Původní byznys model je, pardon byl, založen na fyzickém nosiči informace, což určilo i jeho způsob distribuce a množení. Je jasné, že když jste před 30 lety chtěli koupit novou knihu, album interpreta nebo film museli jste se fyzicky vydat do obchodu, zaplatit za nosič informace v hotovosti a až poté obsah konzumovat a až v poslední řadě mít z něj prožitek a to jen v případě, že se vám dílo líbilo.
Naproti tomu dnešní doba mi z hlediska technologie umožní se nevzdálit z místa, kde zrovna jsem, za předpokladu, že mám stabilní vysokorychlostní připojení k internetu, což může být v ČR docela problém. Za dílo bezhotovostně zaplatit, bez nutnosti fyzického přesunu do obchodu a dílo začít konzumovat. Mám i možnost ochutnávky (MP3 sample, ukázka z knihy nebo filmu). Dopředu tedy vím, za co své peníze utrácím a chci-li je vůbec utratit. Ano, samozřejmě je i jednodušší kopírování a šíření. To, ale není ani tak problém technologie jako spíš morálky nebo etiky. Ano, rohlík byste neukradli, ale film vlastně taky nekradete. Vy jej kopírujete a kopírování není to samé co krádež, ale překvapivě jen kopírování. Autora nebo distributora tím sice možná poškozujete, ale nemusíte mu automaticky působit ztrátu stažením filmu nebo knihy. Precedens, kdy se předpokládá, že stažení se rovná nekoupení neplatí vždy a bez výhrad. Nevidím problém vytvořením kopie pro osobní nebo výukovou potřebu. Nesouhlasím, ale s úmyslným pořízením kopie za účelem nelegálního komerčního šíření, kdy se obohacujete na úkor autora. Zajímavý by byl experiment, kdyby se za každé stažení nějaký warez či torent server rozhodl dát třeba 70% autorovi. Překvapivým zjištěním je, že nelegální stahování není pro uživatele vždy zdarma jak si často laická, TV Novou informovaná, veřejnost myslí. Uživatelé úložišť si za prémiové služby na úložištích platí. Ne všichni, ale někteří. Mají tak obsah v digitální formě a hned!!!
A Zde se asi dostáváme k jádru problému. Je-li někdo ochoten platit za prémiové služby na sdílených i nelegálních úložištích. Za RIPOvané a nekvalitní kopie, pak mi z toho vychází, že ten samý uživatel by měl být ochoten zaplatit i za nákup legálního díla v HD kvalitě, s případnými bonusy od autora nebo vydavatele. A tady si přiznejme, zaspali právě vydavatelé, kterým ujel vlak a po nich slepě papouškují i někteří autoři. Problém opravdu není v "pirátství" jako takovém, ale v nepochopení nového obchodního a distribučního modelu, který nám technologie se vším pohodlím a komfortem umožňuje.
Jako hybridní příklad uvádím Městkou knihovnu v Praze, která nabízí službu rezervace knihy. Za poplatek 10,- Kč si tak mnou knihu rezervovat a když nebo až, je kniha volná si ji nechat dovézt na mnou vybranou pobočku. Ideálně na tu, kterou mám nejblíže. Ročně tak s radostí utratím několik stovek korun a často se ptám kolik bych utratil, kdybych si knihu mohl zapůjčit/koupit v elektronické podobě a mít ji ihned, bez ohledu na zařízení a platformu. Je 21. století. Doletěli jsme na měsíc, transplantace srdce je v "podstatě" rutinní operace a vůz řízený robotem projel přes USA.
