku ani oddělenou část těla, která by vám způsobovala velkou bolest neznamená, že vám nic není. Jsou i situace kdy cítit bolest a přitom vypadat fyzicky zdravý, je stejně závažné jako masivní tepenné krvácení.<br />
<br />
<br />Honza Slavíkhttp://www.blogger.com/profile/06556411898574794178noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-5141981468377812519.post-48109274328284239332020-01-02T10:59:00.001+01:002020-01-02T18:29:45.712+01:00Shrnutí 2019<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgDZR6lyDKRYhuf6GdEji40RNRKLTFoXKHW2MNY-4tVkBpLRQue2GXEtOCwiHOuY7XzzqRlOeZTHA5tnaRTuzL8i3KzldE1yX_v1AWYnx6cc6HIn3WuuhaYribWskXwum0MN0nViWHJUeA/s1600/IMG_5606.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="683" data-original-width="1024" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgDZR6lyDKRYhuf6GdEji40RNRKLTFoXKHW2MNY-4tVkBpLRQue2GXEtOCwiHOuY7XzzqRlOeZTHA5tnaRTuzL8i3KzldE1yX_v1AWYnx6cc6HIn3WuuhaYribWskXwum0MN0nViWHJUeA/s400/IMG_5606.JPG" width="400" /></a></div>
<br />
Většina reportů za předchozí rok co jsem ve svých kruzích zaznamenal byla nadšená, oplývala superlativy, sebechválou, stoupajícími grafy a výnosy. Tento bude opačný.<br />
<br />
V roce 2019 jsem zavřel, ukončil, smazal 3 vlastní projekty, které dlouhodobě skomíraly. Sice generovaly zisk a protože jsem se o ně vůbec nestaral, dlouho jsem je nechával skomírat. Ale jinak nic moc, ani zisk, ani sláva. Nejhorší na těchto "bibzách" je, že berou pozornost a energii, které vůbec není málo. A ano, není lehké dát ránu z milosti vlastnímu projektu, ale jsou situace kdy je to nutné. Analogie pro lidi z IT, je to jako když máte stovku appek běžících na pozadí a každá si bere kousek, ale dohromady je to ranec z výkonu. Tudíž, šlus, konec, ende dále už to nende.<br />
<br />
Ukončil jsem několik spoluprací s letitými i novými partnery. Proč? V podstatě to samé co s vlastními projekty a k tomu, že v partnerské spolupráci zůstal jen jeden co měl snahu ji posouvat dál a rozvíjet. A to nikdy není moc dobře. A když to ani nic moc negeneruje, bere čas i energii opět platí to co výše. Tečka .... Osobně mě nejvíce štve, že jsem uháněl partnery, aby dodali co je třeba k posunutí projektu. Což občas způsobí i to, že následně já něco nedodám včas, protože den má 24 hodin a má fyzická schránka své limity rovněž. To druhé mě štve mnohem více, protože z toho zase něco super být mohlo. To první sere pes. Mám pravidlo 3x a dost. Myslím, že nemusím vysvětlovat o co jde. ;)<br />
<br />
Vtipné je, že u reportů některých "expartnerů" jsem zaznamenal právě ty superlativy, chválu na spolupráci, rozjetí nových projektů a rostoucích grafy. 😂 No, prostě nevěřím statistice, kterou jsem si nepadělal sám. 😂<br />
<br />
Samostatnou kapitolou je, přebírání projektů po konkurenci. Výstižnější by bylo napsat hašení "průserů". A není po vždy nějakých čučkařích. Občas velká, známá jména nebo firmy. Skvělé PR a z jejich webů a sítí jsem . měl dojem, že se daří. Ale jakmile nakouknete pod pokličku. Hnus a špína velebnosti. Asi by nám všem slušelo více skromnosti a upřimnost v komunikaci. Směrem ven i dovnitř. Ano šťouralové, začal jsem sám u sebe tímto reportem! 2019 končím mínusem, ale zase s velkým poučením protože FAIL je vlastně jen First Attempt In Line.<br />
<br />
A aby to nekončilo negativně rozhodně musím napsat, že se mi ulevilo, když jsem si vyčistil stůl. Ulevilo se mi hlavně vnitřně, mentálně a mám kapacitu se věnovat tomu na co jsem předtím neměl čas ani kapacity. Taky jsem vzal nějaké ty úspory a začal spekulovat na akciových trzích. Nerad tomu říkám investovat, neb pojem investor vnímám ve vyšším řádu než točím nyní já. Nevložil jsem mnoho, ale rok končím u této aktivity v plusu a musím přiznat, že je fajn, když každou korunu nemusím vydělat směnou za hodinu práce, ale hodnotí se prací jiných. Děkuji těmto bezejmenným. Rozhodně mám v plánu se dál trhům věnovat a taky se mi daří postupně dodělávat svůj první produkt, jehož MVP bych chtěl letos vykopnout. A taky jsem potkal dost super lidí, přátel a celkově to bylo fajn.<br />
<br />
No a to je vše. Jsem rád pokud jste vydrželi až sem a pokud mou sebereflexi vidíte stejně pozitivně jako já. A díky, že jste mě vydrželi sledovat v roce 2019 a vydržíte to snad i v roce 2020.Honza Slavíkhttp://www.blogger.com/profile/06556411898574794178noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5141981468377812519.post-41454263266863592962017-10-27T17:37:00.001+02:002017-10-27T18:23:42.300+02:00Ministerský předseda Estonska, Jüri Ratas napsal otevřený dopis Evropanům<h2>
Otevřený dopis Evropanům</h2>
<div>
<a href="https://twitter.com/search?q=%23eu2017ee+&src=typd" target="_blank">#eu2017ee</a> <a href="https://twitter.com/search?q=%23TallinnDigitalSummit&src=typd" target="_blank">#TallinnDigitalSummit</a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEghijzQ3Bhkg9qbnQnQE7EGt10xVgqZH9_eSkMdBomL9kBO99nLcbZAXfCQHUoPBrjLlEaOiY86InFN-E6CV6NEtiFBwYgUk3BNejJ2Z0lz1DSFqApLBvojK4PW6TuZoQDTjt271SehPAc/s1600/ju__ri_ratas_2016__2_.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1136" data-original-width="1600" height="283" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEghijzQ3Bhkg9qbnQnQE7EGt10xVgqZH9_eSkMdBomL9kBO99nLcbZAXfCQHUoPBrjLlEaOiY86InFN-E6CV6NEtiFBwYgUk3BNejJ2Z0lz1DSFqApLBvojK4PW6TuZoQDTjt271SehPAc/s400/ju__ri_ratas_2016__2_.jpg" width="400" /></a></div>
<h3>
Vážení Evropané! Dnes se mí kolegové a já setkáváme v Tallinu, abychom diskutovali o budoucnosti digitální Evropy. Domníváme se, že je to naléhavé - svět kolem nás se rychle mění a my musíme reagovat.</h3>
Musíme však lépe vysvětlit, proč jsou digitální otázky stejně důležité jako otázky ekonomiky, migrace nebo změn klimatu. Proto jsem si rozhodl, že vám dám pět důvodů, proč musíme jednat společně (ačkoli existuje mnoho dalších).
<br />
<ol>
<li><b>Pro naše děti. </b>Až 65 % pracovních míst, které budou naše děti vykonávat, ještě neexistuje. Jako rodič, to považuji za mrzuté. Být jednoduše digitálně přirozený není to jak vybavujeme mladé lidi - naše školy potřebují dát dětem správné dovednosti, aby si udržely zajímavé zaměstnání a vedly naplněné životy. Děti se musí naučit programovat a podnikat, stejně jako rozlišovat falešné zprávy od skutečné pravdy a trolly od lidí.</li>
<li><b>Pro naši kvalitu života.</b> Technologie dokáže udělat náš život mnohem pohodlnější. Už teď je mnohem jednodušší cestovat nebo zůstat v kontaktu s vaší rodinou nebo dokonce jen objednávat jídlo. Vlády v celé EU toto musí následovat a poskytovat své služby snadno online dostupné. Mohu vám z vlastní zkušenosti říci, že jakmile zašlete své daňové přiznání během tři minuty na zastávce tramvaje, nikdy se nebudete chtít vrátit k papírové formě a dopravní zácpě na cestě do daňového úřadu.</li>
<li><b>Pro naši bezpečnost.</b> Život v kyberprostoru - stejně jako život obecně - má rizika. A stejně jako v reálném životě není řešením zůstat doma v posteli, ale být chytrý, přijmout opatření a ujistit se, že existuje systém, který nás ochrání. Kyberporstor může být účinně zabezpečen, ale to znamená, že každý - lidé, společnosti, vlády a mezinárodní společenství - musí toto mít za prioritu.</li>
<li><b>Pro naše blaho.</b> Pět ze šesti nejvýznamnějších společností na světě jsou IT společnostmi - pravděpodobné jste použili jednu z nich, když jste vyhledávali informace a možná jste si koupili zboží od jiné z nich. Žádná z nich však není evropská. Velká část budoucího hospodářského růstu a pracovních míst bude vytvořena v digitálním sektoru nebo pomocí digitálních řešení. Pokud chceme, aby naše hospodářství - a tedy i my - fungovalo dobře, musíme být toho součástí.</li>
<li><b>Za skvělou věc.</b> Nevím jak vy, ale já myslím, že autonomní auta a virtuální realita jsou úžasné. Jistě, digitální transformace je vážná věc, ale někdy je také dobré myslet na zábavu. Být schopen těšit se z věcí, zkoumat je, hrát si s nimi a vytvářet je jsou základní součásti lidské existence. Technologie nám umožní dělat to novým a jiným způsobem: koneckonců psaní, malování, fotografování a filmování jsou také technologie.</li>
</ol>
<br />
<div>
Pokud čtete tento dopis, jste již součástí digitální transformace. Co myslíte? Co považujete za důležité právě nyní, když volíme mezi přijímáním nového a zachováním všeho toho, čeho si na Evropě vážíme? Jak vypadá Vaše digitální Evropa?</div>
<div>
<br />
Twítněte váš názor <a href="https://l.facebook.com/l.php?u=https%3A%2F%2Ftwitter.com%2Fratasjuri&h=ATO637QkFrEie0bT6ZYU8786YoqKgT8V9pe4SkLb8wUmznrwaR3_jB70s93OjElgTLD4xuXmOOcVdx82GVSBEQt5PRrKKu1ligOeBs8IyrzMFE4pcfF_O1zbyL_E__HNc2-t1Q-7cW6Mazg5" target="_blank">@ratasjuri</a>.</div>
<div>
<span class="_4yxo" style="font-family: inherit; font-weight: bold;">Digitálně váš,</span></div>
<div>
Jüri Ratas<br />
Předseda vlády Estonska
Estonské předsednictví Rady Evropské unie<br />
<br /></div>
<div>
<span class="_4yxo" style="font-family: inherit; font-weight: bold;">Můj doslov k dopisu: </span> Nevšiml jsem si, že by na dopis ministerského předsedy Estonska výrazně reagovala domácí média nebo politici a proto jsem dopis přeložil. Protože má angličtina, není perfektní, pro jistotu přikládám <a href="https://l.facebook.com/l.php?u=https%3A%2F%2Fwww.eu2017.ee%2Fnews%2Finsights%2Fopen-letter-people-europe&h=ATM6jL0Wci1suMpyWZE4MiuPqW0MGiUst1VHU5LLqOE1prUSsznjuLtH3g38jA0dy6fnxG8SHvgjjgbGGJyoNEJxjDRRjTmIOltbnoWpkyIcG39mEUL8Lj_uYBzw6xlYEUjHr8_41cZy40yI" target="_blank">zdroj</a>. Je smutné, že budoucnost světa se odehrává mimo Evropu a cokoli se děje v tomto směru v Evropě se odehrává mimo hranice ČR. V hodnocení DESI je ČR 22. z 28 států EU a Bohuslav Sobotka si to na na summitu EU v estonském Tallinnu, kde všichni státníci řešili návrhy na zavedení jednotného digitálního trhu EU a zlepšení kybernetické bezpečnosti ve všech členských státech, aspoň <a href="https://l.facebook.com/l.php?u=https%3A%2F%2Fzahranicni.ihned.cz%2Fc1-65898050-statnici-v-tallinnu-resi-kybernetickou-bezpecnost-i-jak-udelat-z-evropske-unie-digitalniho-lidra&h=ATNW2R5aV8wu7n4NMTyhBk_OlBFjzNHJt-Cr4K7qODI1Sy4Nxc3bTGam6t0T3XjpycwmQPU0bX6szyCnybh7WXv0yXjdjQLHPzy5LGwDqpIyv4dd-YpQfooO6mAPUI83L36ddBQBzjMhsGOw" target="_blank">dle HN pochvaluje</a>. Podle mě není zase tolik co chválit. Přílišná koncentrace na vlastní prospěch(kauzy dotací a tunelů), řešení toho co twítnul nějaký pejsáček a řešení excesů starého pána, který nenabízí vizi ani v nejmenším. Absence politiků a podnikatelů s vizí způsobila, že nám ujel vlak a teď bude pekelně těžké i udržet krok, nemluvě o tom jak bude těžké dohnat ty co jsou před námi. Téměř všechny. Budoucnost bude taková jakou si ji uděláme. Jen nevím proč jsme se “rozhodli” ji udělat na druhé koleji a digitálním a myšlenkovém pravěku. </div>
<div>
Digitálně váš,</div>
<div>
<br />
<a href="https://www.facebook.com/honza.slavik.ovax">Honza Slavík</a> <span class="_47e3 _5mfr" style="font-family: inherit; line-height: 0; margin: 0px 1px; vertical-align: middle;" title="wink emoticon"><img alt="" class="img" height="18" role="presentation" src="https://www.facebook.com/images/emoji.php/v9/f78/2/18/1f609.png" style="border: 0px; vertical-align: -3px;" width="18" /><span aria-hidden="true" class="_7oe" style="display: inline-block; font-family: inherit; font-size: 0px; width: 0px;">;)</span></span></div>
Honza Slavíkhttp://www.blogger.com/profile/06556411898574794178noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5141981468377812519.post-32582023719035074512016-03-27T14:43:00.001+02:002016-03-27T14:47:49.332+02:00Celkově nekorektní glosaVlastně mi ani nevadí návštěva Čínského prezidenta, stejně jako mi nevadila návštěva prezidenta Obamy. Prezident z východu nebo prezident ze západu zase tolik rozdílu v tom není. Čína je známa svým vztahem k potlačování lidských práv, pokud slovo potlačování lze vůbec užit v tomto smyslu. (Tibet, FalunGong atd.) USA co se občanských svobod taky nemají čistý štít. Guantanamo nebo OSN neschválená invaze do Iráku. Ano svět není dokonalé místo na východe, západě, severu ani jihu. Někde je to lepší a někde horší, ale problémy jsou všude. Místo kde by všem lítali pečení holubi do huby 3x denně není. Makat se musí všude a ještě nějakou dobu bude.<br />
<br />
I když se nám tu Luftjaarda Tvrdík, snaží vytvořit staroslovanskou legendu o velkém žlutém muži z východu, který přijde na pomoc Českému národu až bude trpět pod krutovládou tyranů (To by vysvětlilo Klause, Zemana, Grosse, Paroubka, Topolánka, Babiše a zase Zemana i ty komunisty a možná i nacisty), ale není tomu tak. Nikdo jiný naše problémy spásným zázrakem nevyřeší. Nezbohatneme tím, že sem přijde bohatý šejk, císař a prostě to tady dá pořádku. Jestli něco může nastartovat ekonomiku a růst díky návštěvě cizí hlavy státu tak jedině to, když mu prodáme to v čem jsme nejlepší. Nejsme tady zaostalí, debilní ani neschopní, ale přesně naopak. Umíme toho spoustu a umíme v tom být světová špička. Ekonomiku nespasí brázda plná vody přes celou republiku, kterou vykope Čínská matka, kontrolovaná Čínskou rozvědkou, ani nějaké EET.<br />
<br />
Možná, že v hlavě Tvrdíka a Zemana se obchod dělá tak, že stáhnete kalhoty a vystrčíte zadek, ale reálně se dělá obchod tak, že vstoupíte do obchodního vztahu s protější stranou a prodáte ji to co máte, ona nemá a obráceně. A rozhodně nemám pocit, že nám chybí rýže nebo další montovna aut. Vím, že nám chybí páteř, rovná páteř a charakter, názor a schopnost s ním jít ven.<br />
<br />
A k Andrejovu Hnízdu? Když jde někdo po politiky s tím, že je nekuřák a všichni kuřáci musí být potrestáni, protože je to nezdravé a drahé, ale pak je chycen jak kouří doutník za 50 mio a vysvětlí to ve stylu. Kouřil jsem, ale nešlukoval, tak je to vlastně jen bezcharakterní zatípnutý vajgl.<br />
<br />
A je tu konec. Chleba nezlevnil, problémy se nevyřešili, ale přestal jsem se vnitřně užírat z toho co se kolem děje. Jdu zase makat a brzy čekám napíchnutý telefon rozvědkou(čínskou) a několik kontrol z finančáku. Mějte se.Honza Slavíkhttp://www.blogger.com/profile/06556411898574794178noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5141981468377812519.post-81373144321568362016-03-06T20:07:00.000+01:002016-09-18T15:38:28.994+02:00Palestra Kbelská 10 - Hekaři všech zemí, polibte mi freečka.<span style="background-color: white; color: #141823; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px; line-height: 18px; white-space: pre-wrap;">Palestra Kbelská 10 je příjemný otvírák sezóny, kde si otestujete formu a zjistíte jak se projevila zimní příprava v naběhaných objemech do formy. Já jsem l</span><span style="color: #141823; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif;"><span style="background-color: white; font-size: 14px; line-height: 18px; white-space: pre-wrap;">etos vyrazil bez ambicí na osobák, ale s cílem zjistit za kolik uběhnu desítku s naraženým kolenem a zas... bacilem v těle. Jako ideál jsem viděl čas pod 45 minut, když to půjde dobře, protože letos se mě mrcha bacil drží pořád a ještě má drzost se vracet. V zimě 2xATB a problémy s kolenem mi docela bránily rozjet přípravy tak jak jsem zvyklý a hlavně jsem se nechtěl protrápit do cíle. 10 km není zase tak dlouhý závod, aby na něm člověk vytuhnul po prvním km a zbytek došel krokem.</span></span><br />
<span style="color: #141823; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif;"><span style="background-color: white; font-size: 14px; line-height: 18px; white-space: pre-wrap;"><br /></span></span>
<span style="color: #141823; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif;"><span style="background-color: white; font-size: 14px; line-height: 18px; white-space: pre-wrap;">Měl jsem obavy ze změny trati, </span><span style="font-size: 14px; line-height: 18px; white-space: pre-wrap;">vzhledem k dlouhodobé rekonstrukci ulice "K cihelně“ v Satalicích, a</span></span><span style="background-color: white; color: #141823; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px; line-height: 18px; white-space: pre-wrap;">le jinak byly změny k lepšímu. Přesun zázemí do nedaleké základní školy ze Sokolovny byl rozhodně plus i přes fronty u výdeje chipů. Na pořadatelích bylo vidět, že makají jak fretky a protože jsou to studenti VOŠ, kteří mají organizaci závodu jako součást praxe, bylo vše super. Fronta u výdeje chipů byla, to ano, ale ještě nikdy jsem neviděl tak rychle vydávat chipy i čísla. NJN, když napíšete do emailu s informacemi běžcům, doražte včas, čísla se vydávají do 10:30! Je to jako byste napsali přijeďte kdykoli, není kam spěchat. </span><br />
<span style="background-color: white; color: #141823; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px; line-height: 18px; white-space: pre-wrap;"><br /></span>
<span style="background-color: white; color: #141823; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px; line-height: 18px; white-space: pre-wrap;">Takže rozklusat, běžeckou ABC a šup do koridoru. Startovní koridor byl na hranici kapacity a najednou prásk a běží se. Koukám na Garminy a vidím tempo 3:55 min./km. Hele prr, tohle nemůžeš ustát dlouho, ale všiml jsem si </span><a href="http://snobka.cz/" style="font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 18px; white-space: pre-wrap;" target="_blank">Jany</a><span style="background-color: white; color: #141823; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px; line-height: 18px; white-space: pre-wrap;"> a chvíli jsem rozhovor s ní využil jako přirozený zpomalovač, ale její tempo bylo na mě zase moc pomalé, a po chvíli jsem ji opustil. Doběhl jsem, ale dámu lehce po čtyřicítce, která v davu běžců vyčnívala svým hlasovým projevem při výdechu. Myslím, že z tohohle důvodu někdo běhá se sluchátky. Co výdech to hlasité heknutí.</span><br />
<span style="background-color: white; color: #141823; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px; line-height: 18px; white-space: pre-wrap;"><br /></span>
<span data-offset-key="fqrnm-0-0" style="background-color: white; color: #141823; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px; line-height: 18px; white-space: pre-wrap;"><span data-text="true">Ono mezi běžci, je několik podskupin a tihle hekavci, jsou jedna z nich. Rozhodně nejezdí na běžecké závody, ale na hekatony a výkonost si poměřují dle času a vydaných decibelů. V tuhle chvíli jsem ještě nevěděl, že letos to bude přímo symfonie hekařů. Z oné dámy jsem měl p</span></span><span data-offset-key="fqrnm-2-0" style="background-color: white; color: #141823; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif;"><span data-text="true"><span style="font-size: 14px; line-height: 18px; white-space: pre-wrap;">rvní 3 km pocit, že běží s Venušinými kuličkami, protože každý její výdech zněl jako kdyby ji zrovna přicházel orgasmus. Ale první 3 jsou na zahřátí, že? Ztratil jsem ji z doslechu a zachytil až zase někdy na 7 km. Tady už zněla, že nemá Venušiny kuličky, ale Venušiny ježky. Kbelům, Satalicím a přilehlém okolí bylo jasné, že její oblíbená kniha je padesát odstínů hekoběhu. Začalo mě zajímat jak se bude situace vyvíjet a zaujal jsem pozorovací vzdálenost. Na 8 km se k ní do duetu připojil gentleman kolem padesátky a rozjeli hekací koncert dvoutaktně. Akorát už to znělo, jako záchvat kašle kdy ne a ne vykašlat bordel co vám sedí na pajšlu. :D Chvílemi se k nim přidával někdo třetí v davu, ale dlouho to nevydržel. Zase jsem se trochu vzdálil kvůli zvýšené hlasitosti a začal jsem litovat, Ty co neměli energii přidat a přesunout se zpod orchestřiště na balkónky. :D</span></span></span><br />
<span data-offset-key="fqrnm-2-0" style="background-color: white; color: #141823; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px; line-height: 18px; white-space: pre-wrap;"><span data-text="true"><br /></span></span>
<span data-offset-key="fqrnm-2-0" style="background-color: white; color: #141823; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px; line-height: 18px; white-space: pre-wrap;"><span data-text="true">Už jsme za 9 km a je na čase zkontrolovat hekaře. Gentleman zůstal hodně pozadu, protože ho neslyším, ale dáma, se rozhodla to táhnout za oba a dává najevo i velmi vzdálenému Václaváku zač je toho hek. Každý její výdech zní jako exploze a možná bude i její poslední. Už jsem na to neměl náladu a ze závěrečného kopce jsem to pustil. Ve zprávách jsem nezaregistroval, že by někdo umřel během nebo těsně po závodu, takže asi přežila. V cíli jsme si dali ještě s Michalem Šrajem, <a href="http://www.hrkavarna.cz/stale-rubriky/hr-human-relations/michal-srajer-reditel-stesti-v-avastu/#.Vtx4H5PhD-Y">ředitelem štestí v Avastu</a>. Gratulace k osobáku Michale a je to za námi. Vlezl jsem se pod 45:00, plán dodržen. Přesněji 44:53. Nic moc, na mé normální výkony, ale s rýmou a naraženým kolenem je výklus na 10 km pod 45 slušný čas. Ani jsem nezůstával na předání medailí a fičel jsem domů do postele se zastávkou v cukrárně na kafe než přijede bus. </span></span><br />
<span data-offset-key="fqrnm-2-0" style="background-color: white; color: #141823; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px; line-height: 18px; white-space: pre-wrap;"><span data-text="true"><br /></span></span>
<span data-offset-key="fqrnm-2-0" style="background-color: white; color: #141823; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px; line-height: 18px; white-space: pre-wrap;"><span data-text="true">Teď tady v klidu přemítám proč se sakra někdo tak trápí a proheká celý závod? Osobák za každou cenu, nebo jim jen nedochází, že hekají na celé startovní pole a serou ostatní? 10 km se dá přežít, ale tohle poslouchat celý maraton jak mi vykládal kamarád, asi bych spáchal zločin vražda, smrt, rozřezání tenisek. Běhání vás má bavit, jako v podstatě cokoli čemu se věnujete. No nic. Běhu zdar a špunty do uší v kapse. Těším se na Palestru zase za rok a snad bude už opravená ulice "K Cihelně", protože tenhle závod má srdce na pravém místě. ;)</span></span>Honza Slavíkhttp://www.blogger.com/profile/06556411898574794178noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5141981468377812519.post-63839525185698062682015-09-14T16:35:00.002+02:002016-09-18T16:59:26.984+02:00Co bych říkal dnešním studentům, kdybych byl učitel, abych je motivoval.Už je to asi 15 let co jsem opustil školu a už tenkrát byl na studentech páchán zločin, kterému se říká biflování znalostí. Přitom z toho co a jak umíme použít, už nás nezkoušel nikdo. O tom jak umíme aplikovat co jsme se naučili, jde ale po zbytek života mnohem více než o to co. A škola byla z celkového pohledu na život jen jeho krátkou úsečkou. Ale dost stěžování, jdu k jádru. Když dnes mluvím se studenty v podstatě jakékoli školy nebo stupně, mají společný jmenovatel a to slabý tah na branku a ještě více jim chybí pochopení toho proč se mají učit toto a k čemu to budou v zaměstnání nebo životě potřebovat. Asi takto bych pracoval se svými studenty:<br />
