sobota 24. září 2016

Poprvé na WebExpo - Den druhý

Dobré ráno WebExpo!

Startující talk s kávou, Kevinem a komiksovou rozcvičkou. Jsem definitivně přesvědčen, že kreslení není moje, silná stránka, ale jeho slova, že "Komiks je trojský kůň pro přenos informací", mi pomáhá si uvědomit, proč miluji komiksy už od dětství. Lucerna je tišší, ale čekal bych, že pořadatelé přestěhují stánky do míst, kde jsou šatny. Místo toho se objevují dvoujazyčné cedule, "Prosíme nerušte během přednášek." Ok, ale viz můj tweet ze včera. Zrovna čtu report z prvního dne na Vzhůru Dolů od Martina Michálka a musím se vším souhlasit.

  • Není lehké při organizování akce vyhovět všem a je pekelně těžké zorganizovat konferenci velikosti Webexpo.
  • Velký sál je prostě místo pro přednášky nevhodné.
  • Ale lucerna je krásné místo pro jakoukoli akci.



Benjamin Kreyser  právě na datech rozbíjí všeobecný předpoklad, že na trhu je už dost instant messengeru. Graf ukazuje, že v Q1 2015 IM předběhly v užívanosti na mobilech, appky sociálních sítí. V různých IM stále více a více najdete možnost objednat letenky, koupit lístky na koncert a spoustu dalšího. Pak dává smysl, když pár dní zpět spustil Google své Allo a je tedy jen otázkou, kdy a jak zabije hangout. S jejich počtem uživatelů je v tom monetizační potenciál za miliardy. Jo a to víte, že multitasking snižuje vaše IQ více než kouření marihuany? Zavírám mac a jdu sledovat talk, abych se inteligenčně nedostal na úroveň slušných Čechů. Ještě by mi večer mohli začít vadit opálení turisti v centru Prahy.

Mark Pollard zcela ovládl publikum, se kterým excelentně pracoval. Spíš light talk, ale protože je čas oběda přijde mi toto "odlehčení", i když velmi zajímavé, vítané. Markuv workshop si užívám jako doušky českého piva, o kterém zrovna mluví.

Další je Dana Cohen Baron a její talk o design sprintu v Lucerna Cinema, kam pouští omezený počet účastníků, ale přispívá to lepšímu ovzduší a tím  zážitku z přednášek. Doufám, že i přednáška pomůže zpropagovat DS, který je prozatím v ČR ne tak moc známý. Samozřejmě je to jen jedna z mnoha designových metod, kterou může designer použít, ale rozhodne se hodí. Protože kolik design metod znáš, tolikrát jsi designérem. 

Michal Špaček je klasika, která nikdy nezklame a zároveň jedna z mála dev přednášek v mém programu. Vzhledem k tomu jak dlouho o bezpečnosti a heslech evengelizuje, je až s podivem jak se to stále kašle.

Tom Giannattasio spustil nádhernou vizuální show, kde ukázal jak lze řešit interakci a změnu zobrazení animacemi. Kdyby k tomu dodal ještě soundtrack na pozadí,  mohlo by to do kin jako blockbuster pro designéry. :D Takové designérské vizuální porno, ale fakt cool. 

A jde se networkovat, protože v Lucerna Great Hall začali balit stánky. Chjo. Aspoň je tu Petr, Dušan, Mirek ...

... a pak hned domů, do Podolí, do lékárny. Však vy víte kam. Díky moc za všechno a uvidíme se příští rok.

pátek 23. září 2016

Poprvé na WebExpo - Den první

Jsem na místě, jedna známá tvář za druhou. Jak taky jinak. Filmaři mají KVIFF, a my máme Webexpo. Lehce bloudím Lucernou a mám dojem, že stavitel měl silně vyvinutý krtčí gen. Kolik pater má tahle nora ví asi jen bůh a ministr tunelářů. Docela mě šokovalo dění v Lucerna Great Hall, protože během přednášky Peter Moreville mě vyděsil hluk spláchující se toalety. Už jsem chtěl zakrýt maca vlastním tělěm, ale po chvíli paniky jsem zjistil, že je to jen kávovar z jednoho stánku ve druhém patře. Trochu fail a snad i jediný. Nechci psát hate post. Je čas na první kafe.

