pondělí 30. června 2014

Runtour Ostrava!!! Silniční desítka industriálnem.

Nenarodit se v Ostravě a nechodit na praxe do areálu dolu Hlubina, který je součástí Dolní oblasti Vítkovic na první ročník Runtour v Ostravě bych se asi jen těžko přihlásil. Razím pravidlo, že na závod mám cestovat kratší dobu než ho běžet. V tomto případě to chtělo běžet 10 km nad 4 hodiny nebo letět z Prahy vrtulníkem. Nakonec jsem to vyřešil kurzem ve čtvrtek v Ostravské Vivě a když už jsem byl ve městě, šlo to jednoduše vyřešit.

Už jen příjezd do areálu Dolní oblasti Vítkovic ve mně vyvolal spoustu emocí. Areál je ve stavu přerodu do moderního vědecko technologického střediska, které lze využít pro konání kulturních, ale i sportovních akcí jako je právě Runtour. Podchodem ze zastávky Vysoké pece jsem si došel pro číslo. V šatně jsem si jen vyměnil tričko za to fasované, oblečený jsem vyrazil už z domu. Uložil jsem si tašku do šatny a šel jsem hledat Frantu nebo Davida, kteří dorazili z Prahy. David už ve čtvrtek stejným vlakem jako já, potom pokračoval za rodinou a Franta dorazil až v sobotu, přímo na závod. Po chvíli jsem ho našel ve stínu, který na zem vrhalo potrubí a děkoval jsem pořadatelům, že balení obsahuje vodu. Včerejší piva v kombinaci se zelenou se hlásili o svá práva a místo na slunci. Stávku vnitřností jsem úspěšně potlačil proudem vody a čekali jsme až dorazí David s rodinou. Někdy během závodu na 5 km jsme se rozklusali a pak už najednou stáli na startu. Při průchodu koridorem jsem zaslechl nějakou holku jak říká, že nikoho tady nezná. I zželelo se mi této děvy a podal jsem ji ruku. Představil se a řekl, teď už znáš, potom dále pokračoval někam dozadu startovního pole. Na mně nezvyklé místo startu, ale měl jsem jedinou ambici, doběhnout a nepoblít se. Najednou start a jdeme na to.

Cesta byla úzká a tak se pole i když neodpovídalo velikosti We Run Prague sunulo docela pomalu, což nám vyhovovalo. Vodič na 55:00 stál kousek před námi a přišlo nám to jako ideální tempo na běh, když to pivo atd. a předtím pravá noha, kterou mi Pavel dál v pátek u oběda do pořádku. Od Pražského maratonu mi bránila v tréninku a tak jsme postupovali dál a dál. Až mně napadlo říct Davidovi, že budeme po cestě balit holky a dneska nezávodíme. Jedna před námi se zachechtala a tak jsem se zeptal, jestli mám šanci? Něco mi odpověděla, nerozuměl jsem co, ale když jsem ji před cílem dobíhal sliboval jsem, že zavolám. No, ale na FB má status vdaná, tak nevím no. Ale to jsem předběhl. Chvíli se běželo po asfaltu, který přešel na štěrk a to se opakovalo až do cíle. Celý okruh byl dle mně tak něco mezi asfaltovou desítkou a trailem po štěrku a železe. V různém tempu jsem se pohyboval po trati a průběžně jsem hecoval běžce co si zrovna vybírali slabou chvilku. Na Železárenské ulici slunce docela pálilo a i já jsem měl co dělat, hlavně v hlavě, tělo se poddávalo vůli, ale občas jsem si nadával a ptal se proč jsem pil tu zelenou. Pobavil mně běh podchodem pod zastávkou Důl Hlubina. Tudy jsem chodil z tramvaje na praxe a pak když jsme běželi přímo přes místo kde stávali dílny a učebny. Ano stávali, měl jsem husí kůži a slzy v očích. Slzy však za chvíli vysušilo horko nad asfaltem a trochu jsem přidal, abych se dostal pod proud vody z přistaveného hasičského auta. Skvělý nápad pořadatelé. Uf první kolo za mnou a piva a zelená si vybírali svou daň na mé fyzické pohodě. Ale netlačil jsem na pilu tempo pořád nějak pod 6:00 na km, cíl byl doběhnout a nepoblít se. Postupoval jsem dál a koukal se po areálu a užíval si závod na místě, které má jen těžko obdoby. Před 15 Lety bych zde mohl běžet jen s přilbou a maskou, pamatuji na ten smrad z koksovny, který nám občas prošel až do učeben nebo nás vyhnal z přestávky před dílnou zase dovnitř.