<br />
V hodinách češtiny bych místo diktátů a známkování jedna chyba o stupeň dolů říkal, že jestli chcete mít práci, kdy dny trávíte na sociálních sítích, posedáváním po kavárnách a vkládáním fotek na instagram, potřebujete umět skvěle gramatiku, sloh a originálně popsat jakoukoli situaci. Doslova, tak že i telefonní seznam, se bude číst jako kniha nominovaná na bestseller roku. Protože to je to co budete potřebovat, abyste takovou práci mohli získat a hlavně ji vykonávat.<br />
<br />
Pokud chcete být podnikatel, zakládat úspěšné firmy a ve 30 letech mít dost peněz, že už vás nikdy nebude trápit jejich nedostatek, budete potřebovat široký přehled, který vám pomůže získat historie, zeměpis i společenské vědy. Bude se vám hodit i velká představivost a k tomu jsou skvělé hodiny umění a hudby. Během nich položíte základ schopnosti myslet dál než za nejbližší horizont.<br />
<br />
Pokud chcete brát peníze za to, že se budete stavět pomocníky do domácnosti, létající nebo samo jezdící auta a roboty, které nerozeznáte od lidí, bude se vám hodit fyzika i matematika. Ale ne, naučit se vzoreček a pak spočítat příklad z tabule. Ale budete potřebovat schopnost logiky, analýzy a kritiky vlastního myšlení a postupu, nacházet vzorce ve vašem okolí a z nich extrahovat řešení.<br />
<br />
Říkal bych jim, že ať budou dělat cokoli, znalosti, které získají ve škole bude minimum toho co potřebují k úspěchu, štěstí a spokojenosti. Vytrvalost, odolnost a sílu jít, když už ostatní nemůžou je něco co má mnohem větší váhu. Získat to můžou sportem a dlouhodobým pobytem v přírodě. Ne, však porážením ostatních a posmíváním se, že jsou slabší. Ale překonáním sama sebe a posunutím vlastních hranic. Úspěch je 90% potu, bolesti, zklamání a dřiny, až potom následuje světlo na konci tunelu a i k tomu je to pořád dlouhá cesta.<br />
<br />
Říkal bych jim, že jejich život bude o spoustě rutinních činnosti, která není tak zábavná jako sbírání lajků za outfit na instagramu nebo bodů ve hře. Že budou opakovat jednu činnost, až jim poleze krkem a že bude trvat i roky než se to čím se budou živit, naučí tak dobře, aby to kdykoli automaticky zopakovali v případě potřeby. Protože pro to být úspěšný je důležité si uvědomit, že úspěch nepřichází sám od sebe ani nepadá z nebe jako sníh. Ale zakládá se na spoustě detailů, které teď ještě nechápu anebo neumí spojit do jednoho celku. Ale od toho jsem tam jako jejich učitel. A hlavně bych si přestal říkat učitel, a byl bych víc mentor a průvodce na cestě do jejich dospělosti. Do světa, kde účty chodí na jejich jméno a do světa, kde se pod výsledky své práce budou podepisovat, protože na ni budou pyšní.<br />
<br />
A v neposlední řadě bych je připravil na to, že nebudou vždy a ve všem nejchytřejší a nejlepší na světě. Že tady bude vždy x miliard lidé lepších, na něco chytřejších než oni. A tito lidé budou mluvit jiným jazykem a budou jiné barvy pleti nebo náboženství. I to že, být jiný je v pořádku. Angličtina je minimum, proto aby se s lidmi domluvili a mohli spolupracovat. A, že dokázat pochopit a akceptovat cizí názor a postoje, je důležité stejně jako prosazení vlastních názorů, ale ne za cenu urážení oponenta. Říkal bych jim, že různorodost je to co dělá lidstvo silným. A přesně Ti lidi, kteří jsou jiní, někdy chytřejší než oni, jsou Ti se, kterými mají pracovat, protože jen tak se dostanou k cíli dřív a snáz. A že cíl jejich studia není pracovat na hypotéku a dovolenou u moře, ale zajistit aby svět byl lepší místo k životu než je teď. Místo kde se např. neválčí, nebo neumírá hlady.Honza Slavíkhttp://www.blogger.com/profile/06556411898574794178noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-5141981468377812519.post-6217956476011196642015-03-29T13:46:00.000+02:002016-09-18T15:33:16.100+02:00Sportisimo 1/2Maraton Praha 2015<h2 style="text-align: center;">
<span style="font-weight: normal;">Sportisimo 1/2Maraton Praha</span></h2>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEimWqrbmgNUIHOIdN5O-vXiamhbIYIClg2Cd7vluA_HCGamN7tI12cLOiGo919CAN2fX_nLkDNzJLf7IWbeLBDfrDMred_Ow2sQH2B1k_6g2iMC_jj4Y1e09mSLVjC_OZAULWBNYcpSRSw/s1600/2015-03-27+21.54.13.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEimWqrbmgNUIHOIdN5O-vXiamhbIYIClg2Cd7vluA_HCGamN7tI12cLOiGo919CAN2fX_nLkDNzJLf7IWbeLBDfrDMred_Ow2sQH2B1k_6g2iMC_jj4Y1e09mSLVjC_OZAULWBNYcpSRSw/s1600/2015-03-27+21.54.13.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
Můj třetí pražský 1/2 maraton v řadě. Cesta na něj začíná v září, kdy se snažím koupit lístky ještě za zvýhodněnou cenu. Letos jsem si konečně dal i rytí na medaili za 150,- Kč. Tričko za 500,- Kč se mi už kupovat nechtělo a pojištění jsem si taky nevzal. Nechci vypadat jako nevděčný šetřivý rýpal, ale myslím, že rytí na medaili a triko by mělo být součást ceny. I kdyby early bird ticket měl stát 1300,- Kč, pořád budu mít lepší pocit, než si takto doplácet. Mám z toho korporátní pocit, připlať si, připlať si. Dost mi to kazí dojem, který mám před závodem. K tomu přispívá i nemožnost přepsat číslo na jiného běžce, pokud se zraním nebo nemůžu z jiného důvodu běžet. A převod čísla na jiný závod na základě lékařského potvrzení nevidím jako schůdnou alternativu, protože spousta běžců si zaběhne pouze ten jeden závod z celé série a nechce běžet nic jiného a už vůbec neví jestli bude chtít s <a href="http://runczech.com/" target="_blank">Runczech</a> běžet za rok. A zkuste se s horečkou trmácet k lékaři ať vám dá potvrzení, pak to zase vyřídit na runczech atd. Závod se běží na přelomu března a dubna. Chřipky řádí. Jen v mém okolí vím o x lidech co leží v posteli a prodali číslo. Já jsem měl v pondělí před závodem taky 38,3 a uvažoval jsem, že nepoběžím. Navíc kuloární informace říkají, že číslo vám přepíší, ale musíte se s někým z pořadatelského týmu znát. Takže s kým se mám vyspat, aby mi v případě nouze přepsali číslo?<br />
<br />
Z IT hlediska je to, ale ...<br />
<span style="background-color: #f3f3f3;"><span style="font-family: "courier new" , "courier" , monospace;"><b>SELECT * FROM runners WHERE runnerID = "2096";</b></span></span><br />
<span style="font-family: "courier new" , "courier" , monospace;"><span style="background-color: #f3f3f3;"><b>UPDATE runners </b><b>SET name=Honza,surname=slavík, </b><b>WHERE runnersID="1111</b>";</span> </span><br />
Tak co je na tom tak těžkého?!?! Už si to sakra uvědomte, že když to dáte za 50,- Kč před závodem pořád se vám to vyplatí. Runtour a sportovní servis to dělají úplně v pohodě přes email. Buzerace, kdy v EXPu musím ukázat civilnímu zaměstnatnci, soukromého subjektu občanku aby mi vydal číslo, mě tak trochu šikanuje a ponižuje. O poplatku za platbu kartou se raději nezmiňuji. Nechápu, proč mám za to že, zaplatím hned platit navíc. Tak konec s "hejtem", vím, že nejsem sám a jediný a podobně mluví skoro všichni běžci, ale snad si to konečně v <a href="http://runczech.com/" target="_blank">Runczech</a> vezme někdo k srdci a konečně to změní.<br />
<br />
<h3>
Sobota ráno</h3>
Koukám z okna na pokropený asfalt a ve větru zmítající se keře. No, uvidím, do 12:00 času dost, ještě se to změní. Jede se na start. Už je to tu zase, Praha plná běžců, slítajíce se jako mouchy na med. Před závodní atmosféra je tu. Už od rána to ve mě vře. Čím blíž startu tím víc je to silnější, už ať jsem na trati. Jsem na místě a shodujeme se, že je pěkná kosa a na trati bude protivítr a silný hnusný protivítr. Většina běžců se převléká do teplejšího oblečení, já taktizuji a čekám. Vyplatilo se. Tričko s krátkým rukávem a kraťasy je akorát. Stojím v koridoru, kde na nás začalo svítit slunce. Najednou to pěkně hřeje, takže bude menší peklíčko. 3 minuty do startu. 12.000 běžců hraje oblíbenou hru, ulov si svůj satelit. <b>Potlesk, výstřel, Vltava</b>. Husí kůže ze zimy se mění na husí kůži z atmosféry. Už jsem u brány, zapínám Garminy a koukám, že na výstřel ztrácím 1:18. Tak šup a nepřepal start. První kiláček mám za 4:33 km/min., druhý 4:32 km/min., třetí 4:22 km/min., atd. Nohy jdou samy, jen hlídám ať moc nezrychlím. V Nuslích jsme o sebe zavadili s jiným běžcem a málem jsem hodil masku. Vzájemně se omlouváme a běžíme dál. Není radno v tempu 4:14 km/min., koukat po holkách podél trati. Dál už dávám bacha a soustředím se. Vteřinka nepozornosti a mohlo být vše v "víte kde". Běžím dál, kousek po kousku pořad předbíhám ostatní, v hlavě mám jen myšlenku nepřepal to, ještě nejsi ani na desítce. Tu dávám za 45:01. Směřujeme prostorem startu na druhou stranu Vltavy. Dle vrtulníku vidím, že čelo závodu je někde na Rohanském. Nábřeží Edvarda Beneše, Nábřeží Kapitána Jaroše, Bubenské nábřeží. Tady začíná hnusný úsek, který pokračuje až na Rohanské Nábřeží. Málo lidí. dlouhá rovinka, trochu jsem tady zpomalil a šetřil síly. V kopcovitých úsecích si všímám, že v pohodě předbíhám ostatní. Forma očividně je. Pondělní horečka 38,3 °C nezanechala následky. Přes Libeňský most na Rohanské a jsem tady. V tomhle tempu závod letí. Kašlu na rezervu a jdu do toho. Jsem za 15 km. Kousek po kousku předbíhám jednoho za druhým. Vzpomněl jsem si na Škorpilova slova, "Vždycky je lepší když v druhé půlce závodu předbíháte, než když jste předbíháni". Má pravdu synek, Karlínem jsem proletěl ani mi to nepřišlo. Normálně se tady trápím, ale tentokrát jsem si to nepřipustil. Běhání je víc o software ve vaší hlavě než o hardware v nohách. Některé věci si nesmíte připouštět, jinak vás dostanou. Těšnovský tunel pořád předbíhám, kopeček za ním taky, už chci být v cíli. Skalp v podobě osobáku už se pomalu houpá na mém opasku. Zas... kostky u Nemocnice Na Františku. Už ať jsem u úřadu vlády. Za mostem potkávám Miloše Škorpila jako vodiče na 2:30 s jeho skupinkou a zdravím. Dochází mi, že ještě hodně lidí se bude vařit asi víc než hodinu na trati. Bojovat sami se sebou, vítězit nebo být poraženi vlastním tělem a mozkem. Tohle je sice masovka, ale není to o Keňanech a pár vyvolených. Přes 12.500 běžců, hobíků, amatérů, prvoběžců, výkonnostních sportovců různých barev, vyznání a důvodů si to rozdává s vlastními limity na 21 km dlouhé trati. Vítěz je každý kdo doběhne. Dozví se něco o sobě. Už jsem na Palackého mostě, nohy mě pálí a předběhl mě běžec, na zádech má AVIS. Nic proti kámo, ale musím Tě dát. Hrábl jsem do toho a musel jsem se před něj dostat než bude cíl. Povedlo se, asi 9 metrů před cílem. Jsem zvědavý na cílovou fotku. Zuby jsem měl zatnuté jak buldok v zadnici pošťáka a sprintoval nadoraz. Jsem tu Garminy, stop. Vidím 1:34:04!!! Osobák je doma. Loni 1:47:31. Chvíli se mi chce hodit kosu, ale hned je tu kopák v podobě endorfinů. Mít v těle vodu, slzím. Takhle mám chuť si zařvat, ale vidím, že je vedle na zemi běžec. Jdu mu dát houbičku co mi zůstala v ruce. Děkuje, už je tu pořadatel a vede ho bokem. Má dost, ale je v cíli. Hodit čip, vzít si medaili. Ta je mimochodem letos povedená a nádherná. Fakt jsem to nečekal. Mám ji na krku a jdu si do šatny, do suchého a vyrýt čas. Koukám kolem sebe a prostor cíle je hodně prázdný. To neznám. Hlavní hrozen, teprve dorazí. Potkávám kluky, zdravíme se, gratulujem si k osobákům, doběhu, zážitkům. Hecujem se, kdo koho příště porazí. Tohle kamarádsko-gentlemenské soupeření mi pomáhá překonat limity a dostat se tam, kam jsem si myslel, že už dosáhnout nemůžu. Volá mi máma, zvedám telefon. "Mám osobák mami", hlásím hrdě.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgovetXR6hZl9kAlH832KriTTOcvOC9dtmsBugEpfRnIWjDIh1szDdzQiFItxMlM4eV6wbixz6rTb3JJJOyJ5edLmFXfTnOPKBOT-QyJOwOpiCB5BzOrgHFVP9-sC5yZMd4ztneSlmtDuM/s1600/2015-03-28+14.06.01-1.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgovetXR6hZl9kAlH832KriTTOcvOC9dtmsBugEpfRnIWjDIh1szDdzQiFItxMlM4eV6wbixz6rTb3JJJOyJ5edLmFXfTnOPKBOT-QyJOwOpiCB5BzOrgHFVP9-sC5yZMd4ztneSlmtDuM/s1600/2015-03-28+14.06.01-1.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<h3>
Neděle</h3>
Dopisuji článek, kafe a snídám. Dobře jsem se vyspal, těší mě gratulace všech. Díky moc. Tohle jsou ty chvíle, kdy se úročí hodiny osamělého tréninku. Někdy když běhám, říkám si proč se sakra tolik mučíš a nevykašleš se na to? Tohle je odpověď. Chci si posouvat limity a nesedět jako pecivál. Když něco chceš musíš proto něco udělat. Bez práce nejsou koláče a pot šetří krev. Platí nejen pro běhání. Každý může být tím čím chce a splnit si své sny, ale musí proto něco udělat. Jít si zatím a nevzdat se. Díky všem za podporu. Drží na cestě k cíli. A zase zpátky na zem. Jdu uvařit oběd a uklidit svinčík. V 16:00 máme <a href="https://www.facebook.com/events/1428371484128771/" target="_blank">výklus po 1/2maratonu</a> s <a href="https://www.facebook.com/groups/421740377982137/" target="_blank">Jedi Runners</a>, jako každou neděli . (čti jako nenápadné self promo). Těším se na zážitky ostatních a díky všem. ;)<br />
<br />
Edit 1.4.2015: Abych Runczech jen nekritizoval, <a href="http://video.irewind.com/public/video/QEcrCyJSdI1j0E6jnKMbHxhtN;jsessionid=387FE1A9EE09D08E488214ED909D2A78#.VRwIsSTDK68.facebook" target="_blank">videa běžců</a> z trati se povedly.<br />
<br />Honza Slavíkhttp://www.blogger.com/profile/06556411898574794178noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5141981468377812519.post-38718998649332838782015-01-02T19:10:00.004+01:002016-09-18T15:33:49.611+02:00Od Tatier k Dunaju 2014 - Podruhé a úplně jinak<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<h2 style="text-align: center;">
Od Tatier k Dunaju 2014 - Podruhé a úplně jinak</h2>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhXW4Xu2YiWnc64YVWCr-bCWmdUbKm-1VwucgH0fzAAOZT6WI786EG-Yip-298gaLbfYlHhMFK3j7UrTD-bFG3aLF1lE0HRwLs3GMpZklFxSJO_uLALL_0CfSdWOz_azSPqYiZK5yvafes/s1600/10648354_851365844874964_6863602596963304070_o.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhXW4Xu2YiWnc64YVWCr-bCWmdUbKm-1VwucgH0fzAAOZT6WI786EG-Yip-298gaLbfYlHhMFK3j7UrTD-bFG3aLF1lE0HRwLs3GMpZklFxSJO_uLALL_0CfSdWOz_azSPqYiZK5yvafes/s1600/10648354_851365844874964_6863602596963304070_o.jpg" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Týmové foto © www.mdpix.sk</td></tr>
</tbody></table>
Před 5 měsíci jsme se v sobotu 16.8.2014 v Demänovské dolině, postavili na start 345 km dlouhého štafetového závodu. Pořadatelé už spustily <a href="http://www.odtatierkdunaju.sk/index.php/sk/registracia/postup-registracie" target="_blank">registrace na rok 2015</a> a já se konečně dostal k sepsání všech zážitků, na které jsem na konci léta nijak neměl chuť. Takže hurá do toho. Nejdřív fakta, ale koho to vůbec zajímá. Jen v kostce. <b>345 km</b> děleno <b>12 běžci</b> je cca <b>28,75 km na jednoho</b>, ale připočtěte k tomu <b>minimum spánku</b>, <b>nepohodlí</b> z přesunů v autě a <b>převýšení a vlivy počasí </b>a máte z toho <b>pěkný víkend</b>, kdy běžíte <b>přes celé Slovensko</b> s partou kamarádů. Jo a my si vzali i jednoho řidiče, který se nám zranil a nemohl běžet a šli jsme do tohohle dovolenkového dobrodružství už podruhé. Když jsme zvládli všechen organizační a migrační marast konečně to začalo. Lenka na trati.<br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh4WNy5nNyy7qPo9czEUvejd1lAzMaG0_B_YUgsWu-SXZRsZ9bzfEe7W5GZdfFzS-i_YQn4Rw-IuZWWhgeJGD12JOAwd8SSWuYSfsc71kP2kV0Q8taI551VSsEG7e9uPW37caj7Fm1wVDk/s1600/10458743_851366218208260_1465319519997023289_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh4WNy5nNyy7qPo9czEUvejd1lAzMaG0_B_YUgsWu-SXZRsZ9bzfEe7W5GZdfFzS-i_YQn4Rw-IuZWWhgeJGD12JOAwd8SSWuYSfsc71kP2kV0Q8taI551VSsEG7e9uPW37caj7Fm1wVDk/s1600/10458743_851366218208260_1465319519997023289_n.jpg" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Start v Dömenovské dolině © www.mdpix.sk</td></tr>
</tbody></table>
Druhým autem jedeme na předávku a čekáme a čekáme. Jo, letos nebloudíme. Když si tak rovnám věci v autě, ptá se mě babička z dřevěnice u cesty. "Čo sa to tu robí?". S logem závodu na triku se hrdě vyprsím a odpovídám "Běžíme štafetu přes celé Slovensko až do Bratislavy". Babička nevědomky kontruje "Aj möj vnuk preteká v behu. Poslednýkrát bežal čosi kolem najvyššieho vrchola Francúzska. Kedysi v septembri. Ale dobre si to nepamätám." Touché, babi, <a href="http://www.ultratrailmb.com/" target="_blank">UTMB</a>, schoval jsem vyprsenou hruď a popřál babičce hezký den. Její vnuk možná startoval už ve čtvrtek v kategorii single běžců. Tak nic, Ctibor je tady, Zdenek bere pásku a my jedeme Veroniku hodit na sedmý úsek. Pořád nám vyčítá, že jsme ji dali sedmý úsek, ale když to za války jezdil autobus, tak to dá i Ona. ;) Pak už přesun směr HH šturec, kde to za chvíli čeká mě. Donovalský masiv.<br />
<br />
<h3>
<b><u>Úsek číslo 8. HH Šturec - Baláže</u></b></h3>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjj9_gjbHl5RnUDA0ob7jACM-eXZ_8v7N2uvvK_zfcGRM-X0P3Ge8A9cah2bCRVeZbolG6lp67Ylk5DxMcKlDRzit4Nnz4bgMB2YQCN1O4NgXlyGQ-iaH7ZObQfnXU3EVPbKCZ27WkDp7s/s1600/8h.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="82" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjj9_gjbHl5RnUDA0ob7jACM-eXZ_8v7N2uvvK_zfcGRM-X0P3Ge8A9cah2bCRVeZbolG6lp67Ylk5DxMcKlDRzit4Nnz4bgMB2YQCN1O4NgXlyGQ-iaH7ZObQfnXU3EVPbKCZ27WkDp7s/s1600/8h.png" width="400" /></a></div>
Zase to malinké parkoviště u Hotelu Šturec. Změnou oproti loňsku je toytoyka, ale jen pro silné nátury. Dokázala zamořit okolí 10 metrů nesnesitelným smradem a tak jsem rád, že už vidím Veroniku jak dobíhá z kopce a předává mi pásek. Miluju, když mi policie Slovenské Republiky zastaví dopravu a já můžu přebehnout dálnici do jen pro běžce vyhrazeného pruhu. Za chvíli jsem doběhl hodně pomalu se posouvajícího běžce, to jsme ještě v rovinaté části úseku. Jeho trápení teprve přijde, moje ostatně taky. Poslední km před vrcholem dělí běžce na pomalu plazící se a rychleji plazící se. Změnou, stále nevím jestli příjemnou, bylo nasazení fotografů v těch nejprudších pasážích. Jako smál jsem se do objektivu a snažil se vypadat, že o nic nejde, ale objektiv byl svině a nenechal mi nic zdarma. Na fotce nikdo neví jestli se směju naposled vydechuju do hlíny. :)<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiWawDqriQkNOmo09JApw_rz_8ibBI-eFejnv8UROFlhckfhMdzj4tkWrT7F31a6N7MTXYiOXLIX0qruPFbKxpBZH9Y9PUD_UKaUOFf1N7I4IQJvKAeh45YmKF6oaY3yhYJZfe6Ugst_IA/s1600/1924385_528256643986398_6265116152840609554_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiWawDqriQkNOmo09JApw_rz_8ibBI-eFejnv8UROFlhckfhMdzj4tkWrT7F31a6N7MTXYiOXLIX0qruPFbKxpBZH9Y9PUD_UKaUOFf1N7I4IQJvKAeh45YmKF6oaY3yhYJZfe6Ugst_IA/s1600/1924385_528256643986398_6265116152840609554_n.jpg" width="132" /></a></div>
Když jsem míjel druhého fotografa snažil se mě povzbudit slovy, "Už je to kúsok". "Vím, běžel jsem tu loni, ale nevím proč jsem tu letos znovu!" stihnu procedit do hlíny. Vrchol a teď ta druhá část, dolů. Zkušeně, obíhám první klesající zatáčku a pak už to pouštím naplno, takovou rychlostí až mi do cesty vyrostl hřib. Přeháním, ale takový pocit jsem měl, když jsem letěl z kopce v tempu pod 3:30 a kolem mně se po totálně rozmlácené a kamenité cestě přehnal asi o 10 let starší běžec, takovým fofrem, že jsem si nezapamatoval jeho SPZku. Do passy, jak by řekl Miloš. Co on má v nádrži chci taky. Au! A je tu asfalt a závěr úseku. Nohy mám zaražené až víte kde a raději bych se bosý proběhl po rozpáleném pekáči než po tomhle asfaltu. Ale co už, cíl se blíží, tak zaber chlape. Už vidím předávku, hrábnul jsem do rezerv a vypálil co to šlo abych vyděsil soupeře, že mám ještě sílu sprintovat.<br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEimeh9Cl2tJZvVL5tD8mCPovmnqZBb6nK59vr_ClVpJTKApMOyDxIAXFH_pvwfuEHc94LG-eqkD1y17jR-7CNHd7dZg4ioURzrpljbYGwb3kyhxDAuScsIxrWrPnt-XWUNGVw5jQtJOOtE/s1600/10661768_854671434544405_3999317957433435968_o.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEimeh9Cl2tJZvVL5tD8mCPovmnqZBb6nK59vr_ClVpJTKApMOyDxIAXFH_pvwfuEHc94LG-eqkD1y17jR-7CNHd7dZg4ioURzrpljbYGwb3kyhxDAuScsIxrWrPnt-XWUNGVw5jQtJOOtE/s1600/10661768_854671434544405_3999317957433435968_o.jpg" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Po doběhu 8. úseku © www.mdpix.sk</td></tr>
</tbody></table>
Dal jsem Michalovi pásku a pak jsem si musel na chvíli lehnout na zem, protože jsem ten sprint opravdu napálil. Zapomněl jsem i vypnout hodinky, ale čas je lepší než loni. První skalp. Šup do auta a jede se dál, endorfiny mi lezou z uší. Konečně jsem si zaběhal. Cítím se jako bych rok čekal, než se znovu vyspím s oblíbenou milenkou. Tak zase za rok, holka. Jsou tu noční etapy a Martin zjistil, že 10. úsek má posunutý cíl o 3 km proti loňsku, napálil to, ale ouha trať vedla dál. Nocí se úsek po úseku dostáváme až na 12. úsek, kde jsme předali pásku prvnímu autu a vyrazili do Rudno nad Hronom, kde jsme na hřišti hodili šlofíka.<br />
<br />
<h3>
<u>Úsek číslo 20. Psiare - Nemčiňany</u></h3>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgQGIs8l5x6Mx3GXYWEdYPnBSpZ65oLKPNpSIKvIGyDPHkIJCH6DmexTzDpsf5usR3gpUyAkOvxGbGDGcy3TFOTVAKWRUJEGH9g6nvcU6Lxq9_JDF-fZf8GGiAxa5lsLOP7lgkWcfNH2o0/s1600/20h.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="82" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgQGIs8l5x6Mx3GXYWEdYPnBSpZ65oLKPNpSIKvIGyDPHkIJCH6DmexTzDpsf5usR3gpUyAkOvxGbGDGcy3TFOTVAKWRUJEGH9g6nvcU6Lxq9_JDF-fZf8GGiAxa5lsLOP7lgkWcfNH2o0/s1600/20h.png" width="400" /></a></div>