Našel jsem kafe, vodu, spoustu kamarádů, co jsem neviděl od poslední konference a nakonec i Lucerna Cinema Hall a v něm Jan Kvasnička. Totálně plno, ale boží. Určitě obětujte ten čas a koukněte na video, pokud jste nestihli přednášku. Abych vás navnadil, všichni plnou hubu toho co je responsive design, ale všichni jsme to načetli v článcích na zahraničních webech a skoro vůbec to nepochopil. Testovat, testovat, testovat a držet se vašich dat než návodů z webu.

Jo a před přednáškou jsem si vyslechl rozhovor proč se tady přednáší v angličtině, když je asi jen 10% účastníků ze zahraničí? Na to mám jen jednu odpověď. ČR není pupek světa a rozhodně se kolem nás netočí světové dění. Jo, naše czengliština zní někdy směšně, ale tím, že budeme světoví jen od pytliku dolů, jak bylo řečeno ve Slunce, seno, erotika, rozhodně díru do světa neuděláme.

A jsem zpět v Large Hall na Martin Charlier a jdu se soustředit, protože je to v AJ. Dojem z přednášky kazí, že v hlavním sále je hluk z pater a všude okolo kecajících hostů. Před Martinovou přednáškou jsem měl pocit, že prototypuji hodně, ale video s prototypem kuchyňského robota z papírových krabic mě přesvědčilo o opaku.

Mark Boulton, řeší hluk v sále hromadným dirigováním sborového "Pšššššt!!!" Ale moc platné to není. I WebExpo na twitteru žádá o klid v hlavním sále, ale po tom co do hlavního sálu dali stánky partnerů i fotbálek, je žádost o klid, stejný headbang, jako dát vojákům granáty a divit se, že jsou hluční. Z přednášky jsem téměř nic neměl, přesouvám se dál. :(

V Cinema Hall jsem našel, klid, přítmí, klimatizaci a prodlužovačku. Neplánovaně jsem vyslechl přednášku od IBM. Jsem přesvědčen, že IBM dělá skvělé věci s velkými daty, AI a dalšími cool cokoli, ale když je začátek i konec talku "We are hiring", přednáška by měla mít více šťávy. Tohle působilo jako scéna Piráti ze Sillicon Valley, kdy Jobs(Noah Wyle) zdeptá uchazeče o práci dotazem, jestli je panic. :( Martine neberte to prosím osobně, lepší příměr jsem nenašel. Jde se na BitCoiny.

Wau, tohle byla totálně nejlepší přednáška jakou jsem za hodně dlouhý čas zažil. Hacking bankomatu na Bitcoiny s pomocí nálepek za pár korun a fixky je hodně velká guerilla, ale nakonec vedla ke kontaktu s majitelem, který najal designéra a ten začal pracovat na zlepšení systému. Poselství? Nestačí tweetnout UXFail, ale lepší je něco s tím udělat. Kolem nás je spousta UXfailů, ale neřešíme je nebo si myslíme, že jsme my blbí,když to nechápeme. Po téhle přestávce jsem poprvé využil Speakers Corner. Místo pro pokládání otázek na přednášce, jdete do předsálí a tam se můžete speakera ptát cca 15 minut.

Zase Cinema Hall, kde je docela horko, ale po klimě v Lucerna Music Hall je to příjemná změna a hned na prvním slidu slovo "SEX" a na dalším, že "Zkušenost je pocit, který vzniká během procesu." Jdu se ponořit do přednášky Nik Page, přece jen si tu angličtinu víc vychutnám, když kolem nikdo nehaleké.

Teď se podělaly slide a Pavlína Louženská zachraňovala situaci odvykládáním své life story o hledání chlapa ajťáka, které vedlo k pivotu zaměstnat se v IT. Tak jo dneska toho už bylo dost a obracím k domovu dopsat článek. Doufám, že do zítra přemístí stánky do předsálí k šatnám, jinak bych se nedivil, kdyby někdo ze speakerů odmítl vystoupit.