.png)
Zároveň si položme otázku zda-li za vysokou mírou pirátství není i to, že několik desítek let nebylo možné, alespoň v našich končinách. Čti ČR. Si cokoli pořídit v digitální formě legálně. Nemůžou se vydavatelé divit, že léty pěstěné pirátství se v lidech zakořenilo a bude minimálně stejně dlouhou dobu trvat přechod na běžnou tržní formu. Vycházím-li ze své zkušenosti, tak v mých 18 letech, to byla Napsteru, bylo jedinou pro mě, finančně dostupnou možností pořízení alba oblíbeného interpreta stažení z internetu. Cena 500 Kč za DVD byla z brigády prostě mimo můj limit. Dnes je situace jiná, alespoň v oblasti hudby. V ČR je dostupné Spotify, za které si platím a s radostí a úlevou jsem smazal 15 GB nelegálních MP3 z mého disku. Dále Google Play, Deezer a i Supraphon prodává digitální obsah přes internet za rozumnou cenu. Nejsem ani nucen kupovat album jako balík, ale skladby selektivně dle vlastního výběru a vkusu. Za snahu dohnat vlak ovšam nepovažuji existenci neresponzivních "e-shopů" s neintuitivním rozhraním, prodávajícím MP3 s DRM. Toto opravdu není cesta digitálního distribuce obsahu v 21. století. Pro příklad nemeusíme daleko. Český MusicJet je asi učebnicovým příkladem jak by služba poskytující digitální obsah neměla vypadat a fungovat. Stream filmů nebudu raději ani moc rozebírat. Netflix je v ČR stále nedostupný a pokusy Novy o placený obsah jsou spíš k smíchu než k užitku. Obzvlášť, když v horní liště vidím inzerci na ICQ, které je už mrtvé a dál se nerozvíjí. Apple TV nemám, proto nehodnotím.
A co dál? Autorský zákon je nutné totálně změnit. Má zde být primárně na ochranu autora a jeho díla. Ten má sám určit pod jakou licencí bude jeho dílo distribuováno a až poté je na případných agenturách a svazech, aby zajistily, že za své dílo dostane zaplaceno, ovšem většinovou částku a ne bakšiš v podobě pár procent. Výběr výpalného z prázdných médií je absurdní sám o sobě. I tvůrci sami budou muset být více markeťáky a podnikateli, nebo si je do týmů najímat a blíže s nimi spolupracovat. Kino není jediný distribuční kanál a reklamní spot před filmem není jediná možnost jak oslovit diváka. Dnes je doba seriálů. Big Bang Theory, Game of Thrones. Kdybych měl možnos tyto seriály vidět legálně v HD kvalitě a čase premiéry, ihned si tuto službu zaplatím, stejně jako Spotify. Ale, jo to se vracím na začátek.
Nechci se ani přiliš pouštět do hodnocení díla Jana Svěráka a jeho PR, ale prostě a jednoduše. Tmavomodrý svět jsem viděl v kině a platil za něj a pak ještě někdy v TV. Podruhé už bych ty peníze nedal. Film se mi líbil, ale podruhé prostě ne. Ropáci, mě kdysi, ale uchvátili. Naopak je zde několik filmů, které bych si rád koupil, ale nejsou dostupné na nějakém médiu, čti internet, legálně. Jsem tedy špatný a zlý pirát, který okrádá autora nebo oběť v boji korporací a svazů za nefunkční a zastaralý obchodní model? A náročnější je i divák, který za své peníze chce kvalitu. 200 kč za lístek nebo DVD není stále ekonomicky únosné pro každého. O skladování krabic s nosiči nemluvím. Nakonec jsem ty vypálené hodil do kontejneru i s několika originálními a nechal si jen úzký výběr.
Někdy se prostě nepovede a nikdo nemá recept na instantní úspěch. Kdybych si měl v DVTV stěžovat pokaždé, když mi nevyjde projekt, protože jsem špatně odhadl trh, pochopil potřebu uživatelů nebo udělal cokoli jiného špatně, jsem tam každý měsíc nebo aspoň každý druhý. A dovoluji si failovat za své a nikoli investorské peníze a taky pracuji často bez nároku na mzdu. Tu si vyplácím ze zisku až, a jestli vůbec uspěji. Když ne, oklepu se a jdu na další projekt.
Možná, že doba nepřeje protekčním dětem umělců nebo jiným modelem vychovaným tvůrcům, ale tak jdu prostě dělat něco jiného co mě baví a čím jsem schopen se uživit. Sám jsem pivotoval na jiný druh podnikání a jsem spokojenější o financích nemluvě. Pane Svěráku omlouvám se pokud je ten závěr příliš tvrdý, ale přijde mi, že jste v situaci člověka, který vlastní vinou zmeškal odjezd vlaku a teď na peronu řve, že mu ujel po cestujících vlaku jiného. Nebo se prostě oklepu a jdu na to jinou obchodní a promo formou. Klidně mi napište a dáme schůzku, rád pomůžu.