Je mi kosa, spal jsem asi hoďku a kousek, ale už to chci mít za sebou. Protáhnout a Verča je tu, před její druhou etapou měla strach, že se ztratí. Nemožné, vlevo Hron a vpravo koleje, stačí se držet cesty a mezitím se kochat výhledem na klášter v Hronském Beňadiku. Citace z propozic pro běžce. "<i>Podľa miestnej Necyklopédie (opakujem: Necyklopédie) je hustota </i><i>osídlenia „ako kde, v krčme veľká, v práci malá“.</i> Jo, když neběžíš, kecá se vždycky líp. Tak je to tu, páska na ruce a nocí se sunu druhou etapu, Oproti loňsku není jasné nebe, ale běžím dál. Zdravím pořadatele na trati ve spacáku a šup za vesnicí kolem statku, což poznávám dle libé vůně, jinak jsem ho ještě nikdy neviděl, ale věřím, že tam je. Tuhle etapu běžet za světla v půlce to vzdám. Když jsem pak koukal na záznam z GPS, bylo to celou cestu do mírného kopce a rovinky bez zatáček. Konečně jsem to pustil z kopce do Nemčinian, kde je předávka a peru to opět co to jde. Ouha, tedy loni byla předávka. Teď je jen pořadatel co mi sděluje, že musím ještě dalších 800 metrů dál. Nohy už jsou jako z betonu a já si říkám, že si ty podklady před poslední etapou přečtu. Ještě jsem našel sílu k druhému sprintu, ale jsem rád, že pásku má Michal a je na trase. Po cestě jsem nikoho nepotkal ani mě nikdo nedoběhl. čas lepší než loni na skoro stejném úseku. Druhý skalp, za chvíli svítá<br />
<br />
<h3>
<u>Úsek číslo 32. Vojtechovce - Mierovo</u></h3>
<div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgf_r8p6bSkPlmURAzhF1qTUV7odoc5ISnkwz5Pv3a70wp-oFpqQeMsJAoufTFSH-GYgeh917eXA2hGm-0wrN1XF0uCBkuOatFyhIxwfsAZSVZl5so1OvuWRcXPz-rHLVCjxMVGuV68uoE/s1600/32h.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="87" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgf_r8p6bSkPlmURAzhF1qTUV7odoc5ISnkwz5Pv3a70wp-oFpqQeMsJAoufTFSH-GYgeh917eXA2hGm-0wrN1XF0uCBkuOatFyhIxwfsAZSVZl5so1OvuWRcXPz-rHLVCjxMVGuV68uoE/s1600/32h.png" width="400" /></a></div>
Kolem deváté se dostáváme do Mostové, kde jsme sebou práskli do spacáku na místním hřišti a na sluníčku jsme se trochu dospali. Tenhle typ závodu začíná až na třetí etapě, a regenerovat je třeba. 13:00, svítí slunce, ale není přes 30°C jako loni, přesto si beru na hlavu kšiltovku politou vodou a sluneční brýle. Cíl je doběhnout tuhle etapu a nepoblít se. Loni jsem tady zkysnul jak jogurt v tropech bez lednice. Verča je v cíli a já na trati. Kluci budou čekat podél trati a podávat vodu. Po prvním km si říkám, že to nebude třeba, fouká docela silný vítr. Po dalším, kdy jsem běžel v závětří, ale na slunci to beru zpět. Je mi jasné, že cestičky k Bratislavě jsou zase obzvláště vypečené. Kluci s vodou jsou tu a já mám fakt radost. Lok, polít se a běžím dál, míjím místo, kde jsem loni zvracel, ale tráva tam roste a jsem na tom líp než loni. Sice mě pálí chodidla jako prase a musím hledat místa ideálního došlapu což mě zpomaluje, ale jde to. Zase kluci s vodou, servis jak ve Ferrari kombinovaný s reklamou na Nike.</div>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhMdwKjKtHtpOnAoV8RANeI-aDW5SXJbFJ7g1rjhf8AUruoqZ8L8m86E5cKIl8KbX1OQgLBgumFFJGnPFOeEm5gIJA77fJW4lkxstCqrTdxAnHwuSHS4Fmb0aNkKp7Ilf8XEN4p0W1oyg0/s1600/10506956_850611518283730_4137816174679476742_o.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhMdwKjKtHtpOnAoV8RANeI-aDW5SXJbFJ7g1rjhf8AUruoqZ8L8m86E5cKIl8KbX1OQgLBgumFFJGnPFOeEm5gIJA77fJW4lkxstCqrTdxAnHwuSHS4Fmb0aNkKp7Ilf8XEN4p0W1oyg0/s1600/10506956_850611518283730_4137816174679476742_o.jpg" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Servis jako ve Ferrari © www.mdpix.sk</td></tr>
</tbody></table>
Už to chci mít z krku, teď se blíží ten nekonečně dlouhý úsek, který se rozplývá ve fatamorgáně. Loni jsem tu byl na dně a krize je tu i letos. Zakázal jsem si myslet na slabost a zavřel se v sobě. Nekoukám před sebe ani na slunce, jen po kousku se přibližuji a krájím cestu jako plátky sýra. Chodidla pořád bolí, ale už to moc necítím. Boj se odehrává v hlavě. Jsem u cesty, kde mi policista zastaví dopravu a dva kluky na kolech co nemají přilbu, to vypadá na flastr pro ně. Už je to jen kousek a cedule Mierovo je tu. Sunu se přes vesnici, když mě v poslední zatáčce 500 metrů před cílem předběhl běžec ve sluchátkách. Tak to ne. Přece se nedám v rovince, přidal jsem a jsem před ním. Přidal a je přede mnou. Přidal jsem a ženeme se do cíle. S úsměvem se hecujeme a rameno na rameni to pálíme do cíle, poslední metry má, ale navrch a nakonec mě dal. Díky kámo, bez Tebe bych to ze sebe nevymáčkl. Fakt jsem myslel, že už víc nemůžu, ale můžu. Čas i přes krizi je rozhodně lepší než loni, o parník a jednu grcku. 45:40 na 8 km a závěrečný sprint. Doma jsem koukl na Garminy a hnali jsme se v tempu 2:50. Od té doby vždycky v cíli vím, že mám ještě rezervu a náležitě si do ní hrábnu. Poslední skalp na mém opasku. Můžu se ctí domů. Letos jsem nezvracel.<br />
<br />
Už jsme na Parkovišti v Bratislavě. Jirka doběhl a poslední stovku běžíme s ním. Vzhledem k tomu, že v pátek chytil bacil, zvracel, měl skoro čtyřicítky horečky, předvedl obdivuhodnou schopnost rekonvalescence a výkon na jedničku. Ještě mám pár povinností kapitána, při odevzdání čipu a papíru s časy. Tak hotovo a jedem směr Praha. Doma budeme až za tmy a není ani čas zůstat na afterparty. <b>Celkově 22. místo v kategorii ALL jsme 18. čas 27:18:33.</b> O 9 minut zlepšení než loni. Zvracel jen Dino a to ve sprintu do cíle. Ani se nezastavil. Možná změníme jméno týmu. Jak vám zní , "Až na zvratky"? Blbě, co? Mě taky, Až na plech a Zdeňkova odkazu, který to vymyslel a teď se chystá na roli rodiče, se nevzdáme. Jo a 2015 si to dáme v kategorii Ultra, už jste <a href="http://www.odtatierkdunaju.sk/index.php/sk/registruj-sa?view=registration&layout=form&regtype=captain" target="_blank">přihlášeni</a>? Zvýhodněné startovné jen do konce ledna.<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhQACQXH53RyK5rj8xj9FWu60t0vixZof-9bt1E6T-TKVDQOybLLhNddTPmkGjq13xiuzNNftt4fe3GPPfoTD9TriFOdJR4EcYmSWDIdi5vl_aLso-e-jj8rkqxo_W3AR-vZVF0qUzhTc0/s1600/tatry+finih.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="146" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhQACQXH53RyK5rj8xj9FWu60t0vixZof-9bt1E6T-TKVDQOybLLhNddTPmkGjq13xiuzNNftt4fe3GPPfoTD9TriFOdJR4EcYmSWDIdi5vl_aLso-e-jj8rkqxo_W3AR-vZVF0qUzhTc0/s1600/tatry+finih.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Cílové foto © www.mdpix.sk</td></tr>
</tbody></table>
<br />
P.S.: Dan po cestě zase dělá kraviny, Vltavarun s ním v autě už fakt nejedu. Ještě mě zavřou. :D<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<iframe allowfullscreen='allowfullscreen' webkitallowfullscreen='webkitallowfullscreen' mozallowfullscreen='mozallowfullscreen' width='320' height='266' src='https://www.youtube.com/embed/K86KdNjrKvc?feature=player_embedded' frameborder='0'></iframe></div>
<br />Honza Slavíkhttp://www.blogger.com/profile/06556411898574794178noreply@blogger.com0Demänovská dolina, Slovensko48.969324 19.58123679999994248.8026065 19.258513299999944 49.1360415 19.903960299999941tag:blogger.com,1999:blog-5141981468377812519.post-19111201991350869772014-12-30T09:32:00.002+01:002016-09-18T15:34:10.950+02:00Za všechno může copyrightNedávno mi hnuly žlučí dvě videa, která mi proletěla facebookem. Tím prvním byl pořad české Televize <a href="http://www.ceskatelevize.cz/porady/10937638547-obchod-s-hudbou-zblizka/414231100292003/" target="_blank">Obchod z Hudbou z blízka</a> na Colours of Ostrava a druhé je rozhovor <a href="http://video.aktualne.cz/dvtv/jan-sverak-vrchol-civilizace-mozna-uz-byl-ted-odpadame/r~9d0c48cc8af811e4aff10025900fea04/" target="_blank">Martina Veselovského a Jana Svěráka</a> na DVTV. Raději se na ně podívejte, abyste získali svůj názor a věděli o čem píšu a možná i proč. Obě videa mají jedno společné to, že se dnes nekupuje, ale nelegálně stahuje. Což je asi pravda, ale jen půl pravda, nebo přesněji pohled jedné strany. Milionkrát bylo napsáno jak internet změnil svět a způsob jakým nakupujeme, komunikujeme, seznamujeme se, cestujeme a kdo ví co ještě. Z hlediska technického vývoje nás ovlivnil více než Gutenberg a jeho vynález knihtisku. Prostě a jednou provždy, všechno je jinak a pirátství není problém, ale změna, logický důsledek, evoluce nebo chcete-li revoluce. Je to jiný distribuční a obchodní model, který společnost přijala a jímž se začala řídit.<br />
<br />
Původní byznys model je, pardon byl, založen na fyzickém nosiči informace, což určilo i jeho způsob distribuce a množení. Je jasné, že když jste před 30 lety chtěli koupit novou knihu, album interpreta nebo film museli jste se fyzicky vydat do obchodu, zaplatit za nosič informace v hotovosti a až poté obsah konzumovat a až v poslední řadě mít z něj prožitek a to jen v případě, že se vám dílo líbilo.<br />
<div style="text-align: center;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<iframe allowfullscreen='allowfullscreen' webkitallowfullscreen='webkitallowfullscreen' mozallowfullscreen='mozallowfullscreen' width='320' height='266' src='https://www.youtube.com/embed/HZmIqvsz7CY?feature=player_embedded' frameborder='0'></iframe></div>
<br />
Naproti tomu dnešní doba mi z hlediska technologie umožní se nevzdálit z místa, kde zrovna jsem, za předpokladu, že mám stabilní vysokorychlostní připojení k internetu, což může být v ČR docela problém. Za dílo bezhotovostně zaplatit, bez nutnosti fyzického přesunu do obchodu a dílo začít konzumovat. Mám i možnost ochutnávky (MP3 sample, ukázka z knihy nebo filmu). Dopředu tedy vím, za co své peníze utrácím a chci-li je vůbec utratit. Ano, samozřejmě je i jednodušší kopírování a šíření. To, ale není ani tak problém technologie jako spíš morálky nebo etiky. Ano, rohlík byste neukradli, ale film vlastně taky nekradete. Vy jej kopírujete a kopírování není to samé co krádež, ale překvapivě jen kopírování. Autora nebo distributora tím sice možná poškozujete, ale nemusíte mu automaticky působit ztrátu stažením filmu nebo knihy. Precedens, kdy se předpokládá, že stažení se rovná nekoupení neplatí vždy a bez výhrad. Nevidím problém vytvořením kopie pro osobní nebo výukovou potřebu. Nesouhlasím, ale s úmyslným pořízením kopie za účelem nelegálního komerčního šíření, kdy se obohacujete na úkor autora. Zajímavý by byl experiment, kdyby se za každé stažení nějaký warez či torent server rozhodl dát třeba 70% autorovi. Překvapivým zjištěním je, že nelegální stahování není pro uživatele vždy zdarma jak si často laická, TV Novou informovaná, veřejnost myslí. Uživatelé úložišť si za prémiové služby na úložištích platí. Ne všichni, ale někteří. Mají tak obsah v digitální formě a hned!!!<br />
<br />
A Zde se asi dostáváme k jádru problému. Je-li někdo ochoten platit za prémiové služby na sdílených i nelegálních úložištích. Za RIPOvané a nekvalitní kopie, pak mi z toho vychází, že ten samý uživatel by měl být ochoten zaplatit i za nákup legálního díla v HD kvalitě, s případnými bonusy od autora nebo vydavatele. A tady si přiznejme, zaspali právě vydavatelé, kterým ujel vlak a po nich slepě papouškují i někteří autoři. Problém opravdu není v "pirátství" jako takovém, ale v nepochopení nového obchodního a distribučního modelu, který nám technologie se vším pohodlím a komfortem umožňuje.<br />
<br />
Jako hybridní příklad uvádím <a href="http://mlp.cz/" target="_blank">Městkou knihovnu v Praze</a>, která nabízí službu rezervace knihy. Za poplatek 10,- Kč si tak mnou knihu rezervovat a když nebo až, je kniha volná si ji nechat dovézt na mnou vybranou pobočku. Ideálně na tu, kterou mám nejblíže. Ročně tak s radostí utratím několik stovek korun a často se ptám kolik bych utratil, kdybych si knihu mohl zapůjčit/koupit v elektronické podobě a mít ji ihned, bez ohledu na zařízení a platformu. Je 21. století. Doletěli jsme na měsíc, transplantace srdce je v "podstatě" rutinní operace a vůz řízený robotem projel přes USA.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjuOTly7rcJFjT-1n-GaZxlyNPOLmPF76_UgVUwSzVXSeL-OMccVDRB_PLC-vm41LOw-QJcxsoZ6jjRvLy2e16qrlTEFq6nNw9jrtA3M6ZfMIdRsHssVdActf5kmGKAWkuGDiynVePcdlk/s1600/screenshot-www.facebook.com+2014-12-29+18-37-03+(1).png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="107" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjuOTly7rcJFjT-1n-GaZxlyNPOLmPF76_UgVUwSzVXSeL-OMccVDRB_PLC-vm41LOw-QJcxsoZ6jjRvLy2e16qrlTEFq6nNw9jrtA3M6ZfMIdRsHssVdActf5kmGKAWkuGDiynVePcdlk/s1600/screenshot-www.facebook.com+2014-12-29+18-37-03+(1).png" width="320" /></a></div>
<br />
Zároveň si položme otázku zda-li za vysokou mírou pirátství není i to, že několik desítek let nebylo možné, alespoň v našich končinách. Čti ČR. Si cokoli pořídit v digitální formě legálně. Nemůžou se vydavatelé divit, že léty pěstěné pirátství se v lidech zakořenilo a bude minimálně stejně dlouhou dobu trvat přechod na běžnou tržní formu. Vycházím-li ze své zkušenosti, tak v mých 18 letech, to byla Napsteru, bylo jedinou pro mě, finančně dostupnou možností pořízení alba oblíbeného interpreta stažení z internetu. Cena 500 Kč za DVD byla z brigády prostě mimo můj limit. Dnes je situace jiná, alespoň v oblasti hudby. V ČR je dostupné <a href="https://www.spotify.com/cz/" target="_blank">Spotify</a>, za které si platím a s radostí a úlevou jsem smazal 15 GB nelegálních MP3 z mého disku. Dále <a href="https://play.google.com/store" target="_blank">Google Play</a>, <a href="http://www.deezer.com/" target="_blank">Deezer</a> a i <a href="http://www.supraphonline.cz/" target="_blank">Supraphon</a> prodává digitální obsah přes internet za rozumnou cenu. Nejsem ani nucen kupovat album jako balík, ale skladby selektivně dle vlastního výběru a vkusu. Za snahu dohnat vlak ovšam nepovažuji existenci neresponzivních "e-shopů" s neintuitivním rozhraním, prodávajícím MP3 s <a href="http://cs.wikipedia.org/wiki/Digital_rights_management" target="_blank">DRM</a>. Toto opravdu není cesta digitálního distribuce obsahu v 21. století. Pro příklad nemeusíme daleko. Český <a href="http://www.musicjet.cz/MJDefault.aspx" target="_blank">MusicJet</a> je asi učebnicovým příkladem jak by služba poskytující digitální obsah neměla vypadat a fungovat. Stream filmů nebudu raději ani moc rozebírat. <a href="https://www.netflix.com/" target="_blank">Netflix</a> je v ČR stále nedostupný a pokusy <a href="http://voyo.nova.cz/" target="_blank">Novy</a> o placený obsah jsou spíš k smíchu než k užitku. Obzvlášť, když v horní liště vidím inzerci na ICQ, které je už mrtvé a dál se nerozvíjí. Apple TV nemám, proto nehodnotím.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiBmubpuSfZbISW_GkNOFncyFIOvpMrxXgVKQPmBw_3vTjc0DWnn4rL1zYXz89hAuItGTmEQeSMQV62rsgmWn5JnYop3neT3I5HzzKifxRpeRURJMAt9YUSmG98qTgfBzq3_zi48cRpPUM/s1600/screenshot-www.netflix.com+2014-12-29+22-49-28.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="251" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiBmubpuSfZbISW_GkNOFncyFIOvpMrxXgVKQPmBw_3vTjc0DWnn4rL1zYXz89hAuItGTmEQeSMQV62rsgmWn5JnYop3neT3I5HzzKifxRpeRURJMAt9YUSmG98qTgfBzq3_zi48cRpPUM/s1600/screenshot-www.netflix.com+2014-12-29+22-49-28.png" width="320" /></a></div>
<br />
A co dál? Autorský zákon je nutné totálně změnit. Má zde být primárně na ochranu autora a jeho díla. Ten má sám určit pod jakou licencí bude jeho dílo distribuováno a až poté je na případných agenturách a svazech, aby zajistily, že za své dílo dostane zaplaceno, ovšem většinovou částku a ne bakšiš v podobě pár procent. Výběr výpalného z prázdných médií je absurdní sám o sobě. I tvůrci sami budou muset být více markeťáky a podnikateli, nebo si je do týmů najímat a blíže s nimi spolupracovat. Kino není jediný distribuční kanál a reklamní spot před filmem není jediná možnost jak oslovit diváka. Dnes je doba seriálů. Big Bang Theory, Game of Thrones. Kdybych měl možnos tyto seriály vidět legálně v HD kvalitě a čase premiéry, ihned si tuto službu zaplatím, stejně jako <a href="https://www.spotify.com/cz/" target="_blank">Spotify</a>. Ale, jo to se vracím na začátek.<br />
<br />
Nechci se ani přiliš pouštět do hodnocení díla Jana Svěráka a jeho PR, ale prostě a jednoduše. <a href="http://www.csfd.cz/film/8803-tmavomodry-svet/" target="_blank">Tmavomodrý svět</a> jsem viděl v kině a platil za něj a pak ještě někdy v TV. Podruhé už bych ty peníze nedal. Film se mi líbil, ale podruhé prostě ne. <a href="http://www.csfd.cz/film/8807-ropaci/" target="_blank">Ropáci</a>, mě kdysi, ale uchvátili. Naopak je zde několik filmů, které bych si rád koupil, ale nejsou dostupné na nějakém médiu, čti internet, legálně. Jsem tedy špatný a zlý pirát, který okrádá autora nebo oběť v boji korporací a svazů za nefunkční a zastaralý obchodní model? A náročnější je i divák, který za své peníze chce kvalitu. 200 kč za lístek nebo DVD není stále ekonomicky únosné pro každého. O skladování krabic s nosiči nemluvím. Nakonec jsem ty vypálené hodil do kontejneru i s několika originálními a nechal si jen úzký výběr.<br />
<br />
Někdy se prostě nepovede a nikdo nemá recept na instantní úspěch. Kdybych si měl v DVTV stěžovat pokaždé, když mi nevyjde projekt, protože jsem špatně odhadl trh, pochopil potřebu uživatelů nebo udělal cokoli jiného špatně, jsem tam každý měsíc nebo aspoň každý druhý. A dovoluji si failovat za své a nikoli investorské peníze a taky pracuji často bez nároku na mzdu. Tu si vyplácím ze zisku až, a jestli vůbec uspěji. Když ne, oklepu se a jdu na další projekt.<br />
<br />
Možná, že doba nepřeje protekčním dětem umělců nebo jiným modelem vychovaným tvůrcům, ale tak jdu prostě dělat něco jiného co mě baví a čím jsem schopen se uživit. Sám jsem pivotoval na jiný druh podnikání a jsem spokojenější o financích nemluvě. Pane Svěráku omlouvám se pokud je ten závěr příliš tvrdý, ale přijde mi, že jste v situaci člověka, který vlastní vinou zmeškal odjezd vlaku a teď na peronu řve, že mu ujel po cestujících vlaku jiného. Nebo se prostě oklepu a jdu na to jinou obchodní a promo formou. Klidně mi napište a dáme schůzku, rád pomůžu.Honza Slavíkhttp://www.blogger.com/profile/06556411898574794178noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-5141981468377812519.post-5949193125351845782014-10-22T12:04:00.003+02:002016-09-18T15:35:55.504+02:00Race the Tube 0.1 - Prague Runners and Sabaton RunnersZasraný virál. Internetem, nebo aspoň jeho běžeckou částí, letí <a href="https://www.youtube.com/watch?v=PH_Z8Ghuq6E" target="_blank">video týpka</a> co v Londýně předběhl metro. Všichni to like a všichni sdílejí, ale v našich běžeckých skupinách už se řeší, kde se to dá realizovat v Praze. Většina se shoduje po velmi dlouhé debatě, že v Praze je to nereálné, protože nemáme krátkou zastávku v rovině, kde se to dá. Všechno je moc dlouhé, kopcovité, rychlé. Reálnější mi přišlo plánovat výlet do Londýna s chutí porazit Brita na jeho vlastním území. Vzít partu kámošů, běžců na výlet, a užít si běh proti Londýnskému Metru. Druhý den vidím, že <a href="http://www.facebook.com/l.php?u=http%3A%2F%2Fwww.pirati.cz%2Flide%2Fivan_bartos&h=cAQHLt7S5" target="_blank">Ivan Bartoš</a> - černý pasažér, řeší na svém FB s kolegou <a href="https://www.facebook.com/fubar.sverigson" target="_blank">Víťou Krichlem</a> - vysokohorským turistou, horolezcem a outdoorovým nadšencem, proč jezdit jednu zastávku metrem, když to maník uběhl. Po brainstormingu stanovují jediné možné místo Hlavák - Muzeum. Přidávám se bez přesvědčování a už řešíme za přispění diskutujících na zdi, kde, v jakém směru, kdy a pod. Pár hodin poté jedu náhodou navrženou trasou metrem po Céčku a před Hlavákem zapínám stopky, na Muzeu je vypínám a zjišťuji, že na zdolání skoro 700 metrů máme méně času než je světový rekord. A nikdo z nás není tak dobrý běžec. :(<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhi5kHTUos8sm8uy7eBDq76Qe5Mju5FUTFRR20gj7Q5fKGxqgQV6dMoyXTcWAN4O9dMAGiXpYUl0wKs-KR4GKW2fEDASp6NCjgGnjwCO56km0vyil0aFdGBkhopB67Sj1OOlIOhKrd7np8/s1600/10728903_10202906299759094_860102918_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhi5kHTUos8sm8uy7eBDq76Qe5Mju5FUTFRR20gj7Q5fKGxqgQV6dMoyXTcWAN4O9dMAGiXpYUl0wKs-KR4GKW2fEDASp6NCjgGnjwCO56km0vyil0aFdGBkhopB67Sj1OOlIOhKrd7np8/s1600/10728903_10202906299759094_860102918_n.jpg" width="400" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
Nadějě umírá poslední. Na tréninku <a href="https://www.facebook.com/groups/praguerunners/" target="_blank">Prague Runners</a> říkám o plánu <a href="https://www.facebook.com/robert.honzik" target="_blank">Robertovi Honzíkovi</a> - Nike trainer, bezec, triatlonista, ad 1) je rychlejší než já a ad 2) je pro každou běžeckou špatnost. Přibíráme ještě <a href="https://www.facebook.com/mataxi5" target="_blank">Martina Nytru</a> - rovněž Nike trenéra, ad 1) i ad 2) má stejné a tým je kompletní. Trasa dochází změny. Nové Butovice - Hůrka je sice o delší, ale má delší interval stání a je to rovina. Na zdolání cca 750 metrů máme dle měření asi 2:30 a to už se s odřenýma ušima dá stihnout a nemusíte se jmenovat Maslák.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhpvV4ZjX-Pba3HuWmxTM-Pit0I6KlD2AFskpx2K5W_MD6QHdPyxIrP1JaiQLI6PgBt3xld8RNC0gyb5_u0jAzq1p7JUF5XfiMMYgZTN5XZSZiteh_w__PhSciaI0LKnDbJqlc-1s8O5hY/s1600/1489082_10205281167975684_5308294252063268741_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="210" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhpvV4ZjX-Pba3HuWmxTM-Pit0I6KlD2AFskpx2K5W_MD6QHdPyxIrP1JaiQLI6PgBt3xld8RNC0gyb5_u0jAzq1p7JUF5XfiMMYgZTN5XZSZiteh_w__PhSciaI0LKnDbJqlc-1s8O5hY/s1600/1489082_10205281167975684_5308294252063268741_n.jpg" width="400" /></a></div>
<br />
Ladíme, plánujeme, měříme, Robert a Martin se proběhli po trati a hlásí, že neběželi na plno, ale mělo by to jít anebo ne o prsa asijské plavkyně. Ladíme datum akce. 5 běžců, milion závodů, minimum možností se sejít. Nakonec nacházíme průsečík a jde se na věc v neděli 19.10.<br />
<br />