Poprvé na WebExpo

Před 6 lety měla zásadní význam pro mé další profesní a následně i osobní směrování přednáška Bourání klišé od Adama Gebriana. Tehdy ještě v ČR veřejnosti ne tak známého architekta, který na scénu vyrazil s rebelskými myšlenkami, ale jak čas ukázal vyrebeloval si ocenění architekt roku.

To co tenkrát na WebExpu prezentoval mě donutilo jinak přemýšlet o mé práci a hlavně přístupu k ní. Hlavně, když říkal, že se ke všem projektům dostal pozdě, protože už byla učiněná všechna rozhodnutí. Bylo určeno jak to bude vypadat, kde to bude stát a kolik to bude stát. Jedinou možností jak toto změnit bylo přestat být architektem a přesunout se do jiné pozice. V mém případě to bylo se přesunout z pozice půl programátora a půl projekového manažera čistě do pozice PM, ale ani tam jsem se nezastavil a nakonec to vykrystalizovalo do pozice Profesionální Jedi Knight a mého kurzu na Naučmese.

A když mě tak to dokázala namotivovat přednáška, kterou jsem viděl jen ze záznamu, zajímalo mě jak by mě ovlivnilo WebExpo, kdybych se ho účastnil osobně. Ale okolnosti tomu nepřáli, protože jsem každý další ročník onemocněl nebo mě pracovní povinnosti poslaly na druhý konec republiky. Myslím, že jsem jediný člověk pracující v IT v rámci ČR, který nikdy nenavštívil WebExpo. Ale dneska se to změní, právě dopíjím kafe, balím věci a vyrážím do Lucerny. Těším se a své dojmy budu každý házet sem na blog.

Samozřejmě malá výzva na konec. S kým se na WebExpu potkám?

neděle 27. března 2016

Celkově nekorektní glosa

Vlastně mi ani nevadí návštěva Čínského prezidenta, stejně jako mi nevadila návštěva prezidenta Obamy. Prezident z východu nebo prezident ze západu zase tolik rozdílu v tom není. Čína je známa svým vztahem k potlačování lidských práv, pokud slovo potlačování lze vůbec užit v tomto smyslu. (Tibet, FalunGong atd.) USA co se občanských svobod taky nemají čistý štít. Guantanamo nebo OSN neschválená invaze do Iráku. Ano svět není dokonalé místo na východe, západě, severu ani jihu. Někde je to lepší a někde horší, ale problémy jsou všude. Místo kde by všem lítali pečení holubi do huby 3x denně není. Makat se musí všude a ještě nějakou dobu bude.

I když se nám tu Luftjaarda Tvrdík, snaží vytvořit staroslovanskou legendu o velkém žlutém muži z východu, který přijde na pomoc Českému národu až bude trpět pod krutovládou tyranů (To by vysvětlilo Klause, Zemana, Grosse, Paroubka, Topolánka, Babiše a zase Zemana i ty komunisty a možná i nacisty), ale není tomu tak. Nikdo jiný naše problémy spásným zázrakem nevyřeší. Nezbohatneme tím, že sem přijde bohatý šejk, císař a prostě to tady dá pořádku. Jestli něco může nastartovat ekonomiku a růst díky návštěvě cizí hlavy státu tak jedině to, když mu prodáme to v čem jsme nejlepší. Nejsme tady zaostalí, debilní ani neschopní, ale přesně naopak. Umíme toho spoustu a umíme v tom být světová špička. Ekonomiku nespasí brázda plná vody přes celou republiku, kterou vykope Čínská matka, kontrolovaná Čínskou rozvědkou, ani nějaké EET.

Možná, že v hlavě Tvrdíka a Zemana se obchod dělá tak, že stáhnete kalhoty a vystrčíte zadek, ale reálně se dělá obchod tak, že vstoupíte do obchodního vztahu s protější stranou a prodáte ji to co máte, ona nemá a obráceně. A rozhodně nemám pocit, že nám chybí rýže nebo další montovna aut. Vím, že nám chybí páteř, rovná páteř a charakter, názor a schopnost s ním jít ven.

