Blog nemusí mít "cool" název, aby byl skvělý. :)

Prohledat tento blog

Wishlist

Získat odkaz
Facebook
Twitter
Pinterest
E-mail
Další aplikace

Získat odkaz
Facebook
Twitter
Pinterest
E-mail
Další aplikace

Komentáře

Okomentovat

Oblíbené příspěvky

Pravidlo dvou minut, Problém někoho jiného, Budu pryč osm měsíců a naučím vás chytat ryby

Pravidlo dvou minut z Getting Things Done znáte asi všichni, kteří jste knihu četli nebo absolvovali nějaké to školení time managementu. Asi je v pořádku, ale problém nastane, když někdo jiný, který zrovna potřebuje něco vyřešit, přehodí své dvě minuty na vás. Prostě a jednoduše, místo, aby se zamyslel jak ten problém vyřešit, napíše vám, jestli to můžete udělat. V tu chvíli pravidlo dvou minut neplatí! A stává se z nich PNJ tj. problém někoho jiného. Což je asi víc varovná metrika než pravidlo, ale n ení to o tom, že nemáte pomáhat. Problém je v četnosti a určitě mi potvrdíte, že jste nejen v práci, ale i osobním životě zažili dny, kdy na vás pravidlo dvou minut přehodila snad polovina planety. Kolegové v práci, nadřízení, podřízení, partner, rodina, prostě polovina planety!!! A když po vás chce něco polovina planety, je to krize, a v krizi platí jedno pravidlo. Nejdřív pomoci sám sobě a potom teprve ostatním. Což je přesně ten případ, když během letu vypadnou ze stropu dýchací

Jak nakládáš s hovnem, takový jsi typ člověka

Nedávno jsem byl na skvělém meetupu v Kiwi.com, kde David Pavlík zmínil, že po návratu ze států, kde pracoval mimo jiné ve SpaceX, měl několik kulturních šoků. A jedním z nich byla angažovanost zaměstnanců v ČR. Ve SpaceX, když v noci startuje raketa, zaměstnanci zapálí grill, a vlastně jsou všichni v práci. Nejde moc poznat, že by byla noc a další nahodí sledování na rakety na obrazovku a jedou. Vzpomněl jsem si na příhodu, jak jsem uklízel psí hovno před vchodem do firmy, kde jsem tehdy byl zaměstnaný, a všem ostatním přišlo divné, že mi to hovno vadí, když firma není moje a jsem jenom zaměstnanec. Ale mě prostě mega štvalo, že před firmou, kde pracuji se obří psí hovno. Petr Ocásek z AngelCam zmínil, že měl na toto téma kdysi na nějakém Barcampu přednášku o typech lidí, které dělil, dle toho jak nakládají s hovnem, při jeho odstraňování. Když to řeknu zjednodušeně, jsou tyto typy lidí. A platí to pro firmy, neziskovky, komunity, organizace všeho druhu i typu. Obecně vzato, platí to

Stigma

Hodně se teď mluví o tom, že psychická onemocnění jsou stigmatem a proto se k nim lidi snadno nepřiznávají nebo ne aspoň často. Ok, fajn, tady je můj coming out. Zhroutil jsem se, no a co! Zhroutil se Jan Mühlfeit, Zdeněk Pohlreich taky polykal pilule, když rozjel podnikání a kdo ví kdo ještě. Složili se jiní, složil jsem se já, možná se složíte i vy. Sometimes shit happens, tak ven s tím. Snad se mi konečně uleví. A upřimně, když se rozhlížím kolem sebe, mám pocit, že se týká každého druhého a jsou dny, kdy i prvního. Tudíž je vlastně pokrytectví se nepřiznat. A nemyslím takové to "vyhoření", kdy se objeví výčitky svědomí nad tím kolik stály vaše tenisky při pohledu na fotku hladovějících dětí v Africe, které si odjedete léčit na dvou měsíční pobyt na Bali, abyste se vrátili stejně povrchně osvíceni jako opáleni a začali kázat čistotu pravdu o kokosovém oleji nebo podobný nesmysl. Ale po 14 dnech jste ve stejných kolejích, protože před sebou neutečete. Já jsem jednoho kr

Používá technologii služby Blogger