Neděle ráno je pěkně hnusně zataženo. Budí mě Ivan, že už jsou s Víťou na cestě. Vstávám dávám sprchu, oblíknout a vyrážím na Nové Butovice. Na místě je Jindra s Jitkou, jako support a on board bike camera by Ivan z <a href="https://www.facebook.com/HejbuSe" target="_blank">Hejbuse</a>. Analyzujeme trasu a zvažujeme, kterak budeme zdolávat překážky na trati, chvíli na to přibíhá Robert. Pomalu si probíháme trať a zdá se nám hodně dlouhá, na to jak je krátká. Pak nastavit kamery, dohodnout taktiku pořadí a jedeme na stanici Lužiny, kde se hned otáčíme směr Hůrka. Z Hůrky má trať menší převýšení a menší počet schodů nahoru než v opačném směru. Poslední hecování, nastavení kamery.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh8BoToJq2YR92GAWqNwr3LXPtKyvc-LmBGLL8IDVWFbb76EnDtvdY_DuMaiixjjj-Zu5YoPt-aaiojNsan0knTZPCCBn0AEkmm7DzrtS8IKJO1XVJ2mZhIbQ8dwXNSnKmsg3YSYGLODiI/s1600/10441187_10202889669263342_3545572515988083769_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh8BoToJq2YR92GAWqNwr3LXPtKyvc-LmBGLL8IDVWFbb76EnDtvdY_DuMaiixjjj-Zu5YoPt-aaiojNsan0knTZPCCBn0AEkmm7DzrtS8IKJO1XVJ2mZhIbQ8dwXNSnKmsg3YSYGLODiI/s1600/10441187_10202889669263342_3545572515988083769_n.jpg" width="400" /></a></div>
<br />
Jsme na Hůrce, otvírají se dveře, pálíme ven ...<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<iframe allowfullscreen='allowfullscreen' webkitallowfullscreen='webkitallowfullscreen' mozallowfullscreen='mozallowfullscreen' width='320' height='266' src='https://www.youtube.com/embed/phlpntYkmBo?feature=player_embedded' frameborder='0'></iframe></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
O kousek, ale zjistili jsme že to je možné. Podcenili jsme přípravnou fázi a plánování intervalů v metru. V kavárně koukáme na videa a řešíme co dál. Nálada není nic moc veselá, ale spravuje to v mém případě presso a věneček. Sometimes you learn, sometimes you win. Teď to je o tom learn. Co jsme udělali blbě a proč? Zlepšit, vytunit a jdeme na to znovu. Důležité je se nikdy nevzdávat.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Hodil jsem <a href="https://www.youtube.com/results?search_query=race+the+tube" target="_blank">Race the Tube do vyhledávání na youtube</a> a koukám, že ze závodění se soupravou metra se stává docela velký movement. Hong Kong, Lausanne, Budapest, Lyon, Barcelona a díky nám i Praha. Dokonce to někdo plánoval už před náma, ale nedotáhl k realizaci. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Brzy na to jdeme znovu, poučeni, trénování, odhodlaní. Sledujte nás.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
P.S.: A taky kraviny z backstage. :) </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<iframe allowfullscreen='allowfullscreen' webkitallowfullscreen='webkitallowfullscreen' mozallowfullscreen='mozallowfullscreen' width='320' height='266' src='https://www.youtube.com/embed/Oe7k0R20qeo?feature=player_embedded' frameborder='0'></iframe></div>
Honza Slavíkhttp://www.blogger.com/profile/06556411898574794178noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-5141981468377812519.post-83910723024013192252014-09-16T12:53:00.002+02:002017-01-30T12:23:31.581+01:00Jizerská 50<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
Neváhal jsem ani moc dlouho abych si koupil číslo na první ročník jizerské 50 běh. I když nebyla v nabídce celá 50 km dlouhá trať, ale dvě varianty. Na 10 a 23 km. Zvolil jsem tu druhou. Povrch pro 23 km, 65 % lesní cesty, 35 % asfalt nebo panely s celkovým převýšením 424 m zněla jako krásný sobotní výlet. Taky jsem se těšil Jizerských hor, které jsem dosud neměl možnost navštívit a poznat lépe, takže proč si rovnou v Jizerkách nedat hned závod.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgIqh-Hc5RWTj50tXohvo2dm6IKo_go54vctZqSOWntfyEWjsqG6fyN8rOlK8YS-E_RibjZT9mU31rb9WxPznE0mZUCaQxV3qmViOuEIbfgX1B6FL5nXfynuGcpmgnerTrKx1CE04Hwx2s/s1600/2014-09-13+14.55.29.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="150" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgIqh-Hc5RWTj50tXohvo2dm6IKo_go54vctZqSOWntfyEWjsqG6fyN8rOlK8YS-E_RibjZT9mU31rb9WxPznE0mZUCaQxV3qmViOuEIbfgX1B6FL5nXfynuGcpmgnerTrKx1CE04Hwx2s/s1600/2014-09-13+14.55.29.jpg" width="200" /></a>V sobotu jsem do areálu dorazil kolem 13:00 a začal jsem se poflakovat po areálu a potkávat známé a navazovat nové známosti. Příjemným zjištěním byla možnost zapůjčit si boty na závod od kluků z <a href="http://nyc-sport.cz/">nyc-sport.cz</a>, kterou jsem bez váhání využil. ASICS GT-2000 ve žluté barvě, mi přišly lepší volbou než moje staré dobré, ale značně oběhané Lunarglide 4 anebo freečka. A tak jsem šel do neozkoušené obuvi a říkal si snad to dobře dopadne. Nejsem zastánce brát si neozkoušené věci rovnou na závod. Po závodu jsem měl trochu z GéTéček sedřené paty, ale nic strašného. Potom už ta klasika, protáhnout, WeCko a do koridoru. Všiml jsem si, že je tu víc známých z Prahy než jsem čekal a byl jsem rád, že se domů dostanu nějak pohodlněji než autobusem sem. Když jsem vyjížděl z Prahy naskočili do <a href="http://www.studentagency.cz/" target="_blank">Jančuráku</a>, kluk s holkou vracející se z těžké kalby, kteří si odmítli koupit jízdenku a odmítli vystoupit z autobusu, i přes ostré lokty Stewardky a řidiče. Ten zavolal Policii a dvojce "Busquaterů" se lekla a dala na úprk. Tím jsem zmeškal spoj a zbytek cesty z Liberce dorazil stopem. Ale zpět na start.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiCPJFbGYy4lBPHTFrs-n5Rsb9yng7FOfQWEATbju3oF4cmLmem-r0wd2HOMixzFDKihqWPpzd9jEuebv-VDytAQJ95OoV2Ni44OxF_H_e9DIvqPCgMDhFeu6qj3KxfAcMpI93Fzp0TqXg/s1600/2014-09-13+14.51.37.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" height="150" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiCPJFbGYy4lBPHTFrs-n5Rsb9yng7FOfQWEATbju3oF4cmLmem-r0wd2HOMixzFDKihqWPpzd9jEuebv-VDytAQJ95OoV2Ni44OxF_H_e9DIvqPCgMDhFeu6qj3KxfAcMpI93Fzp0TqXg/s1600/2014-09-13+14.51.37.jpg" width="200" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh0tnInVoc2dhE4vxxqXCQP5jVfTSZGd3eK5N_Qb-yNFfYrxOTrwYPIXA1RR82otxBH0dCepove4BxR9p_CRO-GwshHxVyM3tx0Zm5RYQZbUr3V0gnM8QtA73NfPHXblxVCm7yPzGBXYdk/s1600/2014-09-13+15.50.46.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><br /></a>Ve startovním poli jsem si všiml skupiny běžících andílků v krajkovém prádle a říkal jsem si, že nejhorší výsledek bude když mně dá tato skupina a nejlepší když se vejdu pod dvě hoďky, ale ideál by byl mezi 2:00 až 2:10. Nemám stále moc zkušeností z terénních tratí a nechtěl jsem se 7 dní po <a href="http://www.barokomaraton.cz/" target="_blank">Baroko maratonu</a> s <a href="http://runradarun.blogspot.cz/" target="_blank">Ráďou</a> a Pepou honit. A pak už se vyběhlo, pomaličku a do kopce. Nechával jsem se předběhnout ostatními, a říkal si, že je pořád lepší, když teď oni předbíhají mně než kdyby to tak bylo v druhé půlce závodu. Kochal jsem se krajinou a minul jsem první dvě občerstvovací stanice. Slunce už nesvítilo od startu, počasí bylo na běh akorát.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh0tnInVoc2dhE4vxxqXCQP5jVfTSZGd3eK5N_Qb-yNFfYrxOTrwYPIXA1RR82otxBH0dCepove4BxR9p_CRO-GwshHxVyM3tx0Zm5RYQZbUr3V0gnM8QtA73NfPHXblxVCm7yPzGBXYdk/s1600/2014-09-13+15.50.46.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="150" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh0tnInVoc2dhE4vxxqXCQP5jVfTSZGd3eK5N_Qb-yNFfYrxOTrwYPIXA1RR82otxBH0dCepove4BxR9p_CRO-GwshHxVyM3tx0Zm5RYQZbUr3V0gnM8QtA73NfPHXblxVCm7yPzGBXYdk/s1600/2014-09-13+15.50.46.jpg" width="200" /></a></div>
Za přehradou začalo postupně stoupání na nejvyšší bod trati a tím byla Olivetská hora (882 m.n.m). Jako kopec to byl, ale zpětně hodnotím v pohodě, dle propozic jsem čekal, že to bude o dost větší stěna. Po Olivetské hoře se pole trochu roztáhlo a užíval jsem si běhu s větším rozestupem a docela o samotě. Paráda, krása, nádherná krajina. Miluju Jizerky jsem si říkal sjetý endorfiny. BTW, pocit trvá i po několik dní po závodu. S Olivkou jsme vystoupali až do mraků a nevím, kdy naposled jsem byl hlavou v oblacích a nohama na zemi, ale opravdu se mi to líbilo. A tak jsem se posouval pomalu k cíli a kontroloval Garminy jestli se vejdu pod 2 hodiny nebo ne, ale začalo mi to být jedno, krajina hezká, trať perfektní tak proč si neudělat výlet. Nejsme přece na zívodech. :D Dostal jsem se na poslední občerstvovačku a to už jsem poznával část trati, kterou jsme běželi na začátku a byla společná. No z druhé strany se mi zdála příjemnější.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEixgaaA97Zy-PlmOAgdZ_KUWR_tC3MV2Cjc51EmF5o4hHh5S6jde3byPnI7Lo8bzqAqndc5C1ZJga9sSHaVvzkOl_osiV_In3EFRIl6auVrJSeiFmM25wMkk2ms1gaG-pkEDIFeh5-1YOE/s1600/2014-09-13+17.25.08.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEixgaaA97Zy-PlmOAgdZ_KUWR_tC3MV2Cjc51EmF5o4hHh5S6jde3byPnI7Lo8bzqAqndc5C1ZJga9sSHaVvzkOl_osiV_In3EFRIl6auVrJSeiFmM25wMkk2ms1gaG-pkEDIFeh5-1YOE/s1600/2014-09-13+17.25.08.jpg" width="200" /></a>Až přišel zlom, 21 km. Půl maraton za mnou a najednou se mi ulevilo a pocítil jsem lehkost v nohou a trošku přidal. Než jsem, ale vystoupal na vrchol U Buku zase mně lehkost opustila, ale vyplnil se můj odhad a předbíhal jsem běžce, kteří se unavili dřív na trati. Ty, kteří už přešli do chůze jsem povzbuzoval. Při klesání do cílové rovinky jsem natáhl, uvolnil krok a nenuceným tempem jsem ještě pár lidí předběhl, až jsem se dostal do cílové rovinky, kde mi Viki mi udělala krásnou cílovou fotku,<br />
a byl jsem v cíli. Na Garminech jsem měl 2:06:56. Později oficiálně ustanoveno na 2:07:00. Spokojenost a endorfiny v celém těle a ještě kousek dál. Vyzvedl jsem si finisherské triko, které se mi moc líbí a po převléknutí jsem šel vystát frontu na jídlo. Zjistil jsem, že není vege chod a snažil se udat lístek někomu jinému. Pořadatelé opomněli jediný bod, který bych jim vytknul, ale na první ročník organizace perfektní. Je znát, že se pořádáním zimní padesátky naučili a sekají to jako Wilson Kipsang maratony. Hooodně dobře! Když jsme šli na parkoviště do auta, začalo pršet a říkal jsem si, že i počasí mají organizátoři skvěle objednané. Asi nějaká obět horskému božstvu před závodem nebo co. :) Budu se jich muset zeptat jak to dělají? Těším se za rok a doufám, že budeme moct běžet celou 50.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgdM_kPwWEX1oZ1boXjKW5zkvzkazAV7DLYwRMf78BeBnKm1udNZkyOuKA2x7U2UkA7D7EvqMr4Eh9hTi0EJ_WDMYXfLxngpM7j007NBq4DLK8-4OdepoRh6Zmg3nyfywh-6mgMMtibaWI/s1600/138-JZ-103.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgdM_kPwWEX1oZ1boXjKW5zkvzkazAV7DLYwRMf78BeBnKm1udNZkyOuKA2x7U2UkA7D7EvqMr4Eh9hTi0EJ_WDMYXfLxngpM7j007NBq4DLK8-4OdepoRh6Zmg3nyfywh-6mgMMtibaWI/s1600/138-JZ-103.JPG" width="133" /></a></div>
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhGDkDTnVf89abRhCeuw86yWStYy0x-rSWjT4dIr3_R2sCADFrwRwcP2j80xcnrnn2gthyphenhyphennAkd8qHK6tGkdRtu0nWs0uAwZ1SIDE_juYDJSp-y7ZxYkr5Y4BEv-ctGK2UOS5nH-fMjHNdA/s1600/931-JZ-103.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhGDkDTnVf89abRhCeuw86yWStYy0x-rSWjT4dIr3_R2sCADFrwRwcP2j80xcnrnn2gthyphenhyphennAkd8qHK6tGkdRtu0nWs0uAwZ1SIDE_juYDJSp-y7ZxYkr5Y4BEv-ctGK2UOS5nH-fMjHNdA/s1600/931-JZ-103.JPG" width="133" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEinRb4qBxbxlPnukyOqFGmbRuTvAVo0sYqwktbYZWE7T9wDsOghz9sP7gUXfIPEbHg1et8G-W4LNYVU1_4W4_p5IaZuv7ggOdlKfjBXLhxvaN4TKyrbk1bCLfB1xHr2Q_-iP2YaSIfDIoE/s1600/1722-JZ-103.JPG" imageanchor="1" style="clear: right; display: inline !important; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEinRb4qBxbxlPnukyOqFGmbRuTvAVo0sYqwktbYZWE7T9wDsOghz9sP7gUXfIPEbHg1et8G-W4LNYVU1_4W4_p5IaZuv7ggOdlKfjBXLhxvaN4TKyrbk1bCLfB1xHr2Q_-iP2YaSIfDIoE/s1600/1722-JZ-103.JPG" width="132" /></a><br />
<br />
P.S.: A kdyby měl zase někdo zájem udělal jsem zase <a href="https://docs.google.com/spreadsheets/d/1Ni2g3u51G-R5RyqkccahAQzL89sL6TaFgOws_ZNejtM/edit?usp=sharing" target="_blank">tabulku</a>, kde si můžete porovnat časy s kamarády.<br />
<br />
EDIT 30.9.2014<br />
<br />
Poštou jsem obdržel balíček z Liberce a začal jsem si říkat, jestli to není náhodou ta čelovka co dostal každý desátý na Vládní. A byla. Děkuji, pořadatelům, že mi ji zaslali, když jsem přehlédl vyzvednutí v cíli. :)<br />
<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjUiN2GiijfjaYqyHwwAEheA8roBJIn7iT-j35x02kY_hcWBHYHjYBKgsSoK3Gji0Z1P4r2XgtBOHvGUPpT9mzvkhgSY79Fk6AuI1wf852rgke_aAlh3aA9_7M9azX0a4c75OX8-yvPCUQ/s1600/2014-09-30+11.07.06.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjUiN2GiijfjaYqyHwwAEheA8roBJIn7iT-j35x02kY_hcWBHYHjYBKgsSoK3Gji0Z1P4r2XgtBOHvGUPpT9mzvkhgSY79Fk6AuI1wf852rgke_aAlh3aA9_7M9azX0a4c75OX8-yvPCUQ/s1600/2014-09-30+11.07.06.jpg" width="150" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjAFQQAnOa18wJiVGuVc9ES4Ap4iU5SUmz1mhvTtGZHXR3GrVfRDkKTICOA-nCL-nVcDYWoiXnMs5UpaZ6oiYJ9-dwVdq9MiA0AQ8hrk1JGBwzqDhc3kWcM5m5O1zVtfzMPN4lCwIyGJZA/s1600/2014-09-30+11.07.22.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjAFQQAnOa18wJiVGuVc9ES4Ap4iU5SUmz1mhvTtGZHXR3GrVfRDkKTICOA-nCL-nVcDYWoiXnMs5UpaZ6oiYJ9-dwVdq9MiA0AQ8hrk1JGBwzqDhc3kWcM5m5O1zVtfzMPN4lCwIyGJZA/s1600/2014-09-30+11.07.22.jpg" width="150" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg1sUwNFKexupUOHP0SxICKLIFkzC0N18PdE0MeJoF_m7PXQqPH7hFSqooE0fRype0yDT4Cql-ahYSihZx4_0xp0qZTbrDid-SPtBwepeVA9_mNmKVbtGJ5LWOIbv8vCZUVVnthGZ9M2pw/s1600/2014-09-30+11.07.12.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg1sUwNFKexupUOHP0SxICKLIFkzC0N18PdE0MeJoF_m7PXQqPH7hFSqooE0fRype0yDT4Cql-ahYSihZx4_0xp0qZTbrDid-SPtBwepeVA9_mNmKVbtGJ5LWOIbv8vCZUVVnthGZ9M2pw/s1600/2014-09-30+11.07.12.jpg" width="150" /></a></div>
<br />Honza Slavíkhttp://www.blogger.com/profile/06556411898574794178noreply@blogger.com2Bedřichov, Česká republika50.7910884 15.14247109999996650.7108189 14.981109599999966 50.8713579 15.303832599999966tag:blogger.com,1999:blog-5141981468377812519.post-34991306755216386192014-08-31T11:19:00.003+02:002016-09-18T15:34:47.397+02:00We Run Prague 2014 aneb stará láska nerezaví, ale mění se.<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiy-N3vBoHXw2CAS4jXRLtRm1LK0fiNNhiuYExiZvwbPA6TgV4u3VopiqN9UrGNiDezlp3B7iU38Oi3UIMtFquQMHxBtDIAdZ4802rwWw9n3NU3RF6EmJAG8NxKxlCKufJ1pUGksR50bEg/s1600/unnamed.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="187" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiy-N3vBoHXw2CAS4jXRLtRm1LK0fiNNhiuYExiZvwbPA6TgV4u3VopiqN9UrGNiDezlp3B7iU38Oi3UIMtFquQMHxBtDIAdZ4802rwWw9n3NU3RF6EmJAG8NxKxlCKufJ1pUGksR50bEg/s1600/unnamed.jpg" width="400" /></a></div>
<br />
<br />
Potřetí v řadě za sebou na We Run Prague. Ale letos byla jiná trať,docela zásadní změna, start a cíl jinde a potom ještě start v 19:00. Na běh při západu slunce jsem se těšil a přesto jsem očekával změnu s lehkou nervozitou. Ale nechtěl jsem dopředu zaujmout negativní postoj a prostě jsem se nechal překvapit. Když jsem vyplňoval registraci na WRP, nechápal jsem proč to nezadali redesign někomu z UX/UI designerů. Chtít vyplňovat údaje 2x a ještě mně nutit jít přes Nike+ účet mně dost nakrknulo. Naopak při výdeji mně velmi potěšil startovní set, který byl z tubě z papíru, obsahoval dres, info k závodu, chip, nálepku koridoru a balení hroznového cukru. Super, žádná reklama, tuna letáků a blbin od sponzorů co skončí v koši. Tohle se povedlo. Teda až na nálepku. Hlásil jsem čas do 45:00 minut a dostal jsem koridor 45-50:00. Trochu to ranilo mé běžecké ego, ale později jsem zjistil, že nejsem jediný kdo byl takto degradován.<br />
<br />
Na cestě do žlutých lázní už jsem potkával žluto-zelené dresy a a niž by jsme se znali zdravili jsme se<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj-y7EyfLA-I2fVlwXc4lJog55oXcnLL_IEiedB-2EPUzkVXslDmwNFZyTca6bTAXXgHbt9YLgwC80ektVHMuoKCvqX0FQp1stR0XeHdJ1H4pVwHnx9DLTpmMXzsiFqUZZl2kC04H6qp8Y/s1600/2014-08-30+18.19.45.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj-y7EyfLA-I2fVlwXc4lJog55oXcnLL_IEiedB-2EPUzkVXslDmwNFZyTca6bTAXXgHbt9YLgwC80ektVHMuoKCvqX0FQp1stR0XeHdJ1H4pVwHnx9DLTpmMXzsiFqUZZl2kC04H6qp8Y/s1600/2014-08-30+18.19.45.jpg" width="200" /></a></div>
už na zastávce před domem s běžci, které jinak v civilním oblečení nepoznáte. Tohle mám na podobných akcích rád. Dresy byly letos vidět opravdu z dálky a působily docela rozruch u civilů, jak jsem si všiml. Ve žluťácích byly fronty na WC, klasika, ale od loňska změnili rozestavení, takže jsme chvíli bloudili. Pak společná fotka s Ivanem, ale vše jsme stihli a do koridorů jsem se dostal už 40 minut před startem. Roklusával jsem před podolským bazénem, dal jsem si abecedu, protažení a krátké sprinty na 3x100m. Pak jsem potkal Dana, Zděnka a Tomáše a necítil jsem v tom davu tak sám. Highfive a 3 minuty do startu. Dost mi chyběl Tomáš Hanák na startu. Holky z Evropy dvě, prostě nemají takové charisma pohnout davem jako Tomáš, ale změna je život a bylo odstartováno. I když jsem šel z rychlého koridoru dav byl docela hustý a místy jsem předbíhal po patníku. Držel jsem tempo 4:30 a pohyboval jsem se mezi vodiči. na čas 45:00. Až k Mánesu byla trať stejná a ani potom nenastala žádná velká změna, jen směr, ani mně nevadilo otočka na Mánesově mostu, ale kostky na náplavce jsou tradičním zpestřením tohoto závodu. No nebyl všem kostkám konec, po otočce u Nemocnice na Františku a běhu parčíkem do ulic Haštalská, Řásňovkou. Kýho čerta. Jsem se okolím ani kostkama na dlažbě vůbec nekochal. Málo místa na předbíhání, dost se to tu namačkalo. Stínadla se bouří bych charakterizoval tuto část trati, moje kotníky z kostek nebyly vůbec nadšené. Napadlo mně jestli ten kdo navrhoval trať někdy běhá a jestli si trať proběhl. A konečně Václavák a další občerstvovačka, od teď už to šlo vlastně jen z kopce. Zhodnotil jsem stav a zjistil, že síly jsou a můžu mírně zrychlit, ještě otočka na mostě Legií. Apendixy na nahnání km, debilní nápad, ale už jsem to nešetřil. Pobídl jsem jednoho kluka co přešel do běhu a zase se rozklusal a točil jse to k náplavce. Na Náplavce, opět kostky, ale to už jsem je neřešil. Šlápnul jsem do toho a prokousal jsem se k Palackého mostu a potom k cílové bráně. Čas <a href="http://www.strava.com/activities/187550632?fb_source=708" target="_blank">47:15</a> na garminech, horší oproti loňsku o minutu dvacet vteřin, ale letos vůbec netrénuju, proto zpětně hodnotím jako ucházející výkon.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhSvCQoArPKoHiwHAKydJV092GhxuFX821eLBhrpCerOD7AF0oZXVNVQR_azATGNbhZiDFdfFy-ZJeqIkoumTKA-_Qa5Mj2bTswPl9BYqQstG-pJclfTrX_oXTJP_Y_ELxB1tE2actRH0A/s1600/2014-08-30+20.56.10.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="150" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhSvCQoArPKoHiwHAKydJV092GhxuFX821eLBhrpCerOD7AF0oZXVNVQR_azATGNbhZiDFdfFy-ZJeqIkoumTKA-_Qa5Mj2bTswPl9BYqQstG-pJclfTrX_oXTJP_Y_ELxB1tE2actRH0A/s1600/2014-08-30+20.56.10.jpg" width="200" /></a>Vyzvedl jsem si z TNT auta batoh, které se mezitím přesunuli ze Žluťáků, převlíknul se do suchého a s Dinem jsme zhodnotili naše časy a řešili jsme plán na dovolenou na příští léto, přeběhnout v Italských Alpách tři horské průsmyky. Potom jsem se potkal s Petrem, zhodnotili jsme po chlapsku, že ty kostky v centru byly na ... a šel jsem domů. V tomto ohledu se mi doběh na náplavce líbil, mám to blíž a odpadl, transport přeplněnou tramvají ze Žluťáků. Celkově pohled na tisíce žlutozelených triček na Náplavce byl zajímavý. Když jsem viděl PR fotky musím říct to samé. Ale teď celkové hodnocení. WRP je moje srdcovka a jak známo stará láska nerezaví, dodávám mění se. Až čas ukáže jestli tato změna byla k lepšímu či horšímu a doufám, že se dočkáme příští rok korekce trati. Je škoda, že se běží jen po jednom břehu Vltavy. Takhle je to jen We Run Half Prague. Trať by se dle mně dala natáhnout i na druhý břeh Vltavy a opadly by ty debilní kličky na mostě a v uličkách v Řásnovce. Start v 19:00 je pozitivem, už nebylo vedro a proběhnout si západem slunce Prahou s dalším desetitisícem, běžců je fajn. I rozdílné místo startu a cíle zvládli pořadatelé fajn. Celkově byl slabý online, od registrací až po web. Když teď zadám adresu <a href="http://werunprague.cz/">werunprague.cz</a>, hodí mně to na nějakou produktovou stránku Nike a celkově i během registrací a před závodem běžel web na Nike CMS, což nebyla dobrá volba. V ČR je dostatek software house a agentur, které jsou schopny se o kvalitní webové řešení postarat. SMS s časem mi nepřišla, ale v 0:45 ráno mi přišel email s oficiálním časem. Odkaz na výsledky, ale ouha. Totálně blbne vyhledávání s diakritikou. A mám pocit, že i výsledné pořadí je dle gun time a ne real time. Proto jsem si dal trochu práce a převedl výsledky do <a href="https://docs.google.com/a/ovax.cz/spreadsheets/d/15umQBSl3nSHCRHyLy4heXJvo1XkGBwKsKihlJoN5XQk/edit#gid=1129291451" target="_blank">Google spreadsheetu</a>, kdyby si chtěl někdo užít trochu toho datového porna.<br />
<br />
Přestože mám takový trochu vnitřně rozpůlený pocit, nebylo to tak špatné. Česko je tak malá země, že pro ostrou kritiku u nás není místo, tak moje hodnocení berte jako feedback na další ročník. Změny jsou vždycky nejhorší, když jsou čerstvé. Loni mně štval papírový chip a letos mi už nevadil. Navíc je fajn, že ho nemusím vracet a nehrozí mi pokuta za nevrácení, jako u jiných závodů. Jsem zvědavý na další ročník, změna je konec konců život a co se nevyvíjí upadá. Tak zase za rok, dám si svoji oblíbenou srdcovku a možná zase na nové trati.<br />