A k Andrejovu Hnízdu? Když jde někdo po politiky s tím, že je nekuřák a všichni kuřáci musí být potrestáni, protože je to nezdravé a drahé, ale pak je chycen jak kouří doutník za 50 mio a vysvětlí to ve stylu. Kouřil jsem, ale nešlukoval, tak je to vlastně jen bezcharakterní zatípnutý vajgl.

A je tu konec. Chleba nezlevnil, problémy se nevyřešili, ale přestal jsem se vnitřně užírat z toho co se kolem děje. Jdu zase makat a brzy čekám napíchnutý telefon rozvědkou(čínskou) a několik kontrol z finančáku. Mějte se.

neděle 6. března 2016

Palestra Kbelská 10 - Hekaři všech zemí, polibte mi freečka.

Palestra Kbelská 10 je příjemný otvírák sezóny, kde si otestujete formu a zjistíte jak se projevila zimní příprava v naběhaných objemech do formy. Já jsem letos vyrazil bez ambicí na osobák, ale s cílem zjistit za kolik uběhnu desítku s naraženým kolenem a zas... bacilem v těle. Jako ideál jsem viděl čas pod 45 minut, když to půjde dobře, protože letos se mě mrcha bacil drží pořád a ještě má drzost se vracet. V zimě 2xATB a problémy s kolenem mi docela bránily rozjet přípravy tak jak jsem zvyklý a hlavně jsem se nechtěl protrápit do cíle. 10 km není zase tak dlouhý závod, aby na něm člověk vytuhnul po prvním km a zbytek došel krokem.

Měl jsem obavy ze změny trati, vzhledem k dlouhodobé rekonstrukci ulice "K cihelně“ v Satalicích, ale jinak byly změny k lepšímu. Přesun zázemí do nedaleké základní školy ze Sokolovny byl rozhodně plus i přes fronty u výdeje chipů. Na pořadatelích bylo vidět, že makají jak fretky a protože jsou to studenti VOŠ, kteří mají organizaci závodu jako součást praxe, bylo vše super. Fronta u výdeje chipů byla, to ano, ale ještě nikdy jsem neviděl tak rychle vydávat chipy i čísla. NJN, když napíšete do emailu s informacemi běžcům, doražte včas, čísla se vydávají do 10:30! Je to jako byste napsali přijeďte kdykoli, není kam spěchat. 

Takže rozklusat, běžeckou ABC a šup do koridoru. Startovní koridor byl na hranici kapacity a najednou prásk a běží se. Koukám na Garminy a vidím tempo 3:55 min./km. Hele prr, tohle nemůžeš ustát dlouho, ale všiml jsem si Jany a chvíli jsem rozhovor s ní využil jako přirozený zpomalovač, ale její tempo bylo na mě zase moc pomalé, a po chvíli jsem ji opustil. Doběhl jsem, ale dámu lehce po čtyřicítce, která v davu běžců vyčnívala svým hlasovým projevem při výdechu. Myslím, že z tohohle důvodu někdo běhá se sluchátky. Co výdech to hlasité heknutí.

Ono mezi běžci, je několik podskupin a tihle hekavci, jsou jedna z nich. Rozhodně nejezdí na běžecké závody, ale na hekatony a výkonost si poměřují dle času a vydaných decibelů. V tuhle chvíli jsem ještě nevěděl, že letos to bude přímo symfonie hekařů. Z oné dámy jsem měl první 3 km pocit, že běží s Venušinými kuličkami, protože každý její výdech zněl jako kdyby ji zrovna přicházel orgasmus. Ale první 3 jsou na zahřátí, že? Ztratil jsem ji z doslechu a zachytil až zase někdy na 7 km. Tady už zněla, že nemá Venušiny kuličky, ale Venušiny ježky. Kbelům, Satalicím a přilehlém okolí bylo jasné, že její oblíbená kniha je padesát odstínů hekoběhu. Začalo mě zajímat jak se bude situace vyvíjet a zaujal jsem pozorovací vzdálenost. Na 8 km se k ní do duetu připojil gentleman kolem padesátky a rozjeli hekací koncert dvoutaktně. Akorát už to znělo, jako záchvat kašle kdy ne a ne vykašlat bordel co vám sedí na pajšlu. :D Chvílemi se k nim přidával někdo třetí v davu, ale dlouho to nevydržel. Zase jsem se trochu vzdálil kvůli zvýšené hlasitosti a začal jsem litovat, Ty co neměli energii přidat a přesunout se zpod orchestřiště na balkónky. :D

