čtvrtek 16. ledna 2020

Proč už nepíšu o běhání


Mnozí se mě ptají, proč už nepíšu o běhání nebo i jestli stále běhám. Teď mi vlastně dochází, že mám asi i nějaké Followers&Fans, které to co vytvořím zajímá. Moc díky, že mé výtvory čtete a že se vám i líbí. Odpověď je jednoduchá. Protože mě to přestalo bavit! Ne běhat, i když i touto fází jsem se prošel, ale psát. Měl jsem a mám dojem, že jsem pořád psal o tom samém.

Jedu na závod, závodím, doběhl jsem do cíle. Nějaké fotka s medailí, bez a hotovo. Něco jako psát o pornu. Dopředu, dozadu, dopředu dozadu(čti levá před pravou a pravá před levou), vycákat a je to(čti proběhnout cílem) Občas obohatit nějakým vtípkem a hotovo. Jednoduché? Ano, ale ne zábavné a už to vůbec není taková zábava, když článek tvoříte a je už několikátý v řadě. Čtenost jakási je, teda byla, ale už nechtělo se mučit a nutit se do toho. A konec konců, demonstrace za obnovu blogu se nekonaly, tudíž žádná škoda pro fond národní literatury.

Neříkám, že občas ještě něco běžeckého nevyplodím, ale nechci to psát jako reporty. Proto tady nebude jeden článek o běhání za druhým. A místo blogování jsem přešel na Instagram. Každý běh nad 3 km, jedna fotka. Nedávám tam běhy s klienty, ano stal jsem se trenérem atletického svazu, ale o tom jindy nebo níže v článku, zatím jsem se nerozhodl. A myslím, že mám pokryto cca 95% svých běhů.

No a jednoho dne se dostavila únava z běhu. Bavilo mě jít běhat, ale už se mi dost příčilo běhat kolem 100 km týdně a pak bylo i období, kdy jsem měl averzi k čemukoli a uběhnout 10 km bylo  mentální peklo. Něco jako když vám vypadne v motoru jedna hlava a ztratíte část výkonu, akorát já měl tak málo výkonu, že se mi nechtělo nic. Boty šly na chvíli do skříně, ale ano, trochu se rozepíšu o tom jak jsem se stal trenérem. Běhal jsem asi rok a nejednou jsem měl lepší časy než kluci, kteří běhali o pár let déle a dle mého názoru měli za sebou i lepší sportovní minulost. A náhle za mnou začali chodit lidi, i díky blogu a fotkám na FB, jestli bych jim poradil. Ano, poradil jsem a potom se začali objevovat další a další a potom i lidi, kteří za radu platili a já jen říkal co mi říkali mí trenéři, protože to jsem taky dělal. Proto mi přišlo fajn mít v ruce i nějaký papír a taky jsem klučina od přírody zvídavý a chtěl jsem lépe porozumě tomu co se děje v těle a mozku, když běžíte, trénujete i odpočíváte. Obrátil jsem se na svého trenéra s radou jak se stanu trenérem? A on mě odkázal na Atletický svaz a tam mi sdělili, že se trenérem stát můžu, ale je tam podmínka být členem nějakého, ve svazu registrovaném klubu, absolvovat kurz a složit zkoušky. Google maps, a ejhle nejblíž byla TJ Sokol I. Smíchov, kterou jsem oslovil a přesměrovali mě na jejich atletický oddíl. Nejdřív jsem začal rozjíždět běhání dospělých a tento rok jsem začal trénovat i děti. A to opravdu vydá na samostatný článek, protože práce s dětmi je náročná, vyčerpávající, zdlouhavá, ale naplňující, no prostě super. A na Naučmese jsem přidal kurz Běhání pro lamy. Dělám ho jednou za čas a pomalu si nachází svou cílovku.

Takže ano občas tady něco oběhu bude, ale už ne primárně. První myšlenka u založení tohoto blogu byla stejně, že budu psát o své práci, a chválil se jak jsem dobrý a měl více klientů a budoval si osobní značku a byl cool a trendy. Ok, běhání je teď vlastně má práce, ale stejně chci psát i o jiné práci, kterou mám a taky o společnosti a politice. Protože jedna z "prací", kterou mám je politika. Jsem člen TOP 09 na Praze 5 a sedím ve dvou komisích na radnici. No prostě materiálu mám dost a v neposlední řadě, v dnešní době není od věci si občas sednou, zamyslet se nad tím co děláme, uspořádat si to v hlavě a klidně to i napsat. A klidně i veřejně. Stejně téměř všichni provádíme emoční striptýz na všech možných profilech různých sociálních sítí. Včetně mě. ;)

P.S.: A mám takový malý, teď už veřejný závazek. Jeden článek týdně.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Back2TOP

Back2TOP
Zpátky na vrchol