<br />Honza Slavíkhttp://www.blogger.com/profile/06556411898574794178noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5141981468377812519.post-76604865088537783792014-06-30T18:57:00.000+02:002016-09-18T15:34:56.799+02:00Runtour Ostrava!!! Silniční desítka industriálnem.Nenarodit se v Ostravě a nechodit na praxe do areálu dolu Hlubina, který je součástí <a href="http://www.dolnioblastvitkovice.cz/" target="_blank">Dolní oblasti Vítkovic</a> na první ročník <a href="http://www.run-tour.cz/cs/kalendar/ostrava" target="_blank">Runtour</a> v Ostravě bych se asi jen těžko přihlásil. Razím pravidlo, že na závod mám cestovat kratší dobu než ho běžet. V tomto případě to chtělo běžet 10 km nad 4 hodiny nebo letět z Prahy vrtulníkem. Nakonec jsem to vyřešil <a href="http://www.naucmese.cz/kurz/jak-na-projekty-a-nezblaznit-se" target="_blank">kurzem</a> ve čtvrtek v <a href="http://vivaostrava.cz/" target="_blank">Ostravské Vivě</a> a když už jsem byl ve městě, šlo to jednoduše vyřešit.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhSleZ-8Ug6xt4iLAsU27arWvRLGvWQokGO6O1m4QA2ajdvMWAG0wzlcuh9eg8U9bNB1b8xf6YNRaCMiHzPmuyfOwsOPpqLkV5kZcj7bDLjOj3qr7Q4I2qGbe5Lcot3aJSamg7YqUFrpdM/s1600/2014-06-28+11.54.21.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhSleZ-8Ug6xt4iLAsU27arWvRLGvWQokGO6O1m4QA2ajdvMWAG0wzlcuh9eg8U9bNB1b8xf6YNRaCMiHzPmuyfOwsOPpqLkV5kZcj7bDLjOj3qr7Q4I2qGbe5Lcot3aJSamg7YqUFrpdM/s1600/2014-06-28+11.54.21.jpg" width="150" /></a>Už jen příjezd do <a href="http://cs.wikipedia.org/wiki/Doln%C3%AD_oblast_V%C3%ADtkovice" target="_blank">areálu Dolní oblasti Vítkovic</a> ve mně vyvolal spoustu emocí. Areál je ve stavu přerodu do moderního vědecko technologického střediska, které lze využít pro konání kulturních, ale i sportovních akcí jako je právě <a href="http://www.run-tour.cz/" target="_blank">Runtour</a>. Podchodem ze zastávky <a href="https://www.google.com/maps/place/V%C3%ADtkovice+Vys.Pece/@49.8159226,18.2768276,16z/data=!4m7!1m4!3m3!1s0x4713e345cb9d144f:0xf78f9c9ef651d771!2zxb1lbGV6w6FyZW5za8OhIDcyMy8xOA!3b1!3m1!1s0x4713e35aa598e843:0x44af6ef997dde44" target="_blank">Vysoké pece</a> jsem si došel pro číslo. V šatně jsem si jen vyměnil tričko za to fasované, oblečený jsem vyrazil už z domu. Uložil jsem si tašku do šatny a šel jsem hledat Frantu nebo Davida, kteří dorazili z Prahy. David už ve čtvrtek stejným vlakem jako já, potom pokračoval za rodinou a Franta dorazil až v sobotu, přímo na závod. Po chvíli jsem ho našel ve stínu, který na zem vrhalo potrubí a děkoval jsem pořadatelům, že balení obsahuje vodu. Včerejší piva v kombinaci se zelenou se hlásili o svá práva a místo na slunci. Stávku vnitřností jsem úspěšně potlačil proudem vody a čekali jsme až dorazí David s rodinou. Někdy během závodu na 5 km jsme se rozklusali a pak už najednou stáli na startu. Při průchodu koridorem jsem zaslechl nějakou holku jak říká, že nikoho tady nezná. I zželelo se mi této děvy a podal jsem ji ruku. Představil se a řekl, teď už znáš, potom dále pokračoval někam dozadu startovního pole. Na mně nezvyklé místo startu, ale měl jsem jedinou ambici, doběhnout a nepoblít se. Najednou start a jdeme na to.<br />
<br />
Cesta byla úzká a tak se pole i když neodpovídalo velikosti <a href="http://werunprague.cz/" target="_blank">We Run Prague</a> sunulo docela pomalu, což nám vyhovovalo. Vodič na 55:00 stál kousek před námi a přišlo nám to jako ideální tempo na běh, když to pivo atd. a předtím pravá noha, kterou mi <a href="http://www.physio-therapy.cz/" target="_blank">Pavel</a> dál v pátek u oběda do pořádku. Od <a href="http://blog.ovax.cz/2014/05/dokoncit-prvni-maraton-hotovo.html" target="_blank">Pražského maratonu</a> mi bránila v tréninku a tak jsme postupovali dál a dál. Až mně napadlo říct Davidovi, že budeme po cestě balit holky a dneska nezávodíme. Jedna před námi se zachechtala a tak jsem se zeptal, jestli mám šanci? Něco mi odpověděla, nerozuměl jsem co, ale když jsem ji před cílem dobíhal sliboval jsem, že zavolám. No, ale na FB má status vdaná, tak nevím no. Ale to jsem předběhl. Chvíli se běželo po asfaltu, který přešel na štěrk a to se opakovalo až do cíle. Celý okruh byl dle mně tak něco mezi asfaltovou desítkou a trailem po štěrku a železe. V různém tempu jsem se pohyboval po trati a průběžně jsem hecoval běžce co si zrovna vybírali slabou chvilku. Na <a href="https://www.google.com/maps/place/%C5%BDelez%C3%A1rensk%C3%A1+723%2F18/@49.8229798,18.2759156,17z/data=!3m1!4b1!4m2!3m1!1s0x4713e345cb9d144f:0xf78f9c9ef651d771" target="_blank">Železárenské ulici</a> slunce docela pálilo a i já jsem měl co dělat, hlavně v hlavě, tělo se poddávalo vůli, ale občas jsem si nadával a ptal se proč jsem pil tu zelenou. Pobavil mně běh podchodem pod zastávkou <a href="https://www.google.com/maps/place/D%C5%AFl+Hlubina/@49.8232878,18.2746603,16z/data=!4m7!1m4!3m3!1s0x4713e345cb9d144f:0xf78f9c9ef651d771!2zxb1lbGV6w6FyZW5za8OhIDcyMy8xOA!3b1!3m1!1s0x4713e345c1074e87:0xbacbfcf90084d16f" target="_blank">Důl Hlubina</a>. Tudy jsem chodil z tramvaje na praxe a pak když jsme běželi přímo přes místo kde stávali dílny a učebny. Ano stávali, měl jsem husí kůži a slzy v očích. Slzy však za chvíli vysušilo horko nad asfaltem a trochu jsem přidal, abych se dostal pod proud vody z přistaveného hasičského auta. Skvělý nápad pořadatelé. Uf první kolo za mnou a piva a zelená si vybírali svou daň na mé fyzické pohodě. Ale netlačil jsem na pilu tempo pořád nějak pod 6:00 na km, cíl byl doběhnout a nepoblít se. Postupoval jsem dál a koukal se po areálu a užíval si závod na místě, které má jen těžko obdoby. Před 15 Lety bych zde mohl běžet jen s přilbou a maskou, pamatuji na ten smrad z koksovny, který nám občas prošel až do učeben nebo nás vyhnal z přestávky před dílnou zase dovnitř.<br />
<br />
7-8 km jsem kapku trpěl, ale když jsem se blížil cíli potkal jsem Davida v protisměru, který mi zahlásil, že Ester je kousek přede mnou. Tak jsem na to šlápnul, abych ji trochu prohnal. Záhy jsem si všiml, že mé tempo se z nějakých 6:00 na km hnulo na 4:30 na km a pádil jsem co to šlo, začal jsem předbíhat lidi před sebou a pořádně jsem se trestal za předchozí prokalený večer. I ráno jsem musel hodit 2 Ostravské záchranáře, abych dorovnal hladinu. Do cíle jsem už, ale vbíhal jako za normálního stavu a hnal se s větrem o závod. I tak jsem byl rád, že to mám za sebou. Čas 55:15 není můj nejlepší, ale vzhledem ke kocovině by se do nějakých tabulek na přední místa dostat mohl. V cíli jsem si vzal pití a šel si na chvíli lehnout pod cisternu se studenou pitnou vodou, kde jsem se zchladil. Neměl jsem daleko k přehřátí a poblil ... Když jsem se vracel zpět k šatnám musel jsem si sednout u pódia a koukat se na areál. Vybavili se mi vzpomínky na střední školu a všechna místa v okolí, kde jsem se ještě docela nedávno pohyboval. Zase husí kůže a slzy mi vyhrkly do očí a tak jsem si tam pod tím železem chvilku poseděl a pobrečel. Jo, poslední dobou jsem pořád na měkko. Ale co s tím už. Zřejmě jsem jediný běžec na světě s podobným vztahem k <a href="http://www.dolnioblastvitkovice.cz/" target="_blank">tomu místu</a>. A až za dlouho jsem sebral a po cestě k šatně potkal Frantu. Šli jsme sledovat doprovodný program a tombolu a nikam vážně nikam se mi v tu chvíli nechtělo a ani by to nešlo.<br />
<br />
Během bloku <a href="http://www.czechtourism.cz/" target="_blank">Czechturism</a> jsem se dostal na pódium a hrál jsem <a href="http://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Kajet%C3%A1n_Tyl" target="_blank">J.K.Tyla</a>. chtěl jsem <a href="http://cs.wikipedia.org/wiki/Mikul%C3%A1%C5%A1_Da%C4%8Dick%C3%BD_z_Heslova" target="_blank">Mikuláše Dačického z Heslova</a>, který více odpovídal mému stavu večer před závodem. Nicméně jsem byl ujištěn, že Tyl, pil taky a ne málo. Když čtu jeho stránku na wiki, myslím, že víc smilnil, ale u toho asi taky i pil. Dárkem jsem za vystoupení dostal hlavolam a pak se chtěl Franta podívat na Most. M. Sýkory a dát si Ostravar. Ještě si vyžádal podpis Svěrkoše a Lukeše. I přes mé varování, že je Franta sparťan, ho dostal. Protože jim sdělil, že si váží každého dobrého hráče. Potom jsme se podívali po centru Ostravy. Pro Frantu šok, nikdo v něm nebyl, ale to už je osud postindustriálních měst v přechodném období. Franta si vyfotil most M. Sýkory, ukázal jsem mu okolí a podal stručný výklad historie města a nejbližšího okolí. Potom jsme našli nejbližší hospodu kde měli Ostravar. Frantovi opravdu zachutnal, ale dalšího už jsme nestihli, museli jsme na vlak.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhCdDo3mNu1hBoxF3Odb___q86fQWTC3ZxhE_1NO3Uux1OQ3XEZPWJJHSqn0gPo5MUPutOY8fEC4wCa-4uNascZE_He9neMUrlBeS7bV7GDXKDqRp0zk-0LdhlqtYttkw86mFMzkyEkpKQ/s1600/2014-06-28+18.16.40.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhCdDo3mNu1hBoxF3Odb___q86fQWTC3ZxhE_1NO3Uux1OQ3XEZPWJJHSqn0gPo5MUPutOY8fEC4wCa-4uNascZE_He9neMUrlBeS7bV7GDXKDqRp0zk-0LdhlqtYttkw86mFMzkyEkpKQ/s1600/2014-06-28+18.16.40.jpg" width="150" /></a></div>
V <a href="http://www.regiojet.cz/cs/index.html" target="_blank">Regiojetu</a> si k nám do kupé přisedli Tomáš s Fildou. Filda 5 km za 17:17 a krásné třetí místo, gratuluji. A následně si dali, dle Tomášových slov, výklus na 10 km. Filda za 44:00 a Tomáš za 47:58. Každý říká výklus jinému času, ale dobrý. My třicátníci jsme si s Frantou koupili Veltlínské zelené 2011 a v tomto duchu jsme pokračovali až do Prahy. A dále bych nerozebíral, co se dělo. Neb co se stane v Ostravě a <a href="http://www.regiojet.cz/cs/index.html" target="_blank">Regiojetu</a> by tam taky mělo zůstat.<br />
<br />
Bylo to můj první závod seriálu <a href="http://www.run-tour.cz/" target="_blank">Runtour</a>, který je jiný než <a href="http://werunprague.cz/" target="_blank">We Run Prague</a>, který běhám, ale něco mezi trailem a silniční desítkou. Udělat závod v dolní oblasti Vítkovic byl geniální nápad. To místo je unikátní a dělá unikátním i cokoli co v tom areálu děje. Nevadilo mi ani běžet dvě kolečka po stejné trase. Velmi se mi líbí i medaile, které <a href="http://www.run-tour.cz/" target="_blank">Runtour</a> vydává letos poprvé ve své historii. Medaile z každého závodu má v sobě vyrytu dominantu města, kde se zrovna závod konal. Bomba. A rozhodně to letos nebude můj poslední závod ze seriálu. Koupil jsem zároveň s číslem do <a href="http://www.run-tour.cz/cs/kalendar/ostrava" target="_blank">Ostravy</a> i číslo do <a href="http://www.run-tour.cz/cs/kalendar/praha" target="_blank">Prahy,</a> a zvažuji i trať v <a href="http://www.run-tour.cz/cs/kalendar/liberec" target="_blank">Liberci</a>. Pokud pojedu vlakem s Frantou je o zábavu postaráno. Kdo se k nám přidá? :)<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiKUoKRu7ScxKoLK35W8AD_B4RyOXrLB48Uo_7WDqzq5A8ftgkvyKjRTTEJxVwx0p6pAwi0ZerNQc7WWSu1QXtTRyw1buZH1VxRjkv-6Yw5PnngJb4UCMEL07eJTvmiOspsLoXaGflJjE8/s1600/2014-06-30+18.26.32.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiKUoKRu7ScxKoLK35W8AD_B4RyOXrLB48Uo_7WDqzq5A8ftgkvyKjRTTEJxVwx0p6pAwi0ZerNQc7WWSu1QXtTRyw1buZH1VxRjkv-6Yw5PnngJb4UCMEL07eJTvmiOspsLoXaGflJjE8/s1600/2014-06-30+18.26.32.jpg" width="300" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
Honza Slavíkhttp://www.blogger.com/profile/06556411898574794178noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5141981468377812519.post-62781125828954705802014-06-03T16:40:00.001+02:002016-09-18T15:36:14.071+02:00Spartan Race Sprint. A pochopíš až ve sprše. AROO! AROO! AROO!<ul>
<li>5+ km</li>
<li>15+ překážek </li>
<li>Čas závodníka: Závisí na kondici.</li>
<li>Věk: 15-99</li>
<li>Poznámky: Když nevíš do čeho lezeš, je to tak lepší.</li>
</ul>
Zaplatili jsme startovné a dohodli se kdo s kým a kdy vyrazí z Prahy. V neděli 1.6.2014 jsme vyrazili do Liberce. Nějaké zprávy o tom co nás čeká jsme zachytili předem. Jako, že v blátě nám můžou zůstat boty a na ostnatém drátu zase triko a do sprchy si máme vzít žabky. Koukl jsem taky na nějaké <a href="https://youtu.be/5mL12BvBxas">videa z Bořetic</a> a říkal jsem si, že trať je bahnitá, protože je po dešti. Chyba v úsudku.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhAn-aWXktb8ErdMUrAWqu8F2EPVydDhh_Lv2E-GXW3l4I2cZfzySAZTI8wu32M96UupNCWxGPO6t5HlI9Z6vpA3v8ATene6WIGJIU0EpwyZuERe80PuCYd4c12QXDFGW4nIkeyNWuLNt8/s1600/10424254_421230461353555_360756475155164786_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="133" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhAn-aWXktb8ErdMUrAWqu8F2EPVydDhh_Lv2E-GXW3l4I2cZfzySAZTI8wu32M96UupNCWxGPO6t5HlI9Z6vpA3v8ATene6WIGJIU0EpwyZuERe80PuCYd4c12QXDFGW4nIkeyNWuLNt8/s1600/10424254_421230461353555_360756475155164786_n.jpg" width="200" /></a>Krásný slunečný den, ani ne moc teplo, ani ne moc zima. V 10:00 jsme dorazili do Libereckého, <a href="http://www.liberec.cz/cz/prakticke-informace/kultura-sport/sportovni-arealy/sportovni-areal-vestec/">Areálu Vesec</a>. V pohodě jsme zaparkovali, rozdal jsem reversy všem, co je zapomněli a pomohl je vyplnit. Potom jsme pokračovali 1,5 km pěšky, dál do areálu k registraci. Připevnit čip, bágl do šatny, za kterou jsme <b>zaplatili 25,- Kč v drobných</b>. Jako kdyby už nemohli zdražit startovné o 25,- Kč? Fakt radost hledat v peněžence drobné. Naše startovní vlna byla v 11:30 a měli jsme ještě 40 minut, které jsme strávili sledováním doprovodného programu a vyhlášením výsledků elitní kategorie(čti zevling). Tam jsem zjistil, že nejrychlejší čas vítěze elitní kategorie mužů, je pod 40 minut a začalo mně zajímat za kolik bych to dal, kdybych běžel sám. Na vysvětlenou, rozhodli jsme se běžet jako tým, pomáhat si, čekat na posledního a povzbuzovat se.<br />
<br />
10 minut před startem, přesun do koridoru. Krátká rozcvička, kterou organizoval moderátor z pódia a už to jelo z kopce. Kecám, prvních 500 metrů se běželo do kopce a prudkého. Takže pomaloučku pomalu a stejně tu byl hlouček závodníků, který trať ucpal. Po chvíli seběh a dorazili jsme k první překážce, přeskok balíků ze slámy. Hej, je jasné, že nás nesestřelí hned na startu, protože by se hodně lidí vrátilo. Na zahřátí ok a pak dál k druhé, běh přes pneumatiky a nějaké to mini bahýnko. Pořád nás nechtějí vyděsit. Až za chvíli jsme dorazili k bahýnku, které je bahýnko a dělá tuhle akci, jak to jen popsat? Bahnitou! Smrdělo to jako kravský hnůj, to fakt nemusím, až se mi zvedal kufr, ale zvracení jsem překonal a už jsem se brodil bahnem a tahal kamarády. Markéta ztratila botu a musela ji lovit. Těžší bylo ji nasadit. Dál studeným potokem a zase bahýnko a zase lovení kamarádů a spoluběžců. Holky zapadají do bláta, tak hluboko, že je úplně jedno kam jim musíte sáhnout, aby jste je vytáhli ven. ;) Fajn závod tohle, musím to podnikat častěji. :) A zase lesíkem až k dvou metrové zdi, kterou zdolávám po vojensku. Nahoře, přetočit hlavou dolů a přehodit nohy, zatímco se držím zdi. O zbytek se postará gravitace, akorát zezadu to vypadá děsivě. Jak jsem se dověděl od Káti, která se přišla ujistit, že jsem ok. Holky mají na zdi stupačky na nohy. Prý rovnoprávnost. :D Počkat na posledního a běžíme zase dál lesíkem k překážce, provazová síť. Vylézt do tří metrů po provazové síti a zase dolů. Uvědomil jsem si, že mě tohle baví. Zase kousek lesíkem a překážka přeskoč, podlez, proskoč. Tři odpočinkové zdi. Trochu nuda, okolí hezké. ;) Menší seběh a jsme u ostnatého drátu.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiT35J57stQziWW9EsTXptdhjk3nYD3Fe610P7eTWAM259KkVcQwXYTstHhmaPnECaXggeYAlwdTSefVw5-hcqxnT3w2sEpJ15N4oc537eAS7F2H0-dZfYDOjKzqhW8XkJIOqR-m7G9pH0/s1600/10303451_421230984686836_498741254284116490_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="133" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiT35J57stQziWW9EsTXptdhjk3nYD3Fe610P7eTWAM259KkVcQwXYTstHhmaPnECaXggeYAlwdTSefVw5-hcqxnT3w2sEpJ15N4oc537eAS7F2H0-dZfYDOjKzqhW8XkJIOqR-m7G9pH0/s1600/10303451_421230984686836_498741254284116490_n.jpg" width="200" /></a></div>
Tady pro mně teprve začal Spartan Race. Tohle bahnění jsem si náramně užil. Asi 30 metrů plazení do kopce ve smradlavém blátě. A vím, že není úplně normální si tohle užívat. :) Nahoře počkat na ostatní, povzbuzovat a jdeme dál k malému tunelu, kde se běžkyně přede mnou zahákla vlasy do zavíracího špendlíku z čísla, které tam někdo strhnul o síť. Odháknout a leze se dál, po čtyřech v předklonu dál. U tohohle závodu se často bez cizí pomoci neobejdete. Za tunelem následuje šplh. Nejdřív do bazénku s vodou, teď už bahýnkem light až po pás a potom vyšplhat po mokrém laně a zazvonit na zvonek. Chvíli mi to trvá, ale zvoním a dolů. Koukám, že kdo to nevyšplhá musí dělat <a href="https://www.youtube.com/watch?v=eGHuHIzSFVw&ab_channel=%C4%8Cesk%C3%BDrozhlas">Angličáky</a>. David si zrovna užívá péči jedné dobrovolnic, které mu dává pěkně sežrat, že nevyšplhal.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhaPMF_2XGb5aX2rWeuArBTNJ-Xhr7bW6vXjWWJ7Pqpp9DZMUXKxdKE22rtmvY02Bw0FUb5e9s-4UIgeNpDhEelu1Ury4CtkarHmfSHC8H_AhgB8_SUQAG64A0LfJSzkJvGadzcvXE3rcY/s1600/10426247_784201528257611_3909611223838320355_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhaPMF_2XGb5aX2rWeuArBTNJ-Xhr7bW6vXjWWJ7Pqpp9DZMUXKxdKE22rtmvY02Bw0FUb5e9s-4UIgeNpDhEelu1Ury4CtkarHmfSHC8H_AhgB8_SUQAG64A0LfJSzkJvGadzcvXE3rcY/s1600/10426247_784201528257611_3909611223838320355_n.jpg" width="150" /></a>Jako bych ji viděl v kožených kozačkách, v korzetu a s důtkami. Asi se podívám po Slovenských BDSM salónech. :D Jen nevím co si o ní představuje David. Další překážka je ručkování po trubkách. Je to víc technické a o mrštnosti než o síle. Skočil jsem nahoru a vzal jsem to levá, pravá a už jsem za překážkou. Počkat na ty co dělají angličáky. Aha, až teď jsem si uvědomil, že je tu nějaký trest za nesplnění na překážce. Hm, abych se snažil, fakt nechci dělat angličáky!!! Už jsme všichni a běžíme pomalu dál, až na 2 zrádce, kteří i přes dohodu, že běžíme jako tým prchli. Jejich jména nebudu zmiňovat neb mi za to nestojí zmáčknutí klávesy. Dorazili jsme po úseku v bahně k hromadě štěrku, kde jsme holýma rukama nahrabali do kýblu štěrk, chtěl jsem použít kbelíky, ale to nám nepovolili, a s kbelíkem na rameni jsme absolvovali malé kolečko v terénu, cca 60 metrů. Všiml jsem si, že tu leží kluk s křečí, kterému pomáhal dobrovolník, tak jsem mu tu křeč promasíroval a poradil jak běžet ať ho to nebolí. Tuším, že jsem ho viděl na další překážce, což byla skála asi 10 m vysoká, po které jsme lezli po laně, jak ho chytila znovu, ale to už byl asi 3 metry nad zemí a já kus za překážkou. To jsem mu nezáviděl, došlo mi, že na křeče vůbec netrpím, ani u maratonu jsem ji neměl.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg8KLIW5g5V0c7YZjNj5dQMmJ045SgZyM5i4MVlaC9cXlZhEOgcj5hu6PMFmALlHFu90N6pOepE-VbbOwZvyrE-Z-X3VuDbyQUGVLVvo9ijci0mdS0vS01m_8hffHj0i4rq4zTL3OScwFo/s1600/10360416_784201641590933_8895154696368356613_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="150" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg8KLIW5g5V0c7YZjNj5dQMmJ045SgZyM5i4MVlaC9cXlZhEOgcj5hu6PMFmALlHFu90N6pOepE-VbbOwZvyrE-Z-X3VuDbyQUGVLVvo9ijci0mdS0vS01m_8hffHj0i4rq4zTL3OScwFo/s1600/10360416_784201641590933_8895154696368356613_n.jpg" width="200" /></a></div>
Doběhli jsme k dřevěné stěně, kterou jsme zdolávali po chytech a nesměli spadnout, ani se držet za vrchní část. Prošel jsem a na konci jsem si zazvonil. Zase dál, únava už se trochu projevuje i na mně, ale utíkáme se Šimonem ke skluzavce, kde na nás křičí dobrovolníci, "rozběhněte to naplno a skočte, je to lepší!" Šimon skočil, ale nějak se po cestě otočil a pokračoval hlavou napřed a po zádech, až později řekl, že když přestal cítit skluzavku pod zadkem, nadechl se a zavřel oči. Když se vynořil a otevřel je, viděl moje nohy jak letí do jeho obličeje, a rychle uskočil. Já to vpálil v plné rychlosti za ním a jen jsem viděl jak se otáčí a pak jak mířím nohama do jeho obličeje, až šplouch. O kousek, ale netrefil jsem ho. Zbytek bazénku kraulem, voda je na začátek června teplá. :D Tuhle překážku si užili všichni. Odteď není méně a více špinavých. Jen mokrých a špinavých.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhCUZKifS3aYn5wYv6U9Rz5siG0ZDQORo8CViYZWYZ_yHt7C5_7YhcHCx67H5IXrp3NrwePMOkzVF8-KyMRCLyVsMgGsgsT1vVHYpXonr-dsxsdkxm7Y9kIfizabXdi8LoNYdd-g21fb4U/s1600/10262218_421231688020099_8381231288666934711_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="133" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhCUZKifS3aYn5wYv6U9Rz5siG0ZDQORo8CViYZWYZ_yHt7C5_7YhcHCx67H5IXrp3NrwePMOkzVF8-KyMRCLyVsMgGsgsT1vVHYpXonr-dsxsdkxm7Y9kIfizabXdi8LoNYdd-g21fb4U/s1600/10262218_421231688020099_8381231288666934711_n.jpg" width="200" /></a></div>
Když fouká vítr, je trochu zima, ale po louce už je to do cíle kousek. Teď máme šikmou plošinu, s provazem. Na konci se musíte přehoupnout a je to ok. Pokud ovšem nesklouznete zpět do bazénku a to občas bolí. Markét někdy poví. Už jen zvedání pytlů přes kladku. Zde si dovoluji cenzuru sprostých výrazů. Pytel má <span style="background-color: white;">35</span> kg, já 62 kg. Vidím Martina jak se s tím pere. Váží asi ještě méně než já. Jde to, ale fakt pomalu, nakonec volím taktiku vyručkovat po laně a potom si lehnout. Pytel dostanu až nahoru a opět bez penalizace. Už nám chybí jen oštěp, ale s Danem si říkáme, že tam budeme skákat všichni. A tak se taky stalo. Doufal jsem, že máme víc hodů, protože oštěp držím v ruce poprvé v životě. Figurínu sice zasáhnu, ale jen bokem a to nestačí. Tím bych Peršana akorát nasral, ne zabil. Oštěp má navíc zůstat zaražený v terči. Hm, tak 30 angličáků a došlo i na mně. Pěkně poctivě. Někdo to flákal, když se pořadatelé nedívali. Nechápu, proč sem lezou? Aby podváděli nebo překonali sama sebe? Je to za mnou a utíkáme do cíle, skok přes oheň a je to za námi. V cíli jsme dostali medaili a finisherské triko. Teď už si můžeme dát sprchu a převlíknout se do suchého a čistého. Dva kluci se převlékali vedle a jsou už po sprše. Prý nám ji nezávidí, protože sprcha je horší než celý závod. Fakt nevím co myslí tím, že je to poslední překážka.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiGJIOk0a3-bvJJZS9tQNHNSO5R1wE3euIG8KVyYgfR5o74cChPgVFsK4aa057g7Jx6GPkK87fyIEXUC1mXxKaw6vs99Xc6vGXGcjM2Im6ek6PuE6BwHpTKSKwfFr8gaqQV8WIXZk4Lfns/s1600/10417528_421231858020082_8987860713218846760_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="133" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiGJIOk0a3-bvJJZS9tQNHNSO5R1wE3euIG8KVyYgfR5o74cChPgVFsK4aa057g7Jx6GPkK87fyIEXUC1mXxKaw6vs99Xc6vGXGcjM2Im6ek6PuE6BwHpTKSKwfFr8gaqQV8WIXZk4Lfns/s1600/10417528_421231858020082_8987860713218846760_n.jpg" width="200" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgJB2YkprpCMHgKY2XOtGoppSOKVlfSFNXjqZg0K6wAKJ9rOACuB-VsAgTi-1UvgJCeEfmYhiijF_bm0jX65t9XgomaVFJSRS3_nuUD-V0PQaSycbT6UwXk9j821QSAIyI9jlLbQ0hKvOg/s1600/10350534_421232004686734_6461151430733690110_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="133" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgJB2YkprpCMHgKY2XOtGoppSOKVlfSFNXjqZg0K6wAKJ9rOACuB-VsAgTi-1UvgJCeEfmYhiijF_bm0jX65t9XgomaVFJSRS3_nuUD-V0PQaSycbT6UwXk9j821QSAIyI9jlLbQ0hKvOg/s1600/10350534_421232004686734_6461151430733690110_n.jpg" width="200" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