Už jsme za 9 km a je na čase zkontrolovat hekaře. Gentleman zůstal hodně pozadu, protože ho neslyším, ale dáma, se rozhodla to táhnout za oba a dává najevo i velmi vzdálenému Václaváku zač je toho hek. Každý její výdech zní jako exploze a možná bude i její poslední. Už jsem na to neměl náladu a ze závěrečného kopce jsem to pustil. Ve zprávách jsem nezaregistroval, že by někdo umřel během nebo těsně po závodu, takže asi přežila. V cíli jsme si dali ještě s Michalem Šrajem, ředitelem štestí v Avastu. Gratulace k osobáku Michale a je to za námi. Vlezl jsem se pod 45:00, plán dodržen. Přesněji 44:53. Nic moc, na mé normální výkony, ale s rýmou a naraženým kolenem je výklus na 10 km pod 45 slušný čas. Ani jsem nezůstával na předání medailí a fičel jsem domů do postele se zastávkou v cukrárně na kafe než přijede bus. 

Teď tady v klidu přemítám proč se sakra někdo tak trápí a proheká celý závod? Osobák za každou cenu, nebo jim jen nedochází, že hekají na celé startovní pole a serou ostatní? 10 km se dá přežít, ale tohle poslouchat celý maraton jak mi vykládal kamarád, asi bych spáchal zločin vražda, smrt, rozřezání tenisek. Běhání vás má bavit, jako v podstatě cokoli čemu se věnujete. No nic. Běhu zdar a špunty do uší v kapse. Těším se na Palestru zase za rok a snad bude už opravená ulice "K Cihelně", protože tenhle závod má srdce na pravém místě. ;)

pondělí 14. září 2015

Co bych říkal dnešním studentům, kdybych byl učitel, abych je motivoval.

Už je to asi 15 let co jsem opustil školu a už tenkrát byl na studentech páchán zločin, kterému se říká biflování znalostí. Přitom z toho co a jak umíme použít, už nás nezkoušel nikdo. O tom jak umíme aplikovat co jsme se naučili, jde ale po zbytek života mnohem více než o to co. A škola byla z celkového pohledu na život jen jeho krátkou úsečkou. Ale dost stěžování, jdu k jádru. Když dnes mluvím se studenty v podstatě jakékoli školy nebo stupně, mají společný jmenovatel a to slabý tah na branku a ještě více jim chybí pochopení toho proč se mají učit toto a k čemu to budou v zaměstnání nebo životě potřebovat. Asi takto bych pracoval se svými studenty:

V hodinách češtiny bych místo diktátů a známkování jedna chyba o stupeň dolů říkal,  že jestli chcete mít práci, kdy dny trávíte na sociálních sítích, posedáváním po kavárnách a vkládáním fotek na instagram,  potřebujete umět skvěle gramatiku, sloh a originálně popsat jakoukoli situaci. Doslova, tak že i telefonní seznam, se bude číst jako kniha nominovaná na bestseller roku. Protože to je to co budete potřebovat, abyste takovou práci mohli získat a hlavně ji vykonávat.

Pokud chcete být podnikatel, zakládat úspěšné firmy a ve 30 letech mít dost peněz, že už vás nikdy nebude trápit jejich nedostatek, budete potřebovat široký přehled, který vám pomůže získat historie, zeměpis i společenské vědy. Bude se vám hodit i velká představivost a k tomu jsou skvělé hodiny umění a hudby. Během nich položíte základ schopnosti myslet dál než za nejbližší horizont.

Pokud chcete brát peníze za to, že se budete stavět pomocníky do domácnosti, létající nebo samo jezdící auta a roboty, které nerozeznáte od lidí, bude se vám hodit fyzika i matematika. Ale ne, naučit se vzoreček a pak spočítat příklad z tabule. Ale budete potřebovat schopnost logiky, analýzy a kritiky vlastního myšlení a postupu, nacházet vzorce ve vašem okolí a z nich extrahovat řešení.