7-8 km jsem kapku trpěl, ale když jsem se blížil cíli potkal jsem Davida v protisměru, který mi zahlásil, že Ester je kousek přede mnou. Tak jsem na to šlápnul, abych ji trochu prohnal. Záhy jsem si všiml, že mé tempo se z nějakých 6:00 na km hnulo na 4:30 na km a pádil jsem co to šlo, začal jsem předbíhat lidi před sebou a pořádně jsem se trestal za předchozí prokalený večer. I ráno jsem musel hodit 2 Ostravské záchranáře, abych dorovnal hladinu. Do cíle jsem už, ale vbíhal jako za normálního stavu a hnal se s větrem o závod. I tak jsem byl rád, že to mám za sebou. Čas 55:15 není můj nejlepší, ale vzhledem ke kocovině by se do nějakých tabulek na přední místa dostat mohl. V cíli jsem si vzal pití a šel si na chvíli lehnout pod cisternu se studenou pitnou vodou, kde jsem se zchladil. Neměl jsem daleko k přehřátí a poblil ... Když jsem se vracel zpět k šatnám musel jsem si sednout u pódia a koukat se na areál. Vybavili se mi vzpomínky na střední školu a všechna místa v okolí, kde jsem se ještě docela nedávno pohyboval. Zase husí kůže a slzy mi vyhrkly do očí a tak jsem si tam pod tím železem chvilku poseděl a pobrečel. Jo, poslední dobou jsem pořád na měkko. Ale co s tím už. Zřejmě jsem jediný běžec na světě s podobným vztahem k tomu místu. A až za dlouho jsem sebral a po cestě k šatně potkal Frantu.  Šli jsme sledovat doprovodný program a tombolu a nikam vážně nikam se mi v tu chvíli nechtělo a ani by to nešlo.

Během bloku Czechturism jsem se dostal na pódium a hrál jsem J.K.Tyla. chtěl jsem Mikuláše Dačického z Heslova, který více odpovídal mému stavu večer před závodem. Nicméně jsem byl ujištěn, že Tyl, pil taky a ne málo. Když čtu jeho stránku na wiki, myslím, že víc smilnil, ale u toho asi taky i pil. Dárkem jsem za vystoupení dostal hlavolam a pak se chtěl Franta podívat na Most. M. Sýkory a dát si Ostravar. Ještě si vyžádal podpis Svěrkoše a Lukeše. I přes mé varování, že je Franta sparťan, ho dostal.  Protože jim sdělil, že si váží každého dobrého hráče. Potom jsme se podívali po centru Ostravy. Pro Frantu šok, nikdo v něm nebyl, ale to už je osud postindustriálních měst v přechodném období. Franta si vyfotil most M. Sýkory, ukázal jsem mu okolí a podal stručný výklad historie města a nejbližšího okolí. Potom jsme našli nejbližší hospodu kde měli Ostravar. Frantovi opravdu zachutnal, ale dalšího už jsme nestihli, museli jsme na vlak.

V Regiojetu si k nám do kupé přisedli Tomáš s Fildou. Filda 5 km za 17:17 a krásné třetí místo, gratuluji. A následně si dali, dle Tomášových slov, výklus na 10 km. Filda za 44:00 a Tomáš za 47:58. Každý říká výklus jinému času, ale dobrý. My třicátníci jsme si s Frantou koupili Veltlínské zelené 2011 a v tomto duchu jsme pokračovali až do Prahy. A dále bych nerozebíral, co se dělo. Neb co se stane v Ostravě a Regiojetu by tam taky mělo zůstat.

Bylo to můj první závod seriálu Runtour, který je jiný než We Run Prague, který běhám, ale něco mezi trailem a silniční desítkou. Udělat závod v dolní oblasti Vítkovic byl geniální nápad. To místo je unikátní a dělá unikátním i cokoli co v tom areálu děje. Nevadilo mi ani běžet dvě kolečka po stejné trase. Velmi se mi líbí i medaile, které Runtour vydává letos poprvé ve své historii. Medaile z každého závodu má v sobě vyrytu dominantu města, kde se zrovna závod konal. Bomba. A rozhodně to letos nebude můj poslední závod ze seriálu. Koupil jsem zároveň s číslem do Ostravy i číslo do Prahy, a zvažuji i trať v Liberci. Pokud pojedu vlakem s Frantou je o zábavu postaráno. Kdo se k nám přidá? :)

Žádné komentáře:

Okomentovat

Ministerský předseda Estonska, Jüri Ratas napsal otevřený dopis Evropanům

Otevřený dopis Evropanům #eu2017ee #TallinnDigitalSummit Vážení Evropané! Dnes se mí kolegové a já setkáváme v Tallinu, abychom disk...