Tak jo pochopil jsem. Voda je studená a teče z hadic, kde se neustále 30+ lidí umývá. Ale jak pravil Dan, "po 10 minutách, přestaneš cítit tělo, a dál už je to v pohodě." Oficiální motto závodu je <b>"a pochopíš v cíli."</b> Navrhuji změnu na <b>"pochopíš ve sprše."</b> Omyl jsem se z nejhoršího, šeškrábal trochu bláta a zbytek opadá po cestě nebo domů. Převlíknout, pivo a něco k jídlu. Společné foto v suchém a samozřejmě sdílení zážitků.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgBTiFf1rKQjmUgLp1SoaaykTxnngdqMQ2ioarqaY2MXIjYR3eEZBbB4d0eGVyuhW6e_Oqt0H1NX_k4UgLypHHdZJ5_lBqDZIGgzKE83ZKAjb8ws0SgpQBB415C3wwlgqmB9BdTRQoFgTw/s1600/1554363_421232048020063_678977050159525086_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgBTiFf1rKQjmUgLp1SoaaykTxnngdqMQ2ioarqaY2MXIjYR3eEZBbB4d0eGVyuhW6e_Oqt0H1NX_k4UgLypHHdZJ5_lBqDZIGgzKE83ZKAjb8ws0SgpQBB415C3wwlgqmB9BdTRQoFgTw/s1600/1554363_421232048020063_678977050159525086_n.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
Předem jsem nevěděl do čeho vlastně lezu a nakonec jsem to dal, i s ostatníma a ještě jsem si to náramně užil, asi by mě to v armádě bavilo. Prostě MEGA!!! Hromada fotek, bláta v pračce a zase vědomí, že zvládnu něco víc než jsem čekal. Dneska jsem šel v tričku Spartan Race Finisher a potkal jsem poslíčka se stejným tričkem. Jo ten pohled, "a pochopíš v cíli nebo sprše", to už je jedno. Koukal jsem na další videa a články, a až dneska jsem jak je rozšířené je tohle hnutí po světě. ;)<br />
<br />
Na závěr. Organizace na místě výborná, tam nebylo co vytknout. Až na tu šatnu, ale pro jednou to přežiju. Bohužel to nemůžu říct o webu a komunikaci před závodem. Registrační email, dík triviální chybě padal členům týmu do spamu. Slova kapitálkou a už to je ve spamu. Doporučil bych pro příští rok <a href="https://www.mail-tester.com/">nějaký validátor</a>. Akorát jsem měl více práce s komunikací v týmu. A když jsem volal na info linku závodu, dozvěděl jsem se, že zde informace nepodávají, a musím volat na jinou "infolinku". Přitom stačí líp vyškolit personál. A zlepšit web. Celkově je moc složitý nejen pro BFU, běžný Franta Uživatel. Emaily měli kapku nepřehledné texty a vlastně nikdo z týmu pořádně nevěděl kde co a jak. Výsledky jsem našel na stránkách partnera a jen díky komentáři na FB. Ze Spartan Race mi přišel email, až po pár dnech, kde mně odkázali na stránku partnera, který zajišťoval časomíru a tam jsem proklikal k výsledkům, které jsem už znal. Milí organizátoři to je feedback pro další závody, ne kritika. Jinak jsem si Sprint užil a organizace na místě byla perfektní. Děkuji a už šilhám po <a href="http://spartan-race.cz/en/spartanlife/trifecta-tribe" target="_blank">Trifecta tribe</a>. To je medaile pro všechny co dokončí Spartan Race Sprint (5 km + 15 překážek), Super (13 km + 21 překážek) a Beast (20 km + 26 překážek).<br />
<br />
Přikládám ještě video borce, který si zaslouží AROO! AROO! AROO! Víc než kdokoli jiný.<br />
<br />
<iframe allowfullscreen="" frameborder="0" height="290" src="//www.youtube.com/embed/q9HXUJUbJUg" width="460"></iframe>Honza Slavíkhttp://www.blogger.com/profile/06556411898574794178noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5141981468377812519.post-37217041404795924352014-05-24T13:36:00.001+02:002016-09-18T15:36:23.717+02:00Vltavarun 2014 aneb Hood to Coast po Česku<h2 style="clear: both; text-align: center;">
Vltavarun 2014 aneb Hood to coast po Česku</h2>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiPU05DOzubYour47NsK_WcH0dBOQEGYF7Mvf9Yk221gjDDxBNNWwxbvDjJBrpjEcQO7OaoN2ScAVaxYlhofgL9gj_HAp1ecn7sFnecPP00kekXbycTQbh6Caks2jGtiq1PMaBhbbRChG0/s1600/2014-05-16+23.21.33+HDR.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiPU05DOzubYour47NsK_WcH0dBOQEGYF7Mvf9Yk221gjDDxBNNWwxbvDjJBrpjEcQO7OaoN2ScAVaxYlhofgL9gj_HAp1ecn7sFnecPP00kekXbycTQbh6Caks2jGtiq1PMaBhbbRChG0/s1600/2014-05-16+23.21.33+HDR.jpg" width="400" /></a></div>
<br />
Znal jsem jedno chlápka v El Pasu, jednou se svléknul a skočil mezi kaktusy. Taky jsem se ho ptal, proč. "No a?" Řekl, že mu to přišlo jako dobrej nápad. Z filmu "<a href="http://www.csfd.cz/film/18780-sedm-statecnych/" target="_blank">Sedm Statečných</a>"<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiZroJ4O7_ydNzvFfjqbuallXjwph2gKgrVeKOQzYCLSAb5qrZSZ_6PkwiU91xI_T1IH89hRbpZO0PmMX-VTE-aTT7wCt1CBBkuQKioqhN0GGLk4LvY8ySV0iE7AE28ryIJHTVlKIgNsqc/s1600/2014-05-17+09.33.04.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="149" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiZroJ4O7_ydNzvFfjqbuallXjwph2gKgrVeKOQzYCLSAb5qrZSZ_6PkwiU91xI_T1IH89hRbpZO0PmMX-VTE-aTT7wCt1CBBkuQKioqhN0GGLk4LvY8ySV0iE7AE28ryIJHTVlKIgNsqc/s1600/2014-05-17+09.33.04.jpg" width="200" /></a></div>
<h3>
<b>1. Etapa Kvilda- Bučina rozcestí</b></h3>
<span style="font-size: x-small;">Délka:</span><b><span style="font-size: x-small;"> 9,2 km, Náročnost: 1-2, Stoupání: 295m, Klesání: 191m, Povrch: Asfalt, šotolina</span></b><br />
<b><span style="font-size: x-small;"><br /></span></b>
A přesně tohle se mi honilo hlavou když jsem se v sobotu 17.5. v 8:30 ráno postavil na start první etapy 350 km dlouhého štafetového závodu 12-ti členných družstev <a href="http://vltavarun.cz/index" target="_blank">Vltavarun</a>. Teplota 4°C, hustý déšť. K ideálu daleko, ale co už s tím. Tři, dva jedna start a běžím. Tentokrát je to pro mne jiné, běžím první z dvanácti a jsem kapitán týmu. Pro mně začal závod už před dvěma měsíci, kdy jsme s Terezkou, začali dávat dohromady tým, vybírat startovné, hledat ubytování, zajišťovat auta, sehnat náhradníka za zraněného běžce atd. Opravdu jsem byl rád, že jsem se konečně po vší "administrativě" na trati, a můžu běžet. Na prvním km koukám na Garminy a zarazilo mně tempo 4:18 na km. Prrrr! Zpomal, ať neutavíš motor hned na startu. Nechal jsem ostatní běžet dle svého a pokračoval jsem tempem 5:00 na kilák do kopce. A taky protože se mi začalo bouřit presso, které jsem si dal na v <a href="http://www.ubytovani-na-jihu.cz/?id=2" target="_blank">Penzionu Pohoda</a> na Kvildě, ono ani ta večeře před startem nebyla nic moc. Vypadala dobře, ale šlehačka z plechovky to zabila. <a href="http://cs.wikipedia.org/wiki/Zden%C4%9Bk_Pohlreich" target="_blank">Pohleirch</a> by zuřil. Nejen z důvodu bouřícího se žaludku jsem byl rád za ubytování v <a href="http://www.hotelmodrava.cz/" target="_blank">Hotelu Modrava.</a><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg0mxHgIO2435YQX70T1SRRanId_fCaHL9iyk6JvrA3W97ShsmdjvZ6l5zBTioF6G-RHbINtOQdbOlwu0YUlbXBI7ITpgsyl0QkP9C2X750XroDCyTIGq7jM5JgdZspx_ebahO3aQ-esvk/s1600/2014-05-17+07.36.28.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg0mxHgIO2435YQX70T1SRRanId_fCaHL9iyk6JvrA3W97ShsmdjvZ6l5zBTioF6G-RHbINtOQdbOlwu0YUlbXBI7ITpgsyl0QkP9C2X750XroDCyTIGq7jM5JgdZspx_ebahO3aQ-esvk/s1600/2014-05-17+07.36.28.jpg" width="150" /></a></div>
Když jsem probíhal kolem pramenu Vltavy, chtělo se mi to presso vrhnout, ale znečištění pramene Vltavy jsem považoval za svatokrádež a proto jsem se rozhodl poponést náklad ještě o kousek dál. Přes hustou oblačnost jsem toho z krás Šumavy neviděl mnoho, ale i tak měl tento úsek co nabídnout. Z krajinného kochání mně vytrhlo až klesání, kdy jsem se začal těšit na krásný sběh, ale šlo jen o 80 metrů, kdy se po zatáčce do leva trať prudce zvedla a mně napadlo, že dle propozic toto rozhodně není náročnost 1-2, s vyjímkou startu jsem běžel už 6 km do kopce a vrchol pořád nikde. Až když trať zamířila dolů a mohl jsem pustit sprint z kopce až na předávku, kde jsem štafetový pásek předal Markétě a nechal jsem se shuttlebussem odvézt až na další předávku. V <a href="http://www.penzionpolka.cz/pensionpolka/" target="_blank">Penzionu Polka</a> si dávám čaj a suším hadry.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjGdd3ta6zheKb_ik5-Kzp6jOpg4wnIf8Tzq8hgqQKkNGBb2f6MUsiAQ-DwSp-EKfCvV7ShBd2laFaXSmEZgp8CqYtHmADQhJtafo4DEnPAw8XmYf2dMec0auwoB1fl9wlGEAkX8oKoY_Q/s1600/2014-05-17+09.22.52.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="149" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjGdd3ta6zheKb_ik5-Kzp6jOpg4wnIf8Tzq8hgqQKkNGBb2f6MUsiAQ-DwSp-EKfCvV7ShBd2laFaXSmEZgp8CqYtHmADQhJtafo4DEnPAw8XmYf2dMec0auwoB1fl9wlGEAkX8oKoY_Q/s1600/2014-05-17+09.22.52.jpg" width="200" /></a></div>
Následují další přesuny a předávky až na 6 úsek, kde jsme se potkali s naší druhou částí a předali první dojmy a postřehy pro další pokračování v závodu. Teď to bylo na druhém autě nám začal přesun do <a href="http://cs.wikipedia.org/wiki/Z%C3%A1to%C5%88_(V%C4%9Bt%C5%99n%C3%AD)" target="_blank">Zátoně</a>, s obědem v <a href="http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesk%C3%BD_Krumlov" target="_blank">Českém Krumlově</a>.<br />
<br />
<b><br /></b>
<b><br /></b>
<b><br /></b>
<b><br /></b>
<b><br /></b>
<br />
<h3>
<b>2. Etapa Zátoň - Český Krumlov</b></h3>
<span style="font-size: x-small;">Délka: <b>10,9 km</b>, Náročnost: <b>3-4</b>, Stoupání: <b>299m</b>, Klesání: <b>333m</b>, Povrch: <b>Asfalt, zpevněná cesta, polní cesta</b></span><br />
<span style="font-size: x-small;"><b><br /></b></span>
Hustý déšť mně nepotěšil ani nezahřál, ale to už si Honza sprintem klestil cestu na předávku a dával mi štafetu. Nitka na něm nebyla suchá, a já se prokousával první metry druhé etapy do kopce, který nebyl nejmenší. Byl jsem rád když jsem se dostal nahoru na rovinatější část a následný přeběh přes louku, kde jsem si užil terénu a potůčků a loužiček. Déšt už mně neštval a v duchu jsem si zpíval od <a href="https://www.youtube.com/watch?v=yfG_zW50XBY#t=56" target="_blank">Hložka a Kotvalda, "V pohodě, po kotníky ve vodě"</a>. Ale jen do chvíle sběhu, kdy jsem protáhl krok a pravou nohou mi projela ostrá bolest od achilovky až po stehno a musel jsem se na chvíli zastavit. Hlavou mi problesklo kdo všechno bude muset běžet etapu navíc, když to nedolezu a přešel jsem co nejrychleji do běhu. Šlo to, ale dřelo to. Při odrazu jsem nemohl nohu natáhnout a naplno se odrazit. Bylo to znát na tempu protože i z prudkého kopce do Krumlova jsem se sotva dostal na tempo pod 5:00 na km a to bylo málo. Umím rychleji i po rovince. Krumlovem jsem se pohyboval za hustého deště a musel dávat pozor v zatáčkách na kočičích hlavách, uklouznout zde by bylo stejné jako skočit holým zadkem na obří struhadlo. Pro nechápavé, hodně by to bolelo. Když jsem proběhl pod hradem uviděl jsem už předávku a sprintem, co mi pravá dovolila předal pásku Markétě. Chodit se s tím dá, běžet taky. Přece to nevzdám.<br />
<br />
V autě, které jsme už solidně zasquotovali, převlíknout do suchého, protože ze mně leje a jsem rád, že jsem si v "Nike autě" na Kvildě půjčil freečka. Moje lunary jsou úplně mokré. Ve Zlaté koruně jsme naložili Markétu a pohybovali jsme se nočními etapami k Budějovicím, kde jak známo by chtěl žít každý. Já teda ne, aby bylo jasno. Po půlnoci předáváme druhému autu. Penzión Pelikán v Purkavcích má otevřeno a dokonce i vaří. Posílám do dolů presso, smažák, brambory a tatarku. Martin si dal zmrzlinový pohár. Proč ne, je teprve chvíli po půlnoci. Nejvíc mně rozsekala Ester, která vytáhla fén a začala si v restauraci uprostřed noci fénovat vlasy. Po chvíli se přidala Markéta a nakonec přišel kluk z jiného týmu. jestli ho nemůže půjčit jeho kamarádce. No, pánové. Nemusíte mít prachy a svaly. Někdy stačí sehnat uprostřed noci dámě fén a získáte cenné body. Sbíráme se a ve sportovní hale v Týně nad Vltavou, za odměnu teplá sprcha. V obrovité hale chvíle spánku.<br />
<div>
<br /></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEioPr0xYlj6iHDTWCTlv3AeUFNzGDRzdfwDyhHJ_yWh2vPwuTm_ep4VPPVbBLurT9hjN2dF1rY6OvOIgbUal5NqJw4jyo8KHI89VSMgcy2uRUO8fUmRhn74jPujpcq369mYravHeQeQBAQ/s1600/2014-05-18+00.17.37.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEioPr0xYlj6iHDTWCTlv3AeUFNzGDRzdfwDyhHJ_yWh2vPwuTm_ep4VPPVbBLurT9hjN2dF1rY6OvOIgbUal5NqJw4jyo8KHI89VSMgcy2uRUO8fUmRhn74jPujpcq369mYravHeQeQBAQ/s1600/2014-05-18+00.17.37.jpg" width="150" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEitqthDXgGZneWGmrMGVAh84bkhWlY8pO2U1fGzIt__D92jFR25CctLRS9-jSGBQs00wiAYdL-Q0nTCe-VbNLddEpyPQzUzYkzHbYQHcOySjf32od9Qud6EA33Myxr7RZZm1jTtTkOZfkc/s1600/2014-05-18+00.23.59.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEitqthDXgGZneWGmrMGVAh84bkhWlY8pO2U1fGzIt__D92jFR25CctLRS9-jSGBQs00wiAYdL-Q0nTCe-VbNLddEpyPQzUzYkzHbYQHcOySjf32od9Qud6EA33Myxr7RZZm1jTtTkOZfkc/s1600/2014-05-18+00.23.59.jpg" width="150" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjfqNTvgOwb5FczhQP0hZyWObbIXQw9SKHcA6pDtDXynB5IFXb70VjHijPoFwaWacPXLjFYyQzcNFLCsQTgoJFt9fR_hsz4DeGd9q-gl219vncP1WHjLoul8VVOgWypHu0ABsCIsFHUP5M/s1600/2014-05-18+00.22.05.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjfqNTvgOwb5FczhQP0hZyWObbIXQw9SKHcA6pDtDXynB5IFXb70VjHijPoFwaWacPXLjFYyQzcNFLCsQTgoJFt9fR_hsz4DeGd9q-gl219vncP1WHjLoul8VVOgWypHu0ABsCIsFHUP5M/s1600/2014-05-18+00.22.05.jpg" width="150" /></a></div>
<br />
<h3>
<b>3. Etapa Kostelec nad Vltavou - Klučenice</b></h3>
<span style="color: #444444; font-size: x-small;">Délka: <b>9,1 km</b>, Náročnost: <b>3-4</b>, Stoupání <b>164m</b>, Klesání <b>183m</b>, Povrch: <b>Asfalt, lesní cesta, lesní pěšina</b></span><br />
<br />
Vrrr, Vrrr. Mám pocit, že jsem spal jen 5 minut, ale hodiny mně uklidňují, bylo to celých 45 minut. Vstát a přesunout se do <a href="http://cs.wikipedia.org/wiki/Kostelec_nad_Vltavou" target="_blank">Kostelce nad Vltavou</a>. Moje poslední etapa se blíží, většina oblečení mokrá, ale přestalo pršet. Teplota kolem 10°C je proti předchozímu dni příjemná a hlavně už neprší. Na sebe kraťasy, nejmenší mokrou část oděvu vhodnou pro běh. A čekání na Honzu v rozhovoru s místními hasiči, kteří plnili nejen zde, ale podél celé trati funkci dobrovolných organizátorů a časoměřičů. Klobouk dolů a velké díky kluci a holky. Stát celou noc na dešti v zimě a jen za tričko! Díky. Najednou se za dodávkou objeví Honza, který mi vrazil pásku a já se vydávám na trať. Za vesnicí kouknu na Garminy, tempo 4:28 na kilometr. Pravá trochu bolí, ale dá se to vydržet, i tak radši zpomaluji, musím upravit techniku a neodrážet se přes spičku pravé. Což mně štve, jsem lehký a špičkou se mi běhá nejsnáze. Cesta se rychle změnila z asfaltu na měkký podklad, skoro až písek a je to velmi příjemné, pravá může víc zabrat. Nádherný výhled do krajiny na boží muka a krásná stavení uprostřed polí. Přede mnou 2 běžci,ty dám. V prudkém padáku z kopce je dávám.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjWFe8x2lA5lMVRDmT0kZA2lXRzTHcHtqICWFQGGSgtcSoWL-sIgF8e-0YRNIVYRpuPuglZhRaGKQeu-EvChFjz7n2DN_627VIqu-v_G5rwAUw4jhMyhp_WQ-kjhLQonV86wWFKEDVRi3s/s1600/2014-05-18+05.46.59.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="150" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjWFe8x2lA5lMVRDmT0kZA2lXRzTHcHtqICWFQGGSgtcSoWL-sIgF8e-0YRNIVYRpuPuglZhRaGKQeu-EvChFjz7n2DN_627VIqu-v_G5rwAUw4jhMyhp_WQ-kjhLQonV86wWFKEDVRi3s/s1600/2014-05-18+05.46.59.jpg" width="200" /></a></div>
Jednoho je mi líto, protože znatelně kulhá a bylo vidět, že se do konce pořádně protrápí. Po loňských Tatrách přesně vím jak mu je. Když se něco podělá u závodu typu Runczech, Runtour, prostě to vzdáte a docíle se dá dojet MHD, ale u závodu tohoto typu jste jeden z 12. Jste člen štafety a úspěch celého týmu závisí na úspěchu všech. Selže jeden a snažení celého týmu jde do kytek. Po sběhu následuje prudké otočení doprava a skok přes koryto potoka, podél říčky malebným pohádkovým lesíkem. To mně nakoplo totálně a ťapičky ťapaly jako o život. Skákal jsem po kamenech a točitých cestičkách, z kopce i do kopce, nádherným údolím. Musím si koupit trailové boty a víc běhat crossy. Přestal jsem i cítit bolest v pravé noze a běžel jsem až za hranou. Všechnu energii do běhu, žádná rezerva. I kdybych měl na trati padnout, povinnost kapitána splním. Do cíle etapy dobíhám v sprintem do kopce s výrazem divé zvěře, štvané lovci. Pásku Markétě, ale nejsem ani trochu v klidu. Poslední úsek mně nabudil tak, že ještě další 2 hodiny skáču jako jehla na šicím stroji. Po dvou hodinách se konečně uklidňuji, a následně předáváme druhému autu. Máme to za sebou.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgwDYs8GkiZxKqXnXkgjIWObDqHljsJPh5yseYr7MszMFy8FJo1G8I4lsfYqiPz7WbkF78bQUrDu_Zzf76rnIqPxlOC3It3lV5gy0h6qYwvrX9HPCmTnqEAj4vrGc9poJpZboXHQZVfggc/s1600/2014-05-18+09.54.08-2.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgwDYs8GkiZxKqXnXkgjIWObDqHljsJPh5yseYr7MszMFy8FJo1G8I4lsfYqiPz7WbkF78bQUrDu_Zzf76rnIqPxlOC3It3lV5gy0h6qYwvrX9HPCmTnqEAj4vrGc9poJpZboXHQZVfggc/s1600/2014-05-18+09.54.08-2.jpg" width="200" /></a></div>
Přesouváme se do Braníka, kde už nás čekají v cíli kamarádi a rodiny. Dávám si pivo a pak další a ještě jedno. Přes <a href="http://www.whatsapp.com/?l=cs" target="_blank">WhatsApp</a> se dovídám, kdo je ještě na trati a kdy asi doběhne Honza do prostoru cíle. Chystáme se na posledních společných 50 metrů, jdu Honzovi víc naproti, abych mu ulehčil poslední část cesty, už ho vidím, sype to pěkně z ostra. Dobíháme ostatní a pak už jen sprint do cíle a je to za námi. Všichni jsme v cíli a objímáme se, potom společné foto na bedně a medaile. "Zase mám slzy v očích", říkám Pepovi. Odpovídá, že to k tomu patří.<br />
<br />
<br />
<br />
Loni jsem si dal <a href="http://www.odtatierkdunaju.sk/" target="_blank">Od Tatier k Dunaju</a> a letos <a href="http://vltavarun.cz/index" target="_blank">Vltavarun</a>. Nejde jinak než porovnat oba závody. Organizátoři se vytáhli a nasadili laťku pořádně vysoko. Značení trati na výbornou. Lepší než v Tatrách. Komunikace přes SMS, během závodu o strženém značení a dalších problémech, na výbornou. Organizace a komunikace během závodu, na výbornou. Opět lepší než v Tatrách. I když oba závody kopírují stejný model, <a href="http://www.hoodtocoast.com/" target="_blank">Hood to Coat Relay</a> jsou oba jiné. Charakter udává mimo jiné i krajina, která je u nás i na Slovensku jiná. V Tatrách jsme měli náročné etapy na začátku a k Bratislavě jsme se posouvali už po rovině. Na Vltavě nám pořadatelé přichystali spoustu překvapení a kdekoliv byl podél Vltavy kopec, hnali nás na něj. Tady nebyly lehké a těžké etapy, ale těžké a ještě těžší, ale tak to má být. Je to přece extrémní štafeta družstev. Extrémní je i to, že trávíte 2 dny mimo svoji komfortní zónu. Není to jako běhat s <a href="http://www.runczech.com/" target="_blank">Runczech</a> nebo <a href="http://www.run-tour.cz/" target="_blank">Runtour</a>, kde si odběhnete závod, převlečete se do suchého a MHDéčkem si dojede s kamarády na pivko. Když neběžíte pomáháte ostatním členům týmu. Komunikujete s druhým autem. Děláte navigátora řidiči a především se sdružujete. Jste 2 dny zavřeni v malé dodávce a třeba při vyzouvání se seznámíte lépe než by jste si přáli. Zjistíte hodně o sobě i o lidech co běží s vámi. Spíte pár desítek minut nebo pár hodin když máte štěstí. Ale tohle vše a spousta dalších věcí, jsou tím co tento typ závodu dělá jiným vyjímečným, až magicky přitažlivým. Běhání je tady kolektivní sport, už neběžíte sami. Budu parafrázovat Zátopkovo rčení. "Chcete něco vyhrát? Běžte 100 m. Chcete něco zažít? Běžte maraton." Za sebe dodám. Běžte příští rok <a href="http://vltavarun.cz/index" target="_blank">Vltavarun</a>, pak pochopíte jak je to jiné od běhání běžeckých sólo závodů v komfortní zóně.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhfV0l_3XgLLfKm1QcI18rtK8RGBOZBCYzf5663IDH8wPLOLCtD43tlL1NxEuQkxmBAsVpCaqTFrdaUbi2-WcVyh2476bNuuD0nfJpLOEeimANSLl7vB8M5N3dFtLhglP-ck0pMb-qx7oI/s1600/10259362_715050695220582_6642962097616732813_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhfV0l_3XgLLfKm1QcI18rtK8RGBOZBCYzf5663IDH8wPLOLCtD43tlL1NxEuQkxmBAsVpCaqTFrdaUbi2-WcVyh2476bNuuD0nfJpLOEeimANSLl7vB8M5N3dFtLhglP-ck0pMb-qx7oI/s1600/10259362_715050695220582_6642962097616732813_n.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Z leva Martin, Jirka, Já, Pepa, Honza, Pavel, Martin(krasoň), Markéta, Ester, Terezka,Kačka, Martin</td></tr>
</tbody></table>
<br />Honza Slavíkhttp://www.blogger.com/profile/06556411898574794178noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5141981468377812519.post-17114414080643173622014-05-12T12:05:00.002+02:002016-09-18T15:36:35.259+02:00Dokončit první maraton: Hotovo<br />
<ul>
<li>42,195 km</li>
<li>28 km rozběhat kamaráda co to chtěl vzdát.</li>
<li>38 km zavolat sanitku italskému běžci, který ležel u nohou českého policisty.</li>
<li>40 km dostat ráno bilboardem do hlavy.</li>
<li>42 km a proběhnout Pařížskou do cíle? Pocit, který nelze popsat. </li>
</ul>
<br />
<div>
A vlastně jsem ani běžet nechtěl, asi 2 měsíce zpět jsem se rozhodl, že poběžím jen <a href="http://vltavarun.cz/index" target="_blank">Vltava run</a> a maraton si nechám na jindy. Ale když jsem se minulý týden prošel po skle na <a href="https://www.facebook.com/events/696228517082535/" target="_blank">Prague International Barefoot running Day IBRD 2014</a> bylo rozhodnuto. <a href="http://www.uteckilum.cz/" target="_blank">Petr Slavík</a>, nemohl běžet a odkoupil jsem od něj číslo, opět. Konec konců, Slavík jako Slavík.<br />
<br />
<b>Cíl:</b> Doběhnout do cíle ideálně <b>pod 5 hodin</b>. <b>Bonus</b> doběhnout <b>pod 4:30</b>. <b>Science and fiction</b> doběhnout <b>pod 4:00</b>.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgTXukA3y8RZtHFOzq6uLJZdpKcf8_cqUYt2FtrNL4IxMSJmiY4Kn-_yHAshARM8HLl9IzenxDpH1-CoFeqIjROYnMO5U4ZuvMekFmjimT2yN2oMqv2hNB9jkqTjuZtjazGqceVYO9jOoI/s1600/10365904_10152422600202372_8277012296480255100_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgTXukA3y8RZtHFOzq6uLJZdpKcf8_cqUYt2FtrNL4IxMSJmiY4Kn-_yHAshARM8HLl9IzenxDpH1-CoFeqIjROYnMO5U4ZuvMekFmjimT2yN2oMqv2hNB9jkqTjuZtjazGqceVYO9jOoI/s1600/10365904_10152422600202372_8277012296480255100_n.jpg" width="320" /></a>Ráno jsem se ani trochu necítil jako, že bych měl běžet svůj první maraton. Pocity jako při normálním dni. Na zastávce jsem potkal sousedku, Katku, která taky běhá a do dneška jsem ji jen vídal z okna když běžela kolem. Kecali jsme celou cestu až na Václavák. Tam jsem měl schůzku s Vendy, Dinem, a Petrou, viz. společné foto. Popřát, plácnout a šup do koridorů. Nakonec jsem str hnul nálepku ze svého pečlivě padělaného čísla, malá tradice když kupuji od Petra a šel do posledního koridoru s <a href="http://instagram.com/p/n2PL_JszFe/" target="_blank">Vendy</a>. Vůbec se mi nechtělo hnát se na hraně, příští týden mně čeká Vltavarun. Pocity? Stále jsem nevěřil, že běžím, ale začal jsem si užívat atmosféru. Ale s tóny Vltavy mi naběhla husina jak prase. To byly hřebíky jak prase a v podstatě mně neopustila po celou trasu. Než jsem se z posledního dostal na start uběhlo krásných 12 minut, plných vzrušení a očekávání. Jen krátce po startu, jsem musel znovu na WC. U Úřadu vlády, do křoví. Nejlepší místo. ;)</div>