Říkal bych jim, že ať budou dělat cokoli, znalosti, které získají ve škole bude minimum toho co potřebují k úspěchu, štěstí a spokojenosti. Vytrvalost, odolnost a sílu jít, když už ostatní nemůžou je něco co má mnohem větší váhu. Získat to můžou sportem a dlouhodobým pobytem v přírodě. Ne, však porážením ostatních a posmíváním se, že jsou slabší. Ale překonáním sama sebe a posunutím vlastních hranic. Úspěch je 90% potu, bolesti, zklamání a dřiny, až potom následuje světlo na konci tunelu a i k tomu je to pořád dlouhá cesta.

Říkal bych jim, že jejich život bude o spoustě rutinních činnosti, která není tak zábavná jako sbírání lajků za outfit na instagramu nebo bodů ve hře. Že budou opakovat jednu činnost, až jim poleze krkem a že bude trvat i roky než se to čím se budou živit, naučí tak dobře, aby to kdykoli automaticky zopakovali v případě potřeby. Protože pro to být úspěšný je důležité si uvědomit, že úspěch nepřichází sám od sebe ani nepadá z nebe jako sníh. Ale zakládá se na spoustě detailů, které teď ještě nechápu anebo neumí spojit do jednoho celku. Ale od toho jsem tam jako jejich učitel. A hlavně bych si přestal říkat učitel, a byl bych víc mentor a průvodce na cestě do  jejich dospělosti. Do světa, kde účty chodí na jejich jméno a do světa, kde se pod výsledky své práce budou podepisovat, protože na ni budou pyšní.

A v neposlední řadě bych je připravil na to, že nebudou vždy a ve všem nejchytřejší a nejlepší na světě. Že tady bude vždy x miliard lidé lepších, na něco chytřejších než oni. A tito lidé budou mluvit jiným jazykem a budou jiné barvy pleti nebo náboženství. I to že, být jiný je v pořádku. Angličtina je minimum, proto aby se s lidmi domluvili a mohli spolupracovat. A, že dokázat pochopit a akceptovat cizí názor a postoje, je důležité stejně jako prosazení vlastních názorů, ale ne za cenu urážení oponenta. Říkal bych jim, že různorodost je to co dělá lidstvo silným. A přesně Ti lidi, kteří jsou jiní, někdy chytřejší než oni, jsou Ti se, kterými mají pracovat, protože jen tak se dostanou k cíli dřív a snáz. A že cíl jejich studia není pracovat na hypotéku a dovolenou u moře, ale zajistit aby svět byl lepší místo k životu než je teď. Místo kde se např. neválčí, nebo neumírá hlady.

neděle 29. března 2015

Sportisimo 1/2Maraton Praha 2015

Sportisimo 1/2Maraton Praha


Můj třetí pražský 1/2 maraton v řadě. Cesta na něj začíná v září, kdy se snažím koupit lístky ještě za zvýhodněnou cenu. Letos jsem si konečně dal i rytí na medaili za 150,- Kč. Tričko za 500,- Kč se mi už kupovat nechtělo a pojištění jsem si taky nevzal. Nechci vypadat jako nevděčný šetřivý rýpal, ale myslím, že rytí na medaili a triko by mělo být součást ceny. I kdyby early bird ticket měl stát 1300,- Kč, pořád budu mít lepší pocit, než si takto doplácet. Mám z toho korporátní pocit, připlať si, připlať si. Dost mi to kazí dojem, který mám před závodem. K tomu přispívá i nemožnost přepsat číslo na jiného běžce, pokud se zraním nebo nemůžu z jiného důvodu běžet. A převod čísla na jiný závod na základě lékařského potvrzení nevidím jako schůdnou alternativu, protože spousta běžců si zaběhne pouze ten jeden závod z celé série a nechce běžet nic jiného a už vůbec neví jestli bude chtít s Runczech běžet za rok. A zkuste se s horečkou trmácet k lékaři ať vám dá potvrzení, pak to zase vyřídit na runczech atd. Závod se běží na přelomu března a dubna. Chřipky řádí. Jen v mém okolí vím o x lidech co leží v posteli a prodali číslo. Já jsem měl v pondělí před závodem taky 38,3 a uvažoval jsem, že nepoběžím. Navíc kuloární informace říkají, že číslo vám přepíší, ale musíte se s někým z pořadatelského týmu znát. Takže s kým se mám vyspat, aby mi v případě nouze přepsali číslo?

Z IT hlediska je to, ale ...
SELECT * FROM runners WHERE runnerID = "2096";
UPDATE runners SET name=Honza,surname=slavík, WHERE runnersID="1111"; 
Tak co je na tom tak těžkého?!?! Už si to sakra uvědomte, že když to dáte za 50,- Kč před závodem pořád se vám to vyplatí. Runtour a sportovní servis to dělají úplně v pohodě přes email. Buzerace, kdy v EXPu musím ukázat civilnímu zaměstnatnci, soukromého subjektu občanku aby mi vydal číslo, mě tak trochu šikanuje a ponižuje. O poplatku za platbu kartou se raději nezmiňuji. Nechápu, proč mám za to že, zaplatím hned platit navíc. Tak konec s "hejtem", vím, že nejsem sám a jediný a podobně mluví skoro všichni běžci, ale snad si to konečně v Runczech vezme někdo k srdci a konečně to změní.

Sobota ráno

Koukám z okna na pokropený asfalt a ve větru zmítající se keře. No, uvidím, do 12:00 času dost, ještě se to změní. Jede se na start. Už je to tu zase, Praha plná běžců, slítajíce se jako mouchy na med. Před závodní atmosféra je tu. Už od rána to ve mě vře. Čím blíž startu tím víc je to silnější, už ať jsem na trati. Jsem na místě a shodujeme se, že je pěkná kosa a na trati bude protivítr a silný hnusný protivítr. Většina běžců se převléká do teplejšího oblečení, já taktizuji a čekám. Vyplatilo se. Tričko s krátkým rukávem a kraťasy je akorát. Stojím v koridoru, kde na nás začalo svítit slunce. Najednou to pěkně hřeje, takže bude menší peklíčko. 3 minuty do startu. 12.000 běžců hraje oblíbenou hru, ulov si svůj satelit. Potlesk, výstřel, Vltava. Husí kůže ze zimy se mění na husí kůži z atmosféry. Už jsem u brány, zapínám Garminy a koukám, že na výstřel ztrácím 1:18. Tak šup a nepřepal start. První kiláček mám za 4:33 km/min., druhý 4:32 km/min., třetí 4:22 km/min., atd. Nohy jdou samy, jen hlídám ať moc nezrychlím. V Nuslích jsme o sebe zavadili s jiným běžcem a málem jsem hodil masku. Vzájemně se omlouváme a běžíme dál. Není radno v tempu 4:14 km/min., koukat po holkách podél trati. Dál už dávám bacha a soustředím se. Vteřinka nepozornosti a mohlo být vše v "víte kde". Běžím dál, kousek po kousku pořad předbíhám ostatní, v hlavě mám jen myšlenku nepřepal to, ještě nejsi ani na desítce. Tu dávám za 45:01. Směřujeme prostorem startu na druhou stranu Vltavy. Dle vrtulníku vidím, že čelo závodu je někde na Rohanském. Nábřeží Edvarda Beneše, Nábřeží Kapitána Jaroše, Bubenské nábřeží. Tady začíná hnusný úsek, který pokračuje až na Rohanské Nábřeží. Málo lidí. dlouhá rovinka, trochu jsem tady zpomalil a šetřil síly. V kopcovitých úsecích si všímám, že v pohodě předbíhám ostatní. Forma očividně je. Pondělní horečka 38,3 °C nezanechala následky. Přes Libeňský most na Rohanské a jsem tady. V tomhle tempu závod letí. Kašlu na rezervu a jdu do toho. Jsem za 15 km. Kousek po kousku předbíhám jednoho za druhým. Vzpomněl jsem si na Škorpilova slova, "Vždycky je lepší když v druhé půlce závodu předbíháte, než když jste předbíháni". Má pravdu synek, Karlínem jsem proletěl ani mi to nepřišlo. Normálně se tady trápím, ale tentokrát jsem si to nepřipustil. Běhání