<div>
<br /></div>
<div>
V podstatě vše běželo dobře až do 28 km, až na malou přeháňku v Nuslích a protivítr 15m/s v nárazech, kde jsem na 28 km viděl Zdenka, který seděl u trati a vypadal, že už nejde ani o krok dál. Měl krizi od půlky a chtěl to vzdát a tak jsem s ním pokračoval kousek pěšky, když nastartoval a po chvíli se dal znovu do běhu. Když jsme šli pěšky míjel nás Miloš Škorpil a určitě si myslel něco o mladících co to zase přepálili. :D Ale to zajímavé, aspoň pro mně se teprve mělo začít dít. Zdenek pokračoval dál s vodičem na 4:30 a mně začala bolet levá noha v kotníku, až doma jsem si uvědomil, že jsem se v týdnu nakopnul o železnou část postele a musel jsem zpomalit a to citelně. Ale pořád jsem měl velký náskok. Než jsem zastavil se Zdenkem běžel jsem na čas pod 4:30, ale i taková maličkost se projeví, když běžíte 42 km. Pokračoval jsem volným tempem až na Rohanské nábřeží, kde jsem si vzal na občerstvovačce houbičku a dal se do boje s protivětrem a levou nohou.<br />
<br />
Po 500 metrech jsem si všiml stojícího policisty a za ním na zemi ležícího běžce. Napadlo mně, že ho hlídá než dorazí sanitka, to asi všechny běžce a pro jistotu jsem zastavil a dal běžci svoji houbičku, ať se omývá. Byl to italský běžec a ihned ji začal cucat, z toho jsem usoudil, že je dehydrovaný, ale policista mne ujišťoval, že si zde jen lehl a odpočívá. TO mu prý italský běžec tvrdil než ulehl. Ujistil jsem policistu, že toto rozhodně není normální stav a už vůbec ne na 38 km maratonu. Zavolal běžci sanitku a začal se o něj konečně zajímat. Škoda, že nemám jeho služební číslo. Ale stál cca 500m za občerstvovací stanicí na 38 km, kdyby to chtěl někdo řešit služebně. Chvíli jsem si popovídal s Italem a pokračoval jsem nejméně oblíbenou částí tratě. Rovinou po Rohanském.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
U poslední občerstvovačky jsem si dal ionťák a banán. Vyhazoval jsem kelímek do velikého koše s billboardem KOMWAG, když ho vítr obrátil přímo na mně. Díky za <a href="http://www.bujinkan.cz/" target="_blank">Bujinkan</a>, pády se pořád hodí. Ihned jsem šel instinktivně k zemi a dostal jsem jen slabou ránu do hlavy a neodřel si kolena. Při stavění na nohy jsem navíc uklouzl na slupce od pomeranče. :D Jestli je tohle to naběhnutí do zdi, bylo pořádné.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Těšnovský tunel byl vybaven oproti půlce několika reproduktory, které dál nesly zvuk hlasu moderátora a hudbu ze stánku. Totálně blbý nápad!!! Když jsme to běželi poprvé, ještě to šlo, ale na 40 km? Ani náhodou. Feedback pořadatelům na příští rok. Jinak běžím jinudy. Postupně jsem se pomalu dopravoval až k Pařížské, kde jsem si uvědomil, že už jsem vlastně v cílí a dostal jsem to co mi vždy. Energii. Najednou jsem neměl tuhé nohy, nebolela mně levá noha a letěl jsem lehce jako pták Pařížskou ulicí a mával a mával všem kolem, kteří nás vydatně povzbuzovali. Maratonci chápou, prostě bomba. V cíli jsem si na Staromáku zařval od radosti s rukama nad hlavou, tak nahlas, že se na mně obrátili všechny objektivy v okruhu 30 metrů a pak cílová brána. A konec. Dokončil jsem svůj první maraton. Zapomněl jsem si vypnout Garminy, ale oficiálně, <a href="http://www.strava.com/activities/140053135" target="_blank">4:54:08</a>. Vzhledem k záchranným operacím na trati a billboardu, jsem spokojen a nelituji ani vteřiny závodu.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Medaili mi dal Franta, který dobrovolničil. Mimochodem díky všem dobrovolníkům, bylo vás kolem 1300 a na vás ten závod stojí. Od Franty jsem se dověděl, že dokončil i Zdenek. Byl jsem rád, že doběhl a nevzdal.<br />
<br />
Po cestě jsem potkal Verču, a pokračoval jsem s ní pro věci a převlíknout se. Chvilka odpočinku ve fatboy a potom polívka, Verčou v pizzerce a domů.<br />
<br />
Nejlepší reakce na medaili. Byla Štěpánova. "Jéééé, to je wolskwagen." No, děti nemají představu co je běžet 42 km. Ale rozesmál mně.</div>
<div>
<br />
Dneska jsme jeli se Štěpánem do školy. V metru jsem viděl pár lidí jejichž chůze byla <a href="https://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=ncsTy6hIQCk" target="_blank">podobná mojí</a>. Přeháním, ale tak strašné to není. Jen puchýř na levé a jinak se bolest dá snést. Už jsem cvičil a jdu vyklusat i přes neutichající vítr. Ale občas cítím, když udělám určitý pohyb.<br />
<br />
Shrnutí nebo závěr jak chcete: <a href="https://scontent-a-fra.xx.fbcdn.net/hphotos-prn2/t1.0-9/1794735_10201326356635656_2091247036530217080_n.jpg" target="_blank">Bomba!!!</a> stačí si jen vzpomenout na doběh Pařížskou a mám slzy v očích a husinu jak prase. Maraton prověří vaše schopnosti úplně do detailu a záleží i na maličkostech jako kopnutí do postele. Dokonalost není maličkost, ale z maličkostí se skládá. Maraton není maličkost, ale úspěšné dokončení maratonu se na maličkostech zakládá. Dodržovat tréninkový program, posilovat středové svaly, mít na mysli váš cíl, zavodnit se atd a hlavně se u toho nezničit. Jsem šťastný a mám zase na chvíli klid než si vezmu další bod z mého seznamu snů. Co to bude? Dokončit triatlon? Potápět se se žraloky? Nebo konečně dostudovat? Nevím, ale zase něco náročného a dlouhého. Brát si malé cíle mně nebaví.<br />
<iframe allowfullscreen="" frameborder="0" height="290" src="//www.youtube.com/embed/BYJFDTn8prU" width="440"></iframe>
</div>
Honza Slavíkhttp://www.blogger.com/profile/06556411898574794178noreply@blogger.com0Praha, Česká republika50.0755381 14.4378004999999849.749331100000006 13.79235349999998 50.4017451 15.083247499999981tag:blogger.com,1999:blog-5141981468377812519.post-22822969135516713622014-04-09T18:59:00.002+02:002016-09-18T15:36:55.136+02:00Sportisimo Prague 1/2 maraton 2014To byly zase silácké kecy, že letos budu běhat jen závody od 30 kilometrů a víc, s vyjímkou <a href="http://werunprague.cz/" target="_blank">We Run Prague 2014</a> samozřejmě. Ale o víkendu jsem si dal <a href="http://www.runczech.com/cs/vysledky/vysledky-2014/sportisimo-1-2maraton-praha/index.shtml" target="_blank">Pražský půlmaraton</a>. Sice jen, protože si Petr zranil koleno a nemohl běžet. Jinak bych doma odpočíval a potil bacil z těla. Protože ještě ve středu jsem ležel jak placka v posteli a došel sotva do kuchyně a cesta do školy byla jako výprava na severní pól, natož běžet půlku. Dokonce jsem si překládal schůzky až na další týden, protože jsem se vůbec necítil, ale když mi ve čtvrtek dopoledne napsal Petr, že to nedá a jestli chci číslo na půlku, najednou se mi udělalo zázračně dobře a řekl jsem jo, jdu do toho! Prostě nastavení v hlavě. Vstávej sokolíku, v sobotu běžíš půlku a už to bylo!<br />
<br />
V pátek jsem si od Petra převzal číslo, které bylo na jeho jméno, ale co už, pták jako pták a už jsem si to štrádoval domů s taškou a baťůžkem. Mimochodem mám pocit, že jsou rok od roku menší. Ještě jsem cítil kapku bacil v tělě, ale plán pod 1:50 se mi zdál reálný a jen kdyby to šlo mega dobře tak pod 1:40 nebo aspon co nejblíž 1:40. Taktika? Chytit se vodiče na 1:40 a držet se ho co nejdéle. Když to nepůjde tak v poklidu doklusat do cíle. Nejlepší letošní tréninkový čas ukazoval 1:42 ne naplno a věděl jsem, že pokud se něco mega nepodělá dám si oficiálně osobák. V tréninku se to prej nepočítá i když to měří GPSka. :P<br />
<br />
V pátek večer jsem si nedal víno a cigárko, ne že bych měl chuť a v sobotu ráno jsem si přivstal a začal se chystat. Pořád jsem si říkal, že je to jen další půlka(třetí v pořadí) a že už mně nic nemůže překvapit. Oblíkl jsem si kraťasy a tričko, navrch bundu, sbalil si náplasti, suché oblečení, pár drobností, vodu a šup na autobus. Hned na zastávce jsem potkal prvního běžce, mávli jsme si na pozdrav. Běhání spojuje. Kdyby jsme se potkali v týdnu v obleku ani na sebe nemrknem. :) V metru už bylo běžců víc a opět jsme se zdravili neznaje jeden druhého. Poznávací znamení sportovní oblečení, běžecké boty a oči svítící jak vánoční stromeček. Tím taky skončil můj ledový klid frajera, kterého nic nerozhodí, protože už přece běží třetí půlku. :D A dostala mně předzávodní atmosféra ne nepodobná tomu jako když se zamilujete. To taky lítáte nahoru a dolu a chvíli máte v bříše pocit jako na zvracení a po tělu se rozlévá pocit tepla, který střídá husina jako prase. BTW a to jsem ještě nevyběhl.<br />
<br />
Na Staroměstskou jsem dorazil krátce po 10:30 a než jsem vyfáral z ďury na povrch chvíli to zabralo. Fronta jak na banány za totáče. Sraz s bandou z <a href="https://apps.facebook.com/nike_lokality/" target="_blank">Nike tréninků</a> jsem ale stihl. <br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_TpGHmji4ODKKS6vBNrQ216E674EAn6UZ8XEAZQJm8GRtGDm7ptqLrErZ71OjzCLldTFB7XvaYvN6qx5bUaagqRqCz2aa_1TNm-9QKzTz4bAuVbsLj-HY4HkPiZ6tfWgWi8_iEvqvjrw/s1600/10169431_10203351760145795_1861766180_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img alt="Skupinové foto před Sportisimo 1/2Maraton Praha by http://novtom.cz/" border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_TpGHmji4ODKKS6vBNrQ216E674EAn6UZ8XEAZQJm8GRtGDm7ptqLrErZ71OjzCLldTFB7XvaYvN6qx5bUaagqRqCz2aa_1TNm-9QKzTz4bAuVbsLj-HY4HkPiZ6tfWgWi8_iEvqvjrw/s1600/10169431_10203351760145795_1861766180_n.jpg" title="Skupinové foto před Sportisimo 1/2Maraton Praha by http://novtom.cz/" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Skupinové foto před Sportisimo 1/2Maraton Praha by http://novtom.cz/</td></tr>
</tbody></table>
Společné foto, popřát si štěstí a jdem do šaten. Po uložení věcí jsem zjistil jak bylo fajn strávit chvíli ráno s photoshopem a tiskárnou, pří úpraě startovního čísla. Petr měl koridor "Jé", ale můj čas odpovídal ta asi tak "Déčku". U koridorů stál sekuriťák, který vracel běžce s pomalejšími čísly k jejich koridorům. Normálně bych si číslo nepadělal, ale když Runzcech neumí udělat triviální změnu v databázi, třeba i za mírný poplatek, tak pokud jste se týden před závodem zranili nebo vám prostě vypadlo hlídání máte smůlu. Zaplať a běž jinak nás dál neotravuj se to dá. Jinak jsem na organizaci nenašel nic závadného. Zkrátka když to děláte po X-té, už vám to jde.<br />
<br />
Chvíli jsme vyhlížel vodiče zatímco jsem se zahříval. Na poslední chvíli jsem se přesunul k vodiči na 1:40 o koridor zpět, zapomněl jsem se ho zeptat na jméno a už tu byl start a Vltava. Zahákl jsem se za vodiče a držel se a obíhal pomalejší štafetové běžce. První 3 km tlačenka jako vždy, ale co s tím nadělám. Když chcete běžet Pražskou půlku a mít kolem sebe místo musíte ji dát pod 1:30. Jinak to prostě nejde. :D Ten dav není příjemný, ale to už k závodům této velikosti patří. Jedinou nepříjemnost jsem zaznamenal asi na 7 km, když mi zkřížil cestu běžec, který špatně odhadl, to že zrovna stáčím lehce doleva a délku mého kroku. Naštěstí se mi nic nestalo a když jsem mu pomáhal na nohy omlouval jsem se mu. Fakt jsem to nestihl vybrat. Sice řval, že má jít do ... protože nejsme na závodech, ale na hlavu nespadl určitě, otřes mozku proto vylučuji. Ale chápu, ego bolí víc než ruka v jistých situacích. Fakt promiň, ale nebylo to naschvál.<br />
<br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjuD9InCv1qCxe40DRd7_M2P2hAelHZ8Ok92033EqH694N42W0aGKKYzoSQHlZgHOsAJcjE2zOUsh4pi2dbRM96nf_wfSXAb6Ojrer1zneCW0u10sP9XRxvakf3tJWB-hIb3m2YnWjcenY/s1600/10001524_10203351762665858_1282714998_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img alt="Momentka ze závodu by http://novtom.cz/" border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjuD9InCv1qCxe40DRd7_M2P2hAelHZ8Ok92033EqH694N42W0aGKKYzoSQHlZgHOsAJcjE2zOUsh4pi2dbRM96nf_wfSXAb6Ojrer1zneCW0u10sP9XRxvakf3tJWB-hIb3m2YnWjcenY/s1600/10001524_10203351762665858_1282714998_n.jpg" title="Momentka ze závodu by http://novtom.cz/" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Momentka ze závodu by http://novtom.cz/</td></tr>
</tbody></table>
Vodiče jsem se držel až na 13tý kilometr, kdy se mi chtělo na WC tak moc, že jsem se rozhodl si odskočit do TOYTOYky a kašlat na čas 1:40. Po vykonání potřeby jsem už byl v palici lenivý a nechtěl jsem dohánět vodiče, proto jsem pokračoval v pomalém tempu 5:15 až k nemocnici na Františku, kde jsem začal cítit, že po nemoci nejsem přeci jen až tak ok jak jsem si myslel a zpomalil jsem ještě víc ať nezkolabuji v cílové rovince. Dle hodinek jsem pořád běžel na osobák a letos budou i jiné půlky, kde to můžu v lepší formě natnout až budu trhat asfalt. :D plácnul se Štěpánem, dal pusu Verči a namířil to do cíle, který jsem proběhl dle mých Garminů za <a href="http://www.strava.com/activities/137601279" target="_blank">1:47:30</a> rovných, přesně o dvě minuty zlepšení osobáku od loňské Karlovarské půlky se spokojeným úsměvem na tváři. Nakonec se to ukázalo i jako ofic. čas. Vím, že mám i na čas pod 1:40, tréninkové časy to dokazují, ale dva dny po nemoci neúplně ok jsem to nechtěl přehnat. Ani to nešlo. Mohl jsem to taky odskákat v lepším případě znovu ulehnutím nebo skončit na kapačkách.<br />
Na mostě jsem si <br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjxRPL7GsVTndIlJAAVNmXgnHJUQAHA73K-qiTldiEaD-S_Se2mp0r9MO-izVPTGrBeshxjrxnH1ZQ0-03XPY4Z3jN4oM5shKuXHTA1xTOhRDUjdbku1YYCEJPTeIHu6NvgSRWUQglDahk/s1600/2014-04-05+13.51.06.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img alt="V Cíli" border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjxRPL7GsVTndIlJAAVNmXgnHJUQAHA73K-qiTldiEaD-S_Se2mp0r9MO-izVPTGrBeshxjrxnH1ZQ0-03XPY4Z3jN4oM5shKuXHTA1xTOhRDUjdbku1YYCEJPTeIHu6NvgSRWUQglDahk/s1600/2014-04-05+13.51.06.jpg" title="V Cíli" width="240" /></a></div>
V cíli jsem si plácnul s úplně cizím běžcem. Pogratulovali jsme si k štastnému doběhu a šli každý svoji cestou. Od Ivany z <a href="https://apps.facebook.com/nike_lokality/" target="_blank">Nike tréninků</a>, která dobrovolničila jsem si vyzvedl medaili. A za chvíli jsem v davu narazil na Michala jak jinak než z <a href="https://apps.facebook.com/nike_lokality/" target="_blank">Nike Tréninků</a>. :) Jeho osobák 1:31 je hodně dobrej a jsem rád, že na Tatry piluje formu. Těším se. Potom klasika, vyzvednout batoh, převlíknout a po cestě ještě vystát frontu na balónky se Štěpánem. Fakt mně reklamní stánky na těhle akcích štvou, protože co chce dítě, když vidí jiné dítě s balónkem? Ano, správně balónek. A nedá pokoj dokud ho nedostane. V tomto případě to zamíchala kartou osudu hodně. Protože po cestě na mostě mi Verča něco říkala a než jsem to zpracoval viděl jsem jak jde k davu na mostě. V tu chvíli, ale už dorážela záchranka na místo, kde přihlížející a dobrovolníci oživovali běžce, který měl zástavu srdce. Verča se na základě toho rozhodla dávat kurzy první pomoci lidem jako dárek všem v okolí. Fajn dárek. Jeden jsem hned našel na <a href="http://www.naucmese.cz/kurz/naucte-se-pomoci-druhym-1" target="_blank">naučmese</a> a další přímo na stránkách <a href="http://www.cervenykriz.eu/cz/pp.aspx" target="_blank">Českého červeného kříže.</a> Kdo se přidá, napište mi zprávu nebo se ozvěte přes komentář.<br />
<br />
Pak už na oběd a domů do sprchy a pak se natáhnout do postele. Na neděli jsem si s partou, kterou znám jak jinak než z <a href="https://apps.facebook.com/nike_lokality/" target="_blank">Nike tréninků</a> naplánovali po závodní výklus na 10 km z Ladronky přes Petřín na Hrad a zase zpět, který se mi i s cestou na Ladronku a zpět protáhl na 19 km přes Košířské kopce.<br />
<br />
Když to sečtu za víkend lehce přes 40 km, krásný závod a prima výklus. :D Taky jsem si ověřil, že pokavaď nejde o život jde o hovno. Jenom v tu sobotu na mostě o život šlo. Ne mně, ale prostě šlo. Takže šup hlásím se kurz první pomoci a budu rád, když se přidáte. Tohle se fakt může stát každému a nejen na závodech.<br />
<br />
P.S.: Jinak kdyby jste se chtěli dovědět víc o blogování a jeho využití
pro firemní propagaci pak <a href="http://www.gug.cz/cs/akce/firemni-blogovani/terminy/1" target="_blank">22.4. v HUBu</a> v rámci <a href="http://gug.cz/">GUG.cz</a>, jehož jsem členem, organizuji akci právě na blogování zaměřenou. Těším se na vás.Honza Slavíkhttp://www.blogger.com/profile/06556411898574794178noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5141981468377812519.post-45347609494712642672013-12-24T18:48:00.002+01:002016-09-18T15:37:12.118+02:00Jak jsem se rozhodl užít si nestereo vánoce.Nejsem Vánoční hater. Ani nechci kazit Vánoce ostatním. A vůbec to není o tom, že nemám s kým a kde být. Ale prostě rok co rok vidím kolem sebe neustále se opakující cirkus a tak jsem se rozhodl ho letos vynechat. A proč? Protože mám možnost svobodné volby a chci vědět co dělám a proč to dělám.<br />
<br />
Nenazdobil jsem letos stromeček, stejně ho zase kocouři do Štěpána sestřelí. Nechal jsem ho i baňkami v krabici. Nebudu si s nikým na Štědrý den dávat dárky. Ne, že bych je nekoupil. Koupil, ale nestandardní. Každý z mých blízkých dostane kurz z <a href="http://www.naucmese.cz/" target="_blank">naučmese</a>, aby se mohl naučit něco co mu zůstane napořád. Nebudu večer koukat na pohádku, místo toho se projde s přítelkyní po městě. Nebudu mít ani bramborový salát a kapra. Mimochodem, toho jsem nejedl, speciálně, na štědrý den, ještě když jsem jedl maso, protože mi to přišlo jako genocida páchána na kapřím etniku. Dávám si právě čočku na kyselo, protože ji mám rád. Zkrátka nebudu dělat nic z toho co dělám každý rok.<br />
<br />
<br />
A to protože se každý rok dokola opakují neustále ty samé situace kolem mně a chci prolomit kruh. Takže:<br />
<br />
<ol>
<li>Přejeme si šťastné a veselé svátky. Jen ty svátky? Jen ty tři dny? Copak rok nemá dalších 362 dní kdy můžeme být šťastní? Jako by jsme mohli nebo měli nařízeno být šťastni jen na vánoce. A ještě na sebe máme být hodní, když jsou ty vánoce. Tzn., že po zbytek roku se změníme ve zvířata, která si nedávají přednost ve dveřích, nepomáhají maminkám s kočárkem do tramvaje, babičkám s taškou do schodů atd. Často vidím před vánoci spoustu nervních lidí, kteří po sobě řvou. Řvou po prodavačkách v obchodech. řvou po lidech v MHD. Prostě řvou protože jsou unavení a vystresovaní z toho, že musí být na ten Štědrý den šťastní a veselí. Musí všechno stihnout, aby už konečně byli doma s rodinou a byli šťastní a veselí. Proto jsem se rozhodl, že nebudu přát štastné a veselé svátky, <b>ale šťastný a veselý celý život a každý jeho jednotlivý den i okamžik.</b> <b>Máte na něj právo</b>, jen si to tak musíte zařídit. <b>Vaše štěstí nemá v rukou žádný osud nebo bůh, </b>který se samovolně rozhoduje, kdo a kdy bude mít super den. <b>Jste to jen vy a nikdo jiný</b>. Začněme už dnes. ;)</li>
<li>Kupujeme si spoustu dárků. Zadlužujeme se, trumfujeme se, kdo dráž. Běháme, lítáme jak blbí. A proč? Nevím. Nějaká zkomolené tradice, která nám přerostla přes hlavu a peněženku. K čemu jsou nám všechny ty iPody, iPhony, iPady, ajBoty, ajKnihy, ajDalší jiné kraviny, kterýma si dáváme najevo jak se máme rádi. Co zkusit místo hromady dárků, které jsou častěji jen výkupným, za černé
svědomí, že tolik pracujeme, nejsme doma a nemáme na své rodiny a kamarády čas. A když už jsme doma a máme čas, tak tolik vystresovaní a unavení, že po jen řveme a nadáváme. Místo toho
dnes <b>u vánočního stromečku obejměte vaši ženu, přítelkyni, maminku, děti
prostě všechny co s nimi jste a řekněte jim jak je máte rádi a jak si
vážíte jejich podpory a lásky.</b> <b>A nedělejte to jen jednou v roce. Dělejme
to třeba každý den.</b></li>
<li>Úklid, vaření a pečení. Nemám nic proti úklidu, ale preferuji ho dělat pravidelně a ne jednou za rok. :) Vařit a péct různé dobroty je fajn, ale mám už roky pocit, že místo "Narodil se Kristus pán, radujme se..." se tam zpívá přežerme se. Předvánoční fronty v obchodech, kvůli třídenní žranici a přecpávání se. Asi se zeptám bezdomovců jak je to se stavy popelnic po vánocích a kdy jim začínají žně. Nejdříve se napečou hromady cukroví a pak slýcháme to "nejez to! Cukroví je až na svátky". Během svátků se zase ozývá "jezte to cukroví, zkazí se, příští rok se na vás vykašlu." A když už je napečeno, navařeno, uklizeno všichni jsou večer totálně vyčerpaní a během dne atmosféra, že stačí jen jiskra a už se to doma hádá a na štědrý den. Kdy na sebe přece máme být hodní. Vysrat se na úklid, pečení, vaření. Mnohem raději budu celý den s lidmi, které mám rád, hrát na kytaru koledy, zpívat a vykládat si, než večer rozbalit pár dárků, kouknout na pohádku, u které se dojí zbytky salátu od večeře a do hodiny všichni usnou vyčerpáním a stresem z příprav a stresu. <b>Prostě buďme spolu a ne s našimi sporáky, troubami a vysavači.</b></li>
</ol>
Jediné co se tímto článkem snažím říct je, že jsem si udělal <a href="http://nestereo.cz/" target="_blank">nestereo</a> vánoce, abych si uvědomil proč je slavíme a co nám mají dát. Pro mě je to uvědomění si, že jsme lidé a ne stroje. Máme své chyby a emoce a často podle toho jednáme. Nemluvíme spolu ale, žijeme vedle sebe a není to dobou. Je to námi lidmi.<br />
<br />
Proto vám přeji štastný a veselý každý den ve vašem životě. Aby jste dělali co milujete a byli s lidmi, které milujete po celý rok a nejen na vánoce. Dávejte jim najevo co k nim cítíte a jak je máte rádi, protože zítra už může být pozdě. A vykašlete se na zvyky a tradice, které děláte bez porozumění jejich základům a kořenům. Protože, když občas něco nebude ťipťop, ale budete se svými rodinami a přáteli, bude vám to úplně jedno a jim taky.<br />
<br />
P.S.: Ježíš se stejně nenarodil v prosinci, ale v cca v březnu, takže je to velké šílenství úplně jedno. Honza Slavíkhttp://www.blogger.com/profile/06556411898574794178noreply@blogger.com0Praha, Česká republika50.0755381 14.4378004999999849.749331100000006 13.79235349999998 50.4017451 15.083247499999981tag:blogger.com,1999:blog-5141981468377812519.post-67833082260084462832013-10-11T11:17:00.002+02:002014-04-03T14:47:04.074+02:00Flashrun nebo Frog run? Just fun. ;)Vím, že nejsem originální co se úvodních článků týče, ale opět výzva na FB a opět je za tím Nike. Opět běžecký event a opět jsem se přihlásil, než jsem si přečetl o co vlastně půjde. Název akce <a href="https://apps.facebook.com/nike_lokality/runs/view/1451" target="_blank">Flashrun</a>. Prosím neplést s "Kulový blesk" a pod. Běh žižkovským nádražím ve tmě a na design bloku. No tak jistě, u toho musím být. A protože jsem před nedávnem měl chřipku, která se mnou silně zacloumala. Ne, milé dámy, nebyla to jen obyčejná rýmečka a kašílek, tak jsem běhání s vyjímkou <a href="http://koule1.wix.com/twitrun" target="_blank">Twitrunu</a> moc nedal. No prostě děs. I proto jsem si musel jít zaběhat a i běžecká banda už mi i chyběla. Zejména mlčenlivost a skromnost Dana s Davidem. :P<br />
<br />
Dopoledne jsem měl schůzku, pak skype call, mezitím bourala tramvaj, kterou jsem se vracel do kanceláře, kde jsem jen stihl pořešit největší průsery a spěchal jsem na Hradčanskou, kde jsme měli sraz s Terkou a Lukášem. Překvapilo mně, zě si dáváme schůzku na zastávce MHD, a pak jsme pokračovali autem. Teda až když se přidal Lukáš. No, spíš vycourali. Praha prožívala svůj každodenní dopravní kolaps, ale přes letenský tunel jsme se dostali, přes Karlín na Žižkov a šli se zaregistrovat a převléci. Déšť, který lehce zkrápěl mé sako při cestě na tramvaj, sílil. Silně sílil a to se nám pramálo líbilo. Ale než moknout a mrznout tak to raději využít vstupenku, kterou jsme dostali od Nike a šli jsme si prohlédnout Designblok. Tam jsem se nějak zamotal a než jsem se vymotal bylo 18:58. Na start jsem dobíhal a už začalo řazení do skupin.<br />
<br />
<a href="http://honzajakubicek.wix.com/bezeckytrener" target="_blank">Honza Jakubíček</a> měl skupinu číslo jedna a říkal, že chce ty nejrychlejší. Inu, moc se mi nechtělo, ale když jsem viděl, že tam jdou i kluci a holky pomalejší než já. Bylo rozhodnuto. V sílícím dešti jsme poskakovali a rozehřívali se, až jsme konečně vyrazili směr Žižkovský pomník. Hned na prvních metrech jsem pochopil, že tohle bude samá voda. Kaluže, výmoly a všude vody jak, vody po dešti a než se dav roztáhnul, už jsem měl mokro v obou botách a za chvíli všechno na sobě. Jsem si jist, že jsem nebyl sám. U Žižkovského památníku kroužíme v dešti a čekáme na ostatní, asi 3 kolečka. Déšť stále sílí, až se konečně 200 hlavé stádo dostává na místo a začíná akce ne úplně se nepodobající nahánění dobytka. Upřímně fotografa lituji. Já na jeho místě mít k zorganizování tuhle bandu, tak zahodím aparát, ať stojí co stojí a jdu prodávat smažené hranolky. Ale povedlo se. Na výsledek si ještě chvíli počkejte. Snad budu v zadní řadě i vidět. A už konečně běžíme dál. Ještě jsem před sebou zahlídl Petru, jak se rozplácla na žulovém kvádru, který očividně neviděla, až to plesklo a všichni se koukali jestli žije. Kdybych nebyl gentleman a pokračoval v popisu rozplácnutí, napsal bych, že se tam neplácla jak žvýkačka vystřelená z praku. Ale nic se jí nestalo a pokračovala v běhu. ;)<br />
<br />
Cesta z kopce vypadala jako sjezd divoké řeky, ovšem za stavu průtrže mračen a zácpy na magistrále. Kolona běžců, skok co skok, šplouch a šplouch. Všude voda, samá voda a hoooodně běžců. Pokračovali jsme směr Florenc a pak na Křižíkovu, kde jsme k mému příjemnému překvapení zatočili do tunelu a do kopce. No jako nahoře jsem cítil v nohách nedostatek trénování a z plic lezlo vše co jsem nestihl vykašlat během "rýmičky". Ale budili jsme pozornost. Bodejť by ne, že. V dešti běží 200 svítících maniaků málokdy a lidi nás solidně povzbuzovali. Zrovna nahoře u tunelu jsem za to vděčný. Slova všichni jste machři a máte můj obdiv nás nabudí. Chytil jsem další dech a kolem stojícího zdravotníka, pochvala organizátorům, jsem procválal, jak Šemík přes Vyšehradskou skálu. Směrem na Krejcárek, jsme potkali dalšího zdravotníka, což jsem fakt ocenil, že se na nás tolik dbá a už jsem si říkal, že by mohl být konec blízko. Garminy napověděly, že je. A pak jsem viděl jako se čelo stáčí přes Krejcárek po schodech nahoru směr nádraží Žižkov. Jako teda tolik schodů jsem nevyběhl nikdy v životě a nahoře už jsem tavil. U zastávky, ale čekala skupina na světla a tam jsem je doběhl. Během chvilky i trošku zregeneroval, abych nabral sílu na závěrečné brodění. Ano brodění, protože tohle už byla kanoistika bez kánoí. :D Vběhli jsme do nákladového nádraží, kde jsme si dali high five a pak se všichni sunuli k autům do MHD, převléct a rychle domů do tepla.<br />
<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiVP55vQnbv9vwr83BY3X_47nhKgJMI7L1Kwx0LelrK3-etNDc1v9P-FCT28pKsB9CMzCm5fSFG9WFV1hYTV0BoevfWWJtm3jerhuvfobzQT9lcBhLWxmdkgWxJkWovsgEx5VXIn_cPBTw/s1600/obr%C3%A1zek.JPG" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiVP55vQnbv9vwr83BY3X_47nhKgJMI7L1Kwx0LelrK3-etNDc1v9P-FCT28pKsB9CMzCm5fSFG9WFV1hYTV0BoevfWWJtm3jerhuvfobzQT9lcBhLWxmdkgWxJkWovsgEx5VXIn_cPBTw/s320/obr%C3%A1zek.JPG" height="240" width="320" /></a> Přiznávám převlékání z úplně mokrých věcí, s úplně mokrýma rukama a svraštělou kůží, v úplné tmě na rampě na nádraží není vůbec sranda. No, ale povedlo se. Mokré jsem měl úplně vše. I své speciální obojživelné trenýrky, želvy ninja, určené pro boj v týlu nepřítele a obojživelné operace.<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
Takže rychle autem domů a do sucha a najíst a dát si čaj a napsat po dlouhééééé době tenhle článek. A samozřejmě to postnou na FB. :D<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi2x9IcgdCsyocUtWxBYnis-vvUJXT1dDyXFcNXLx2JqX0EhqqFOFDxgFR6D3hcAJyHSwPZqqKxDtajXb7yE3UEmPKwRoyJXxaTbKD6sWMawjwEgmaQaB_IWh2HQVlFppq_jYpE4xnZ74w/s1600/FireShot+Screen+Capture+%23039+-+%27Honza+Slav%C3%ADk%27+-+www_facebook_com_honza_slavik_ovax.png" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi2x9IcgdCsyocUtWxBYnis-vvUJXT1dDyXFcNXLx2JqX0EhqqFOFDxgFR6D3hcAJyHSwPZqqKxDtajXb7yE3UEmPKwRoyJXxaTbKD6sWMawjwEgmaQaB_IWh2HQVlFppq_jYpE4xnZ74w/s320/FireShot+Screen+Capture+%23039+-+%27Honza+Slav%C3%ADk%27+-+www_facebook_com_honza_slavik_ovax.png" height="87" width="320" /></a></div>
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiN2RxAqSv5p1Y1gJfG0Lm1EM8kojrTQSyGSHuabXosX1l2kR-RdqivOlIOQv1HYxP3i7F2GJB99Xsh7TyCLG9fGUrVF0jKBvr9RQr7xnkKLYN-r4zFoGpA95zqZnsSZcmYe4ALUyFWJFc/s1600/FireShot+Screen+Capture+%23037+-+%27%23FLASHRUN%27+-+www_facebook_com_events_632005600177128__fref=ts.png" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiN2RxAqSv5p1Y1gJfG0Lm1EM8kojrTQSyGSHuabXosX1l2kR-RdqivOlIOQv1HYxP3i7F2GJB99Xsh7TyCLG9fGUrVF0jKBvr9RQr7xnkKLYN-r4zFoGpA95zqZnsSZcmYe4ALUyFWJFc/s320/FireShot+Screen+Capture+%23037+-+%27%23FLASHRUN%27+-+www_facebook_com_events_632005600177128__fref=ts.png" height="64" width="320" /></a><br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
Edit:<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgFASocMsL9Qb9dCo_FORMJetgt9xfIhD2bSE6I3TLKK0BHfRfhfxPtE81G7pN817tg8cPz56p-SeXxIH69WdQ0toBK6Arxe086S0mkh0DmaGjjfIjKQWaxjOeHGvm2HlmHGsCEH6M9G20/s1600/1277713_10202307057422642_1359758162_o.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgFASocMsL9Qb9dCo_FORMJetgt9xfIhD2bSE6I3TLKK0BHfRfhfxPtE81G7pN817tg8cPz56p-SeXxIH69WdQ0toBK6Arxe086S0mkh0DmaGjjfIjKQWaxjOeHGvm2HlmHGsCEH6M9G20/s320/1277713_10202307057422642_1359758162_o.jpg" height="212" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Společné foto ;)</td><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><br /></td></tr>
</tbody></table>
<br />Honza Slavíkhttp://www.blogger.com/profile/06556411898574794178noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5141981468377812519.post-63787439006409197492013-09-01T00:26:00.000+02:002016-09-18T15:37:28.670+02:00We Run Prague 2013"V této knize, která je mými vzpomínkami.<br />
Na první stránce první kapitoly, která líčí den, kdy jsem tě poprvé potkal...<br />
... jsou napsána tato slova.<br />
Zde začíná nový život.''<br />
<br />
<div class="firstHeading" id="firstHeading" lang="cs">
<span dir="auto">Dante Alighieri, La Vita Nuova</span></div>
<div class="firstHeading" id="firstHeading" lang="cs">
<span style="font-size: x-small;"><i><span dir="auto">(Takto je čteno kapitánem Janeway v Star Trek Voyager, 5. série, epizoda 11)</span></i></span></div>
<div class="firstHeading" id="firstHeading" lang="cs">
<br /></div>
<div class="firstHeading" id="firstHeading" lang="cs">
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiaMu9_8dHI2PON4SZkflhICH2PFobBVCyMZsCiheol99334oqOUTCtUmpCUrQ_iOwQbdWY4bzQ5JqeinfW707MTZmsmVoWR4ZV9bhWIQIzKJbwgqXOc3yjx5r5RqbTFcUR6W0SGqS-CcU/s1600/2013-08-31+15.49.49.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="150" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiaMu9_8dHI2PON4SZkflhICH2PFobBVCyMZsCiheol99334oqOUTCtUmpCUrQ_iOwQbdWY4bzQ5JqeinfW707MTZmsmVoWR4ZV9bhWIQIzKJbwgqXOc3yjx5r5RqbTFcUR6W0SGqS-CcU/s200/2013-08-31+15.49.49.jpg" width="200" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">13280 I am fast and furious</td></tr>
</tbody></table>
<span dir="auto"> Dal jsem si sprchu, pořádný kotel těstovin, kafe a mám rohlík od ucha k uchu a kdybych neměl uši, směju se dookola. Takový mám pocit z We Run Prague 2013. Uzavřela se krásná první kapitola mého běžeckého života. Kdy jsem začal běhat před rokem. Po rozchodu s přítelkyní, po odchodu z práce, která mě ničila. No prostě toho bylo tenkrát na nic víc. Ale začal jsem běhat a běhám už pořád a běhat budu co mi jen budou síly stačit. Někdy v srpnu loňského roku jsem se začal připravovat na svůj první závod. We Run Prague 2012. Dokončil jsem za 57:07. Nikdy předtím jsem 10km neběžel. Nejvíc tak 3km a možná ani to ne. Dneska jsem dokončil za <a href="http://www.strava.com/activities/137600512" target="_blank">45:44</a> a jsem spokojený.</span><br />
<span dir="auto"><br /></span>
<span dir="auto"> Postavil jsem se krátce před 16:00 do modrého koridoru s časem 40-45:00 a srovnával jsem jaké to bylo loni, když jsem byl v tom úplně posledním až vzadu na konci. Užíval jsem si blízkost pódia s Bárou Špotákovou a </span><span dir="auto">Paulou Radcliffe a celou tu atmosféru mávajících rukou, ale pak už jsme odpočítali a vyběhli a bylo nás 10 000. Oproti loňsku nárůst z 8500. Měl jsem strach jak to pořadatelé nacpou do žlutých lázní, ale vešlo jim to nádherně. I organizačně jsem nezaznamenal žádný problém. Teda až na ty čipy a ve výsledcích zobrazený čas od výstřelu, ale jinak dobrý holky a kluci z Nike a dik. ;) . Ale za chvíli už jsem měl za sebou první kilometr a pokračoval jsem Prahou dál pod Vyšehradskou skálou, Rašínovým nábřežím jsem si to běžel městem, které se mi před třemi léty stalo novým domovem, až na Václavské náměstí na první občerstvovací stanici. Jen si tak trochu loknout a polít se a zase dál. Na Staromáku jsem kousek běžel s Petrou a u Vltavy, jsem na občerstvovačce za Jiráskovým mostem zdravil Zdeňka, kamaráda a treníra z <a href="https://www.facebook.com/groups/158949310952094/" target="_blank">Nike tréninků</a>. A foukal vítr </span><span dir="auto"><span dir="auto">a slunce mně hřálo a chvílemi i pálilo</span>. A po celou dobu se mi běželo tak hladce a krásně, že jsem se vykašlal na svůj cíl dát to pod 45:00 a prostě jsem si to "jen" bombasticky užíval! Protože tenhle závod je pro mně totiž vrchol sezóny. Je to moje srdcovka. Je to můj závod "Number one".</span><br />
<br />
<span dir="auto"> Nejsou tu totiž žádní Keňani, a shon za rekordem trati. We Run Prague je závod kamarádský a přátelský. Je tu hodně "hobíků" a zároveň i profíků a je to jen 10km a běhá se to tam kde trénuji a kudy chodím do práce. A podél trati postávají známí a kamarádi a já si prostě můžu běžet na pohodu a zdravit je a dávat si "high five" a cítit se skvěle! Tenhle závod má prostě atmošku jako žádný jiný. A už když ho běžím tak mám husinu a občas i slzičku. Tak takhle si to užívám a takhle jsem si to užil i dneska.</span><br />
<span dir="auto"><br /></span>
<span dir="auto"> Tentokrát jsem neběžel #ažnaplech, tentokrát jsem to běžel jako poděkování. Běžel jsem to jako poslední etapu své velké pouti, která za ten rok udělala přes 950km. Necelých 50km ještě zbývá do první tisícovky. A </span><span dir="auto">ten rok jsem si užil hodně starostí a stresů, ale poznal jsem i hodně radostí a krás. A hodně jsem se toho o sobě dozvěděl. A o tomto sportu, prostě o tom všem. Děkuji všem se kterýma běhám, které potkávám a míjím. Bez vás by to nebylo ono.</span><br />
<span dir="auto"><br /></span>
<span dir="auto">P.S.: Někdy je třeba zvolnit, aby jste zvítězili. A někdy je třeba nezvítězit, aby jste se cítili jako vítěz. ;)</span><br />
<span dir="auto"><br /></span></div>
<div class="firstHeading" id="firstHeading" lang="cs">
<span dir="auto"></span></div>
<div class="firstHeading" id="firstHeading" lang="cs">
<span dir="auto"><i></i></span></div>
Honza Slavíkhttp://www.blogger.com/profile/06556411898574794178noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5141981468377812519.post-86247238962206403672013-08-30T01:19:00.000+02:002016-09-18T15:37:41.797+02:00Trénink s Wesley Korirem<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhRSGmfKpkFIk87Isy3MUnm-xJg7jaiZPboVnn60C041VX9GHd8t7J2E6hNeCE11JrDeJBhGGdvuWsTNVlXP4WtTBjEZyaRvO8OsLf8C88fJHMSa1lYbQlhM6EZrCg-0YONUYJpkjb6YsI/s1600/1157692_645835018773492_42920674_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="133" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhRSGmfKpkFIk87Isy3MUnm-xJg7jaiZPboVnn60C041VX9GHd8t7J2E6hNeCE11JrDeJBhGGdvuWsTNVlXP4WtTBjEZyaRvO8OsLf8C88fJHMSa1lYbQlhM6EZrCg-0YONUYJpkjb6YsI/s200/1157692_645835018773492_42920674_n.jpg" width="200" /></a> Zase jsem viděl na facebooku výzvu a zase kliknul. Tentokrát se jednalo o trénink s <a href="https://www.facebook.com/pages/Wesley-Korir/267773346650140" target="_blank">Wesley Korirem</a>, keňským vytrvalcem a mimo jiné vítězem <a href="http://www.baa.org/" target="_blank">Boston Maraton</a>. Na facebook stránce <a href="https://www.facebook.com/RunningMall?fref=ts" target="_blank">Running Mall</a> se v sobotu v noci objevila výzva. A prvních 20, přihlášených dostalo možnost se proběhnout s Wesleym. No a já byl mezi těmi 20 prvními, kteří to stihli.<br />
<br />
Ve středu 28.8., kdy trénink měl proběhnout jsem měl celodenní školení a po jeho skončení jsem se zdržel dostěhováním lednice, kterou nevhodně dovezla zásilková služba. Trénink začínal v 18:30 s doporučením přijít o 30 minut dříve, jsem vyrážel kousek před 18:00 z bytu na Smíchově, ve velmi svižném tempu na Anděl, kde jsem chytil tramvaj. Posledních 100 metrů byl sprint, ale stihl jsem to. Pak ještě klus k <a href="http://www.runningmall.cz/" target="_blank">Running Mall</a> na roh <a href="http://www.runningmall.cz/#map" target="_blank">Milady Horákové a Františka Křížka</a>. Zastávka Kamenická a ne Letenské Náměští, ale dorazil jsem a hned se mně ujala slečna z obsluhy, ověřila si mé jméno a dostal jsem klíček od skříňky a ručník. Nevěděl jsem, že je trénink spojený i s vyzkoušením centra samotného. Plus organizátorům. Uložil jsem si tedy věci a po skončení úvodního slova jsme šli na prohlídku. Začali jsme v <a href="http://www.runningmall.cz/#a3" target="_blank">sálu Dany a Emila Zátopkových</a>, který je možné si ke konání běžeckých besídek a akcí pronajmout. Sál je kompletně vybaven audio technikou Vším co k podobné akci potřebujete. Zde budou probíhat tiskovky před závody mimo jiné. V objektu je i <a href="http://www.runningmall.cz/#a2" target="_blank">značková prodejna Adidas</a>, kde pracují běžci, takže vám určitě nebudou prodávat boty, jen protože jsou hezké, jak jsme byli ujištěni, ale budou vám radit odborníci, kteří tomu opravdu rozumí, protože sami běhají. Jak jinak. Dělej co miluješ. :) Toto, ale bude muset vyzkoušet někdo z vás. Nic proti, ale nejsem fanda značky Adidas a nevím proč. V částečném podzemí pod <a href="http://www.runningmall.cz/#a4" target="_blank">Water Barem</a>, ano opravdu nemají nic alkoholického, je <a href="http://www.runningmall.cz/#a5" target="_blank">Sport Lounge</a>, kde jsou běžecké a posilovací stroje. Z důvodu přípravy Expa na <a href="http://www.runczech.com/cs/akce/o2-grand-prix-praha-2013/index.shtml" target="_blank">O2 Grand Prix Praha</a>, jsme se tam, ale nemohli podívat. Pánská šatna, dámskou jsem pochopitelně prozkoumat nemohl, má cca 20 skříněk a jsou v ní 2 sprchy. Dle mně hyper-moderní, protože jsem chvíli četl návod k obsluze, ale jsou fajn.<br />
<br />
A po focení jsme už vyběhli do Stromovky, poté co jsme překonali kousek od <a href="http://www.runningmall.cz/#" target="_blank">Running Mallu</a> přes jednu světelnou křižovatku do Stromovky kde, jsme si dali u planetária strečink. Všichni byli zvědaví jestli se Wesley, protahuje nějak jinak než my. A ono ne. Zde tedy tajemství Keňanů nebude. A poté už jsme klusali kolem stromovky. Vše probíhalo v přátelské atmosféře a kdokoliv se mohl Wesleyho zeptat na cokoliv z běhání atak. Což jsme taky dělali. Wesley ochotně odpovídal a i sám se ptal nás na otázky typu kolik má kdo maratonů za sebou, jak dlouho běháme apod. Prostě běžecký pokec.<br />
<br />
Měl jsem několik otázek i já. Celkem asi 3 a to:<br />
<ol>
<li><b>Kdy začíná před závodem strečink a zahřívání?</b> Cca hodinu, nejdřív 20 minut výklus na zahřátí pak protažení na 25 minut a potom rychlejší klus a na start. </li>
<li><b>Od kdy běhá?</b> Od mala, protože každý den chodili a běhali 10km do školy a zpět, ale pořádně začal až na univerzitě v 18 letech a profesionál je 5 let.</li>
<li><b>A jestli běhá kopečky a jak?</b> Samozřejmě, ale s větším převýšením. Bodejť by ne. Keňa je náhorní plošina. V jakém složení už jsem, ale zapomněl.</li>
</ol>
Tu třetí jsem pokládal až při závěrečném stoupání při návratu. Před ním jsme se ještě protáhli, a vidíte vlastně 4.otázky. Poslední byla kolik času věnuje strečinku po doběhnutí? Wesley mi s úsměvem odpověděl, že po doběhnutí se neprotahuje. Všichni jsme se shodli, že to bude tím, že má na krku medaili, odpovídá novinářům a pózuje fotografům. Samozřejmě má, ale velký hlad když doběhne a to máme opět stejné. Pak jsme se už rozloučili poděkovali za trénink a šli do šaten.<br />
<br />
A to je na <a href="http://www.runningmall.cz/" target="_blank">Running Mall</a> to nejlepší. Dát si po tréninku teplou sprchu, převléci se do suchého a klidně si něco nealko objednat na baru. V šatně jsem zjistil, že se mi vybila baterie v mobilu a mám zaznamenám pouze první km tréninku, ale co s tím už. Co mi, ale nikdo nevezme je, krásný zážitek a to, možnost 10 km sledovat vynikajícího keňského vytrvalce pod lupou. Po celou dobu jsem si všímal detailů a snažil se Wesleyho techniku napodobit, abych zjistil tajemství Keňanů. No nevím, ono to bude i tím, že běhá už od mala do školy a ze školy. Na nás se už asi podepisuje ten evropský styl života. Tempo běhu nebylo ani v nejrychlejší části nijak závratné, ale Wesley se moc nezahřál, protože na čele neměl ani kapku potu a to ani po doběhnutí. :) Do závěrečného kopečku od výstaviště trochu zrychlil a pár lidí zůstalo pozadu, ale stoupání mu očividně nedělalo potíže. Myslím, že byl tak na 60% své tepovky. Do kopce jsem s ním držel tempo, ale je otázkou jak dlouho by tak bylo než by si mě vychutnal, kdyby šlo o opravdový závod? :D Až při závěrečném výklusu mi došlo, že jsem chtěl před sobotním <a href="http://www.werunprague.cz/" target="_blank">We Run Prague 2013,</a> od <a href="https://apps.facebook.com/nike_lokality/?fb_source=bookmark_apps&ref=bookmarks&count=0&fb_bmpos=3_0" target="_blank">Nike tréninku</a> v úterý odpočívat, ale těch středečních 10km stálo za to. Protože kdy máte možnost si zaběhat s Keňanem a ne tak ledajakým? :) Trochu z atmosféry můžete nasát z <a href="https://www.facebook.com/media/set/?set=a.645834682106859.1073741829.629741683716159&type=1" target="_blank">alba na facebooku</a>.<br />
<br />
Running Mall se mi líbí. Je hned u zastávky tramvaje a kousek od Letné a Stromovky. Cca 600 metrů do každé z těch dvou lokalit. Sprchy po tréninku jsou fajn a možnost převléci se do čistého taky. Pokud máte nějaký běžecký klub, jako třeba <a href="https://twitter.com/BehejHolkaBehej" target="_blank">Helena Račická</a> svůj dámský běžecký klub, <a href="http://www.jdubehat.cz/" target="_blank">Jdu běhat</a>. Nebo <a href="https://twitter.com/pslavik" target="_blank">Petr "Nejsme příbuzní" Slavík</a> kurz <a href="http://www.naucmese.cz/kurz/utec-kilum-co-mas-navic" target="_blank">Uteč kilům co máš navíc</a>, na komunitním vzdělávacím portálu <a href="http://naucmese.cz/" target="_blank">Naučmese</a>. Pak a nejen pak je tohle a místo pro vás ráj. Ať už s partou nebo sám, tady máte prostě běžecký barák, kde je vše děláno jen a jen pro běžce. Dovedu si představit jak se do Running Mall stavuji přes den, kdy mám pauzu mezi jednáními. Zaběhám si, dám sprchu, převlíknu se do čistého a s jasnou hlavou, pln endorfinu půjdu zase pracovat. Jediné co mi kazí maximální spokojenost, je výpis <a href="http://public.pim.cz/RunningMall/RM_cal_cz.pdf" target="_blank">akcí centra do PDF</a>. Nejde importovat do Google kalendáře, iCal, ani Outlooku. Takže každou akci, která mně zajímá musím sledovat a kopírovat manuálně. Ale to kluci a holky z Running Mall jistě brzo napraví. Malá inspirace jak bych si to představoval je na <a href="http://ica-akcelerator.cz/kalendar" target="_blank">kalendáři akcí ICA Akcelerátoru</a>. I tak jsem však nadmíru spokojený, protože podobný běžecký dům nemá ve střední a možná i celé Evropě zatím nikdo. Proto jsem rád, že jej mám za rohem a můžu se v něm potkávat s přáteli a potkávat nové, kteří čirou náhodou taky běhají.Honza Slavíkhttp://www.blogger.com/profile/06556411898574794178noreply@blogger.com0