je víc o software ve vaší hlavě než o hardware v nohách. Některé věci si nesmíte připouštět, jinak vás dostanou. Těšnovský tunel pořád předbíhám, kopeček za ním taky, už chci být v cíli. Skalp v podobě osobáku už se pomalu houpá na mém opasku. Zas... kostky u Nemocnice Na Františku. Už ať jsem u úřadu vlády. Za mostem potkávám Miloše Škorpila jako vodiče na 2:30 s jeho skupinkou a zdravím. Dochází mi, že ještě hodně lidí se bude vařit asi víc než hodinu na trati. Bojovat sami se sebou, vítězit nebo být poraženi vlastním tělem a mozkem. Tohle je sice masovka, ale není to o Keňanech a pár vyvolených. Přes 12.500 běžců, hobíků, amatérů, prvoběžců, výkonnostních sportovců různých barev, vyznání a důvodů si to rozdává s vlastními limity na 21 km dlouhé trati. Vítěz je každý kdo doběhne. Dozví se něco o sobě. Už jsem na Palackého mostě, nohy  mě pálí a předběhl mě běžec, na zádech má AVIS. Nic proti kámo, ale musím Tě dát. Hrábl jsem do toho a musel jsem se před něj dostat než bude cíl. Povedlo se, asi 9 metrů před cílem. Jsem zvědavý na cílovou fotku. Zuby jsem měl zatnuté jak buldok v zadnici pošťáka a sprintoval nadoraz. Jsem tu Garminy, stop. Vidím 1:34:04!!! Osobák je doma. Loni 1:47:31. Chvíli se mi chce hodit kosu, ale hned je tu kopák v podobě endorfinů. Mít v těle vodu, slzím. Takhle mám chuť si zařvat, ale vidím, že je vedle na zemi běžec. Jdu mu dát houbičku co mi zůstala v ruce. Děkuje, už je tu pořadatel a vede ho bokem. Má dost, ale je v cíli. Hodit čip, vzít si medaili. Ta je mimochodem letos povedená a nádherná. Fakt jsem to nečekal. Mám ji na krku a jdu si do šatny, do suchého a vyrýt čas. Koukám kolem sebe a prostor cíle je hodně prázdný. To neznám. Hlavní hrozen, teprve dorazí. Potkávám kluky, zdravíme se, gratulujem si k osobákům, doběhu, zážitkům. Hecujem se, kdo koho příště porazí. Tohle kamarádsko-gentlemenské soupeření mi pomáhá překonat limity a dostat se tam, kam jsem si myslel, že už dosáhnout nemůžu. Volá mi máma, zvedám telefon. "Mám osobák mami", hlásím hrdě.

Neděle

Dopisuji článek, kafe a snídám. Dobře jsem se vyspal, těší mě gratulace všech. Díky moc. Tohle jsou ty chvíle, kdy se úročí hodiny osamělého tréninku. Někdy když běhám, říkám si proč se sakra tolik mučíš a nevykašleš se na to? Tohle je odpověď. Chci si posouvat limity a nesedět jako pecivál. Když něco chceš musíš proto něco udělat. Bez práce nejsou koláče a pot šetří krev. Platí nejen pro běhání. Každý může být tím čím chce a splnit si své sny, ale musí proto něco udělat. Jít si zatím a nevzdat se. Díky všem za podporu. Drží na cestě k cíli. A zase zpátky na zem. Jdu uvařit oběd a uklidit svinčík. V 16:00 máme výklus po 1/2maratonu s Jedi Runners, jako každou neděli . (čti jako nenápadné self promo). Těším se na zážitky ostatních a díky všem. ;)

Edit 1.4.2015: Abych Runczech jen nekritizoval, videa běžců z trati se povedly.

Poprvé na WebExpo - Den druhý

Dobré ráno WebExpo! Startující talk s kávou,  Kevinem  a komiksovou rozcvičkou. Jsem definitivně přesvědčen, že kreslení není moje, silná ...